Proč malé děti řvou a proč některé řvou víc, než ty ostatní...

A. 6. 11. 2012 17:59
Úplně chápu, o čem píšete. Mám chlapečka, rok a půl, a v podstatě je to podobný případ - řve neustále, začalo to první noc v porodnici a od té doby řve kvůli všemu a opravdu daleko častěji naž ostatní děti. Všichni včetně doktorky tvrdí, jak je to strašně šikovný a milý chlapeček (ve chvíli, kdy je zaujatý něčím novým, vydrží i chvíli neřvat). Neustále něco nelíbí, v kočárku ho nebaví sedět, po chvíli začne řvát a vylézat ven, chodit tam, kam chceme my, se mu nechce, nehraje si s ničím, ani chvíli sám nevydrží a v podstatě nepřetržitě řve nebo se něčeho domálá. Neřvě jen když je zaujatý tím, že něco demoluje nebo když má záchvat smíchu nebo se pokouší mluvit (ale to taky někdy po chvíli přechází v řvaní když mu nerozumíme). Jsem z toho příšerně unavená (navíc je strašně aktivní).....byly doby, kdy jsme nemohli jít ani do obchodu - teď se ten jeho řev pokouším ustát (spíš než řev možná pohledy ostatních, protože doma pro změnu zase řve, protože se nudí:-)....to jsem myslela, jak strašně hodné dítě budeme mít :-!
Helena 30. 12. 2016 09:22
A to Vás nenapadne že malé dítě pláče protože si vzpomíná na svůj minulý život který mohl být třeba hrozný.Já vím že tomu každý nevěří ale já ano.Když se dítě narodí moc brzy po své předchozí smrti tak si hodně věcí z předchozího života pamatuje.Začnou zapomínat tak po 3 roku života.
jalumiza 7. 11. 2012 19:07
Ve svých 39 letech jsem si pořídila třetí "vymodlené" dítě. Bože jak já jsem se těšila, jak si budu těhotenství a miminko užívat, ani mi nevadilo, že místo chtěné holčičky to byl zase třetí kluk. Vše začalo už v těhotenství, kdy jsem měla neustálé bolesti břicha, řekla bych hlavně v období po odběru plodové vody. To jsem často brečela já, že o miminko přijdu, jako už jednou předtím. Pak mi o týden dřív vyvolali porod, něco se jim nezdálo a malý se narodil :-). V porodnici dobrý, doma už jsem ale ustoupila od myšlenky, že to zvládneme bez dudáku. Řval a řval, ve 3 týdnech mu zjistili kýlu, ale operovali až v týdnu devátém. Aby se mu neskřípla, chovala jsem, drncala jsem ve starém kočáře doma po bytě, popravdě jsem kolikrát neměla šanci ani si udělat něco k jídlu. Nezlepšilo se to ani po operaci. Vůbec jsem si neužívala :-(, jak já záviděla maminkám, kterým děti jedly a spinkaly. Dost často jsme byli nemocní a po nemocnicích, ubrečený byl pořád. Do šesti let s námi usínal v posteli, dodnes spí u nás v ložnici, nikdy nebyl na noc bez nás. Až minulý týden zůstal poprvé v nemocnici přes noc sám a já doufám, že jsme zas o krok dál :-). Ale cíťa je pořád. Uteklo to jako voda, už mu je skoro devět a já vzpomínám na chvíle, kdy nemusel do školky, byli jsme spolu doma a užívali jsme si to, co jsme jako malincí nezažili. Klid a pohodu. A já doufám, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem si ho pořídila, že to byl téměř očistec a že se mi to jednou v dobrém vrátí. Přeji vám všem pevné nervy a čas ..., bude líp :-).
Didlinka 28. 12. 2016 13:32
Věř, že nevrátí. Z problémových dětí vyrostou problémoví dospělí.
Inga 28. 12. 2016 20:29
Hlupost, male dieta ak place, ma dovod plakat. Viem, niekedy je tazke zistit dovod, ale je dieta fyzicky aj psychicky zdrave to neznamena, ze bude problemove. Problem moze nastat, ak by taketo dieta vychovavali psychicky nestabilni rodicia. Ak sa da dietatu vela, vela, vela lasky a porozumenia, dieta to vrati. Do decka treba investovat hlavne citovo, nie materialne. :laska:
vivien 23. 1. 2017 13:19
To je ale pěkně blbé minění o nás maminkám, kterým jejich milované dětičky řvaly!!
Abc 29. 12. 2016 16:33
Tak to je pěkná hloupost.
Ilonelie 30. 12. 2016 08:48
Moje dcera probrečela miminkovský věk ,tak jak se to píše ve článku, mateřskou jsem si s ní vůbec neužila .Nyní je ji 27 let je to svělý člověk ve svém okolí velmi oblíbená . Není pravda , že z problémového dítěte vyroste problemový člověk .
Helena 30. 12. 2016 09:18
To že dítě pláče neznamená že je problémový.Můj brácha taky v dětství brečel dneska je mu 55 let a je to super člověk.Takže váš názor je kravina.
Šárka 28. 12. 2016 23:34
Také je mi jasné, o čem se tu píše. Danince byly tři roky. V porodnici mi sestřička oznámila, že to bude pěkně vzteklé dítě, a je. První měsíce života probrečela kvůli kolikám, a od té doby se to táhne. Stále něco. Slovník má od dvou let velmi široký, tedy dokáže říct cokoli, ale pláč je též první reakce. Stačí jen, když rukáv bundy jen naznačí, že se zasekne a ruka nepůjde vytáhnout hladce a okamžitě. Myslí rychleji, než události přicházejí. Vždy předpokládá jí nevyhovující variantu, a když pak přes brek zjistí, že vše dopadlo tak, jak se jí to líbí, přejde ve štastný, až bláznivý smích... U každé činnosti vydrží chvilinku, sama si činnost neumí najít, protože nechce dělat zbytečnosti, mohla by tím přijít o něco důležitějšího, od miminka málo spí. Od cca roka sic celou noc, ale přes den vůbec. Pokud jako miminko, bojovaly jsme pak do čytř do rána... Pokud by to byl ukazatel vysoké inteligence, oběť mých narvů má smysl :-D Myslela jsem dlouho, že je tohle vše normální. Máme ale druhou dceru, které je nyní 19m, a je to od začátku mnohem klidnější dítě. Vzteklé výlevy napodobuje po své sestře.
Šárka 28. 12. 2016 23:35
Také je mi jasné, o čem se tu píše. Danince byly tři roky. V porodnici mi sestřička oznámila, že to bude pěkně vzteklé dítě, a je. První měsíce života probrečela kvůli kolikám, a od té doby se to táhne. Stále něco. Slovník má od dvou let velmi široký, tedy dokáže říct cokoli, ale pláč je též první reakce. Stačí jen, když rukáv bundy jen naznačí, že se zasekne a ruka nepůjde vytáhnout hladce a okamžitě. Myslí rychleji, než události přicházejí. Vždy předpokládá jí nevyhovující variantu, a když pak přes brek zjistí, že vše dopadlo tak, jak se jí to líbí, přejde ve štastný, až bláznivý smích... U každé činnosti vydrží chvilinku, sama si činnost neumí najít, protože nechce dělat zbytečnosti, mohla by tím přijít o něco důležitějšího, od miminka málo spí. Od cca roka sic celou noc, ale přes den vůbec. Pokud jako miminko, bojovaly jsme pak do čytř do rána... Pokud by to byl ukazatel vysoké inteligence, oběť mých narvů má smysl :-D Myslela jsem dlouho, že je tohle vše normální. Máme ale druhou dceru, které je nyní 19m, a je to od začátku mnohem klidnější dítě. Vzteklé výlevy napodobuje po své sestře.
Marzi 29. 12. 2016 10:40
Také jsem si prošla podobným očistcem, kdy novorozená zdravá dcera spala za 24 hodin tak 4 hodiny a zbývající dobu prořvala, jen s malými přestávkami na jídlo. Jinak prospívala normálně, ale noční řev děsil sousedy (podotýkám, že bydlíme v domku na vesnici), jezdili jsme se řvoucím kočárkem, kdy nás kolemjdoucí zastavovali, jestli to dítě nevraždíme... Jediné, co trochu pomáhalo, bylo ji chovat a při tom chodit, ale jenom já. Hlídání nebylo vůbec možné, když nebylo vyhnutí, tak to odnesla moje sestra, ale všichni ihned opouštěli dům. Na moji řvoucí dceru tam dodnes vzpomíná půl vesnice. Trvalo to 2 a půl roku, vyrostla v podstatě na mých rukách. Když se to zlepšilo, začala chodit do školky, kde prořvala měsíc, už jsme to chtěli vzdát. Dnes je jí 27 let, má 2 děti, které jí připadají dost zlobivé, ale to se nedá přirovnat. ;-) Nevím, proč to tak bylo, snad za to může rozrušení v těhotenství - bylo mi 17 let, v těhotenství jsem absolvovala martyrium kvůli povolení svatby, svatbu, řidičák, maturitu, stěhování.... Ale jedna paní doktorka mně řekla, že budu mít chytré dítě, když jsem toho tolik stihla, což se potvrdilo, a později, že uřvané děti brzy mluví a mají velkou slovní zásobu, což se také potvrdilo. Takže maminky vydržte! Budete mít chytré děti.
Roman 22. 1. 2017 22:12
Moje první dcera po narození v pohodě, metr vedle ní se dalo podnikat, spala. Moje druhá dcera od porodnice řvala jako když jí na nože berou a vůbec nepotřebovala spát. Vyzkoušeli jsme všechno možný (podložit 2 nohy postýlky-naklonit postýlku, aby se jí nevracely žaludeční šťávy do krku, když měla po zabalení do 2 plen zvýšený zadeček, vozit autem po nocích kolem našeho města) ale bez výsledku. Když jsme jí nesli po schodech nahoru, probudila se a jeli jsme znovu na "výlet" aby usnula. Ve tři ráno! Největší šance na zklidnění měla manželka, když si jí vzala do náruče. Ale byla tak odsouzena k tomu, že celý den pracovala v domácnosti s dítětem v jedné ruce. S dítětem, které téměř nepotřebovalo žádný spánek. Nadlidský výkon. I na WC a do koupelny si jí s houpacím lehátkem musela brát. U vaření jí stále houpala jednou nohou. Jinak malinko ještě pomohlo, když jsme jí (na radu) chovali zády k tělu, aby viděla na okolí z pozice stojící osoby a neuvědomila si, že jí někdo zezadu tiskne k sobě. Když jsme někdo chtěli manželku vystřídat, tak to zase začalo. Trvalo to roky. Šílený. Taky v kočárku nonstop řvala, pokud jí vozil někdo jiný než manželka. Uspat nešla. Manželka měla úspěšnost asi 50%. Jinak nikdo. Při hraní si s ní na zemi řvala na celý panelák. Pak nám jeden psycholog ukázal, když jí byl necelý rok, že když nebude "nad ní" ale "pod ní" tak se to zlepší. Lehl si normálně na koberec na záda a dal si jí nad sebe a mluvil na ní. A skutečně ztichla a zírala. Dokonce mu hrabala do fousů. Tak snad to někomu pomůže. Po několika letech se to začalo zlepšovat ale závislost na mamince byla obrovská. Nesměla zůstat doma bez matky, třeba jen se mnou, to byl hurónský řev. A když jsem jí vzal do náručí, tak ještě horší. V pozdějším věku nás trápily noční děsy. Nikdo nás na to nepřipravil, co to je, takže jsme měli děsy my rodiče. Najdete si na Google. Ještě ve věku 8 let jsme nemohli ani odejít oba najednou z bytu do garáže. Za chvíli přiběhla v šíleném stavu plná hrůzy a řevu, že tam byla chvilku sama. Byt v 1.patře nechala dokořán. Museli jsme jí uklidňovat, že se nic neděje, atd. atd. Dnes je jí 13 a je zlatá. Ale na objímání a tisknutí nikdy nebyla, to jí vždy vadilo a dělala to s nechutí. Maminky budou vědět, jak to chybí. Možná i někteří tatínkové. Je to lék na duši...
Roman 22. 1. 2017 22:16
Moje první dcera po narození v pohodě, metr vedle ní se dalo podnikat, spala. Moje druhá dcera od porodnice řvala jako když jí na nože berou a vůbec nepotřebovala spát. Vyzkoušeli jsme všechno možný (podložit 2 nohy postýlky-naklonit postýlku, aby se jí nevracely žaludeční šťávy do krku, když měla po zabalení do 2 plen zvýšený zadeček, vozit autem po nocích kolem našeho města) ale bez výsledku. Když jsme jí nesli po schodech nahoru, probudila se a jeli jsme znovu na "výlet" aby usnula. Ve tři ráno! Největší šance na zklidnění měla manželka, když si jí vzala do náruče. Ale byla tak odsouzena k tomu, že celý den pracovala v domácnosti s dítětem v jedné ruce. S dítětem, které téměř nepotřebovalo žádný spánek. Nadlidský výkon. I na WC a do koupelny si jí s houpacím lehátkem musela brát. U vaření jí stále houpala jednou nohou. Jinak malinko ještě pomohlo, když jsme jí (na radu) chovali zády k tělu, aby viděla na okolí z pozice stojící osoby a neuvědomila si, že jí někdo zezadu tiskne k sobě. Když jsme někdo chtěli manželku vystřídat, tak to zase začalo. Trvalo to roky. Šílený. Taky v kočárku nonstop řvala, pokud jí vozil někdo jiný než manželka. Uspat nešla. Manželka měla úspěšnost asi 50%. Jinak nikdo. Při hraní na zemi řvala na celý panelák. Pak nám jeden psycholog ukázal, když jí byl necelý rok, že když nebude "nad ní" ale "pod ní" tak se to zlepší. Lehl si normálně na koberec na záda a dal si jí nad sebe a mluvil na ní. A skutečně ztichla a zírala. Dokonce mu hrabala do fousů. Tak snad to někomu pomůže. Po několika letech se to začalo zlepšovat ale závislost na mamince byla obrovská. Nesměla zůstat doma bez matky, třeba jen se mnou, to byl hurónský řev. A když jsem jí vzal do náručí, tak ještě horší. V pozdějším věku nás trápily noční děsy, nikdo nás na to nepřipravil, co to je, takže jsme měli děsy my rodiče (najdete si na Google). Dále, ještě ve věku 8 let jsme nemohli ani odejít oba najednou z bytu do garáže. Za chvíli přiběhla v šíleném stavu plná hrůzy a řevu, že tam byla chvilku sama. Byt v 1.patře nechala dokořán. Museli jsme jí uklidňovat, že se nic neděje, atd. atd. Dnes je jí 13 a je zlatá. Ale na objímání a tisknutí nikdy nebyla, to jí vždy vadilo a dělala to s nechutí. Maminky budou vědět, jak to chybí. Možná i někteří tatínkové. Je to lék na duši...
jana 29. 12. 2016 17:37
moje sestra , i když již větší seděla na schodkách před dvorkem a plakala a plakala, když se jí maminka ptala, proč pláče , řekla - malé děti mohou plakat a řvala dál
Anna 30. 12. 2016 19:50
Je-li dítě nakrmené, přebalené, zdravé - platí jedině naprostá ignorace. Už sto let starý Domácí lékař radí: Na noc uložit dítě do zadních prostor domu, aby nerušilo ostatní spáče. Ale uznávám, že je to o nervy. I já jsem prostála hodiny za dveřmi pokojíčku své řvoucí dcery. Jen jsem dávala pozor, aby mě neviděla.
Zuzana 20. 2. 2017 07:19
Možná u vás toto platilo, taky jsem si to vyzkoušela u druhého dítěte, ale pouze 2x (dala jsem na radu kamarádky, že se syn uřve a bude spát), a taky už nikdy víííííce. Řev a vzlyk bych snad i zkousla, ale když vám, jak píšete - nakrmené, přebalené, zdravé dítě, pozvrací postýlku a půlku pokoje, tak je opravdu lepší jej vzít a pochovat. NEPLATÍ TOTÉŽ NA VŠECHNY DĚTI!!! U třetího dítěte už jsem to ani nezkoušela, protože když nepřijdu k postýlce do určitého okamžiku, mám úplně stejnou spoušť jako u dřív.
A ano, jednou to opravdu přejde, chce to čas a vydržet, jsou to přeci naše milá dítka, která jsme si přáli ;-)
Libor 1. 1. 2017 11:28
Není to porucha autistického spektra?
18

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu