Maminka.czChování a vztahy

Proč jsou někteří lidé šťastnější než jiní?

Jana Potužníková 29.  6.  2013
Proč jsou někteří lidé šťastnější než jiní?
Přestože zdánlivě nedělají nic jinak, mají se prostě nějak lépe. Všechno jim vychází, potkáváte je neustále s úsměvem na rtech, katastrofy se jim zdaleka vyhýbají a na zdvořilostní otázku: Jak se máš? odpovídají s upřímným nadšením, že skvěle. Ano, někteří lidé jsou výrazně šťastnější než druzí. Otázkou je, jaké kouzlo za tím stojí…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když se rozhlédnete, určitě i vy si uvědomíte, že někteří lidé jsou prostě šťastnější než jiní. Kdykoli je potkáte, mají spoustu pozitivních novinek, dělí se s vámi o své pokroky ve vztazích i kariéře, ukazují vám, kam pojedou na dovolenou a co šíleného si vymysleli na oslavu svých narozenin. Energie z nich jen srší, úsměv mají pořád od ucha k uchu a často z nich máte pocit, že se svým životem ženou jako uragán. Až vás to vlastně štve a pokládáte si otázku, jestli vůbec při tom všem, co stíhají, stíhají něco pořádně, a do jaké míry na vás to své štěstí hrají. No – nehrají. Mezi námi jsou skutečně lidé, kteří dokážou být šťastnější než jiní, aniž by pro to dělali navenek cokoli zvláštního. A přesto dělají. Jenže všechno to zásadní, co vede k jejich životním zdarům, se odehrává uvnitř nich samotných!

Umí využít svůj den

Pokud si představíte každý svůj den jako sled mnoha událostí a jednotlivé události jako okénka na filmové pásce, pak je třeba si říct, že ti šťastnější z nás si každý den promítají opravdu hodně zajímavé a dlouhé filmy. Přitom ráno můžete mít spolu s nimi stejně rozdané karty, ale oni se na rozdíl od vás rozhodnou, že nepřeskočí žádné své potenciální filmové okénko. Nezruší schůzku, půjdou i na tu, na které mají čas zdržet se sotva pět minut, nebojí se seznamovat každou chvíli s někým jiným, byť by si na sebe měli vzájemně vzít jen vizitku a načas ji uložit na dno šuplíku. Však ona se jednou bude hodit! Nejsou vtíraví, ale přesto dokážou být tak nějak všude, s každým si podají ruku, každému se vpijí do paměti a pak z toho dříve či později těží.

Ti méně šťastní naopak hned po ránu přehodnocují, čemu by se dalo vyhnout, a nevědomky si tak ukracují svůj den, který je rázem chudší na události, setkání, zážitky a nikdy nebude patřit mezi ty, na něž budou vzpomínat jako na den, který jim změnil život! Jinými slovy: na začátku cesty za štěstím to chce tak trochu překonat určitou formu lenosti!

Jsou nekonečně optimističtí

Sice se říká, že optimista je jen nepoučený realista, ale také bylo mnohokrát prokázáno, že ti, kteří kolem sebe vidí jenom negativa, si potom ta samá negativa „přitáhnou“ také do svého života. Jen si vzpomeňte, jak často se dítě po opakovaném varování „nelez na tu zeď, spadneš“ skutečně zřítí k zemi. V téhle zákonitosti hraje značnou roli tzv. schopnost vizualizace neboli schopnost „přemluvit“ mozek, aby se naladil na lepší zítřky a postupně vám je dovolil žít… A to šťastlivci umí opravdu geniálně a jejich mozek například nevidí v nečekané ranní nedělní schůzce celý zničený víkend, ale příležitost projít se klidným městem, vychutnat si skvělou snídani mimo domov, možnost mít delší den, který by jinak zčásti strávili v posteli...

Optimismus je totiž v jejich podání schopnost tak trochu cestovat v čase! Do všeho, do čeho jdou, si předem promítnou šťastné konce, povedené výsledky, zisky, uzavřené obchody nebo jiné radosti, které právě potřebují. A když jdou na schůzku s takovou vidinou, dopadnou pak stoprocentně daleko lépe než škarohlídi. Samozřejmě, v počátcích je takové „snění“ za všedního dne možná zvláštní, ale nemáte co ztratit, prostě ho zkuste!

Dokážou se otevřít a přijímat i nečekané

Se šťastným optimismem v duši pak také tito výjimeční lidé dokážou přijímat i to nečekané, co se jim vplete do cesty. Mají sice den svým způsobem naplánovaný, ale nebojí se změn, nečekaných událostí. A dokonce se nehroutí ani z domnělé prohry či smlouvy, která nebude podepsána. Jejich další tajemství tkví totiž v tom, že pro ně ani nezdar není konec, ale nová příležitost, kterou by si třeba podpisem původní smlouvy zavřeli. Jsou vlastně svým způsobem flexibilní, ochotní k experimentům i netradičním postupům, k nimž ostatní odvahu prostě nemají. A vy si tuhle jejich záviděníhodnou schopnost můžete natrénovat třeba tak, že nebudete trvat na svých každodenních stereotypech, budete obměňovat cestu do práce, způsoby, jimiž jednáte s lidmi, a podobně.

Na první pohled je to způsob života obírající o veškerou energii, vypadá to poměrně náročně, být pořád připravený na všechno. Jenže pravdou je, že sotva dosáhnete prvního úspěchu, bude pro vás automaticky impulzem k dalším krokům. Je to něco jako perpetuum mobile!

Patří k těm velkorysým

Co šťastlivci umí nadmíru dobře, je žít podle starozákonního „přej a bude ti přáno“. Nikdy nezávidí druhým, co sami nemají, a pokud zjistí, že po tom také touží, jednoduše si pro to v životě dojdou. Nepatří k pomlouvačům (přestože mnohdy se pro svou úspěšnost centrem pomluv sami stávají) ani nekritizují druhé za to, když se cosi nepovede. Víc než cokoli jiného totiž oceňují, když se po nezdaru kdokoli dokáže zvednout a jít dál, jak to ostatně dělají oni sami. A když vidí takovou snahu, automaticky mají potřebu ji podporovat, účastnit se jí a vzít ty zatím méně šťastné k sobě, mezi větší šťastlivce. Proto se často věnují charitám, podporují nadační fondy, zapojují se do projektů, které začínají s něčím neotřelým…

Vám třeba bude pro začátek stačit, když místo hartusení nad nespravedlivou nepřízní osudu vezmete konečně za pačesy všechny ty příležitosti, co kolem vás proplouvají a které jste dosud záměrně přehlíželi. Zapojit se totiž konečně naplno do života pak mimo jiné bude znamenat nedostatek času na pomlouvání druhých…

Nikdy je nepřehlédnete

Kam šťastlivci přijdou, tam zanechají stopu. Nemají potřebu být přímo v centru dění, ale přesto si jich tak nějak všimnete. Snad je za tím ten jejich úsměv, který pořád mají, příjemná gesta nebo konverzační témata, jimiž nakonec oslní všechny přítomné. Vlastně jimi pořád překvapují – přicházejí s novými nápady, nestačí jim dosavadní poznání, chtějí poznávat nové věci, jsou to inovátoři a objevitelé…

Je pravda, že se jim daří i proto, že v dobrém smyslu slova neposlouchají zbytečně moc pravidel, spíš si uprostřed těch obecně platných vytvářejí svoje, svobodnější, protože dobře vědí, že je jen na nich, v jakém světě budou totiž právě oni žít. Vědí, že se nemůžou sešněrovat pravidlem „jsem z chudé rodiny, nikdy nemůžu být bohatá“, vědí, že neexistuje „nedokážu“, ale pouze „nechci“. A oni chtějí! Kdy začnete chtít vy?

Témata: Chování a vztahy, První úspěch, Každodenní stereotyp, Okénko, Nový nápad