Proč matky propadají iluzím ze sociálních sítí? Takhle internet změnil rodičovství!

Seděla u vedlejšího stolu v zahradní restauraci a bylo absolutně vyloučené, aby ji kdokoli z přítomných přehlédl. Ani ne tak kvůli tomu, jak vypadala, ale především kvůli dvěma synům ve věku přibližně pěti a sedmi let, kteří vyřvávali na celou restauraci, honili se pod nohama nebohých číšníků, prali se, zvrhli sklenici s pitím.

 

Jejich matka byla vůči jejich laškování naprosto imunní, prakticky vůbec nezvedla oči od mobilu a vypadala, že je na půli cesty mezi dokonalou meditací a stavem, kdy vás někdo vezme trubkou po hlavě.

 

Pak se ovšem dostavil číšník s jídlem a celá scéna se změnila podobně, jako když se v divadle zvedne opona. Matka velitelským gestem přivolala své potomky, kteří do té doby stihli otrávit oběd většině hostů, urovnala jim límečky na kostkovaných košilích, načesala jim frajerské patky a fleky na kalhotech zakamuflovala nedbale přehozenou bundou.

Posadila je k plným talířům a za napjatého a poněkud šokovaného přihlížení publika sama vyšplhala na židli, aby měla ten nejlepší úhel na umělecký záběr shora. Chlapci se na deset sekund přestali rvát a častovat se přízvisky typu „debile pitomej“, s širokými (i když poněkud křečovitými) úsměvy vzhlédli ke své fotící matce a podle jejích pokynů se šoupali tak, aby bylo vidět jejich nezkalené a spontánní štěstí a zároveň i vkusně naaranžované porce na talířích.

Vůbec netuším, kdo to byl, ale bez problémů si umím představit instagramový příspěvek, který z tohoto poetického odpoledne vzešel. V barvách vidím idylickou fotografii usmívajících se chlapečků u oběda, samozřejmě doplněnou hashtagy typu #jenjsmesitakvysli, #cassrodinou, #bratrskalaska, #purelove, #myboys.

 

A také si umím představit ty ostatní uštvané, unavené matky, které si po jejím zhlédnutí budou připadat ještě uštvaněji a unaveněji. Sociální sítě bez nadsázky hýbou celým světem a mění i podobu mateřství. Ať už jste na straně té, která příspěvky převážně sdílí, nebo spíše v pozici pasivní uživatelky, neustále nějak ovlivňují váš život i to, jak pojímáte svou mateřskou roli. Je to dobře a mohou být matky na sociálních sítích inspirací, nebo nám servírují spíše jen nedostižný přelud?

Představte si modelovou situaci: novopečená maminka se vrátí s miminkem z porodnice. První dny až týdny je kolem ní ruch, všichni volají a chtějí vědět, jak se má, návštěvy si podávají dveře a všechno je nové, vzrušující a krásné. Po několika měsících už se ale začne sčítat únava probdělých nocí, stereotyp i sociální izolace.

 

Svůj čas dělí mezi kojení, přebalování, procházku v parku a nákupem v samoobsluze na rohu. Dost možná, že si ještě ani nestihla vytvořit nové kontakty a navázat nová přátelství s matkami podobně starých dětí. Rozhárané hormony posílají její náladu ode zdi ke zdi. Svoje dítě bezmezně miluje, ale zároveň se jí stýská i po starém a bezstarostném životě, z čehož zase pramení výčitky svědomí, protože má pocit, že takové myšlenky by dobré matky napadat neměly.

 

 

V tomto rozpoložení, když dítě konečně usne, se posadí k internetu a začne surfovat. Velmi pravděpodobně si otevře účet nějaké influencerky – ideálně také matky, nebo se připojí k diskusnímu fóru, na kterém se probírají témata, která jsou pro ni aktuálně zajímavá.

 

Obklopí se tedy virtuálními matkami, které nikdy nepotkala, neví nic o jejich skutečném životě a je odkázaná pouze na obraz, který si vybudovaly a informace, které se samy o sobě rozhodly sdílet. Velmi snadno tak nabyde dojmu, že všechny děti (ovšem kromě toho jejího) jsou neustále zdravé, dobře naladěné, vymydlené a poslušné. Jejich matky nikdy nemají pocintaná trička, kruhy pod očima, nehádají se s manžely, nepřemýšlejí, z čeho zaplatí složenky a navštěvují samá báječná místa.

„Pokřivený a deformovaný obraz skutečnosti je jedním z velkých rizik sociálních sítí, na který se často upozorňuje,“ říká psycholožka Eva Malá. „V jejich případě je totiž situace jiná než například u filmů, nebo titulních stránek časopisů.

 

Tam si člověk jasně uvědomuje, že se jedná o modelku, která pózuje, nebo herečku, která se chová podle scénáře. Ale na sociálních sítích se influencerky prezentují jako obyčejné ženy z ulice a málokoho už napadne, že to, co dávají na odiv, nemusí mít s realitou vůbec nic společného. Logicky se proto nabízí srovnání: Proč ona může a já ne?“



Sociální sítě tím prohlubují nejistotu, kterou můžete v mateřské roli pociťovat. Při nekonečném porovnávání s ostatními matkami budete stále nacházet další a další, u kterých se vám bude zdát, že své děti zvládají lépe, víc se jim věnují, vyvářejí jim zdravější jídla, zařídily jim krásnější pokojík… Tomuto trendu, hojně podporovanému právě médii a sociálními sítěmi, se přezdívá intenzivní mateřství.

 

„Vytváří představu, že pokud žena má být dobrou matkou, musí být ve všech otázkách péče o dítě naprosto perfektní,“ uvádí psycholožka Zuzana Masopustová ve svém výzkumu Jak to mají mámy z roku 2018.

 

Podle ní mnozí rodiče současné generace získali pocit, že mezi pláčem dítěte a traumatem existuje automaticky rovnítko. Jenže to, že není všechno pořád zalité sluncem jako na instagramových účtech, neznamená, že vaše dítě trpí, nebo má příšerné dětství. Ve skutečnosti neselháváte vy jako matka, ale spíše vaše (do značné míry vnucená) představa o dokonalém rodičovství.



A pak jsou tu virtuální vztahy, které sociální sítě svým uživatelům nabízejí. Výzkum z roku 2012 zveřejněný v magazínu Family Relations ukázal, že jakmile se ženy stanou matkami, vzrůstá jejich čas strávený na Facebooku o čtyřiačtyřicet procent.

 

Podle jeho autorů je to způsobeno především touhou žen zůstat v sociálním kontaktu i po porodu – a to přesto, že samy uvádějí, že s osmaosmdesáti procenty svých facebookových přátel se mimo virtuální svět nevídají, ani spolu nekomunikují. Tento trend potvrdil o šest let později také výzkum Social Media as Social Support in Pregnancy and Postpartum, který zjistil, že čtyřiaosmdesát procent novopečených matek považuje sociální sítě za prostředek, jak zůstat ve spojení s ostatními lidmi.

S tím souhlasí i Eva Malá. „Ačkoli se o tom málo mluví, jednou ze stránek mateřství může být i pocit osamění a izolace. Týká se to především čerstvých matek, kterým se najednou dramaticky změní život. Mohou se cítit bezradné a osamělé. Ale zároveň se k těmto pocitům bojí přiznat, protože ty se neslučují s představami o veskrze pozitivním mateřství, které společnost pěstuje.“

 

Navazování on-line vztahů s ostatními matkami „hraje do karet“ i to, že je mnohem jednodušší než ve skutečnosti. Když se budete chtít skamarádit s cizí matkou na hřišti, která je vám sympatická, vyžaduje to odvahu, iniciativu i ochotu podstoupit riziko, že vás odmítne, nebo že si nebudete rozumět.

Ve virtuálním prostoru oproti tomu stačí napsat zprávu a někdo už se zcela jistě „chytne“, aby vám poradil, nebo vás povzbudil. Ale naprosté většině takových „vztahů“ chybí atributy skutečného přátelství. Dá se to přirovnat k situaci, kdy si místo plnohodnotného domácího oběda o dvou chodech dáte instantní polévku, která vás sice také momentálně nasytí, ale energie z ní dlouho nevydrží a má nulové výživové hodnoty.

 

Prokletí jednogeneračních domácností Podle odborníků k pocitům osamělosti přispívá skutečnost, že děti často vyrůstají v jednogeneračních domácnostech a na rozdíl od dob našich matek, babiček a prababiček vlastně nemáme od koho péči o malé děti odkoukat.

 

„Výchova dětí a mateřství se v současnosti z velké části odehrávají v soukromí a v relativní izolaci. Prosté pozorování okolí a učení se nápodobou v každodenních situacích, a tedy získávání informací o rodičovství i výchově je mnohem nesnadnější než dříve. Není výjimkou, že žena před svým prvním mateřstvím nemá vůbec žádnou příležitost k pozorování péče o dítě,“ uvádí psycholožka Zuzana Masopustová.  

 

 

Místo toho, abychom se tak učily mateřské dovednosti od žen ze starších generací, čerpáme je z internetu a pro radu se obracíme na anonymní diskusní fóra. A tím se bludný kruh uzavírá, protože výsledkem opět není jen pozitivní inspirace, ale i pochybnosti, závist, či pocity viny. Až budete příště brouzdat na netu, zkuste na to myslet. Ne všechno je realita. Zvlášť sociální sítě jsou spíš vyumělkovanou záležitostí…