Maminka.czPorod

Proč nemůžeme rodit doma? A co vlastně chtějí domorodičky?

Jana Potužníková 23.  11.  2017
I když osobně bych se pro porod doma nikdy nerozhodla, ženy, které do porodnice nechtějí, tady jsou. Volají po svobodné možnosti si vybrat, aniž by byly souzené jako nezodpovědné „lesany“. Je to reálné? (Ne)bezpečné? Proč? A co na to říkají naše zákony a porodníci?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Domácí porody. Mají svou zvláštní, naturální poetiku. Pokaždé, když o nějakém čtu, jsou to příběhy plné láskyplného zrození, přirozených rituálů, silné energie, ženství, stmelených rodin. Je v tom síla. Pro mě o to větší, že jsem se ocitla v časoprostoru, kdy žen, jež tuto cestu volí, kolem mě přibývá. Ne nějakou geometrickou řadou, ale kdybych psala tento článek před pár lety, nevím ani o jedné. Dneska znám pět žen, které už porod doma prožily. A dvě, které se na něj chystají.

Kdybych měla soudit podle vývoje situace ve svém blízkém i vzdáleném okolí, jsou domácí porody stále rozšířenější. Nebála bych se říct ani oblíbenější. Stačí se podívat na sociální sítě! Co „skupinka domorodiček na FB“, to stovky doma narozených dětí každý rok.

Podle všeho toho bych usuzovala, že u nás tento trend prostě roste. Jenže pak tu jsou oficiální údaje, které mi poskytlo Ministerstvo zdravotnictví ČR, jež předkládají úplně odlišná čísla. Totiž že doma se plánovaně narodí každý rok jen desítky miminek (v roce 2015 prý jen 33) a stovky pak neplánovaně mimo zdravotnická zařízení (ve stejném roce jich bylo podle čísle z ministerstva 238 a dá se předpokládat, že i to byly svým způsobem plánované domácí porody). Za loňský rok ještě data k mání v době uzávěrky nebyla.

Dva světy

Jako by tu byla dvojí realita. Svět domorodiček, který se podle všeho rozpíná, a ten druhý, odborný a právní, který existenci „komunity“ domorodiček nejenže nepotvrzuje, ale vlastně popírá a před domácími porody varuje. Ani podle Prof. MUDr. Antonína Pařízka, CSc. z porodnice u Apolináře domácích porodů výrazně nepřibývá a nedá se podle něj říct, že by tento trend měl tendenci sílit.

Z pohledu lékařů je to dokonce vyřešené, zamítané téma. Domácí porody jsou podle nich nebezpečné a není jediný důvod, proč je v našem prostředí ještě dále řešit, když už v roce 2012 vydala Česká lékařská společnost J. E. Purkyně stanovisko, v němž stojí, že:

„I u původně zcela fyziologického porodu zcela zdravé ženy mohou náhle nastat závažné komplikace ohrožující zdraví nebo dokonce život matky anebo dítěte. Nejčastěji se tak stává v případě: akutní hypoxie/asfyxie plodu, resp. novorozence a život ohrožujícího krvácení matky. V České republice, z hlediska geografických a klimatických podmínek, není možné zajistit pro tyto případy rychlý a nekomplikovaný transport z domácího prostředí do porodnického zařízení. V zájmu zdraví obyvatel naší země není ze zdravotních důvodů vhodné, aby nastávaly takové legislativní úpravy, které by domácí porody dále přímo podporovaly.“

Jak jinak rodit? Ptejte se porodní asistentky na domácí porody

Jinde ano, u nás ne

Pro lékařskou veřejnost tedy domácí porody nejsou už o žádných diskuzích. Není o čem diskutovat, když z jejich pohledu jde o jasně egocentrický, sobecký přístup malé skupinky žen, která nebere příliš v potaz rizika pro své očekávané děti. Nicméně domácí porody jsou tu. A přibývají. Je čím dál tím víc těch, které chtějí rodit doma, a rozdíl mezi oficiálními a neoficiálními čísly v počtech doma narozených dětí se rok od roku zvyšuje.

Navzdory k tomu, že k porodům doma u nás ženy nemají žádné vstřícné podmínky. Přitom jsou státy, kde se doma rodí. Například Holandsko. Pro domorodičky je to typický příklad toho, jak to může fungovat. Ani lékaři nepopírají, že tam se poměrně často rodí doma. Nicméně když se díváte na data předkládaná oběma stranami, jdou zase proti sobě.

Data domorodiček ukazují nízkou úmrtnost při domácích porodech i rostoucí počet domácích porodů ve zmíněném Holandsku. Lékaři poukazují naopak na tendenci klesající četnosti domácích porodů, na vysoká čísla v úmrtnosti a na fakt, že je právě v této zemi oblíbenost domácích porodů daná odlišnou náboženskou tradicí.

A tak je to vlastně úplně se všemi daty, která obě strany mají. A stojí tu proti sobě nejen domorodičky vs. ti ostatní, ale také lékaři s částí porodních asistentek (těch, které sdružuje především Česká společnost porodních asistentek) proti soukromým porodním asistentkám (z Unie porodních asistentek) a matkám, které chtějí rodit doma, ale nemohou. Tedy, mohly by… Kdyby ovšem splnily nesplnitelné.

Domácí porod: Které české a zahraniční celebrity se k němu rozhodly?

Zákonem dané povinnosti

Ono totiž opravdu nikde v zákoně nenajdete větu, která by ženě určovala místo, kde může rodit. Nebo větu, která by řekla, že doma to nejde. Potíž je ovšem ve vyhláškách, které na konkrétní zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, navazují.

Ty totiž dělají z domácích porodů neschvalovanou činnost tím, že nepovolují jeho vedení zdravotním pracovníkem (typicky porodní asistentkou) a zároveň ještě vymezují, co všechno prostor pro narození i ošetření novorozeněte musí zahrnovat, zajišťovat, jak velký musí být a podobně.

„V odstavci 3 zákon stanovuje vybavení pro porod a říká, že v rámci zdravotní péče podle odstavce 1 lze doma vykonávat pouze takové zdravotní výkony, jejichž poskytnutí není podmíněno technickým a věcným vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení. Zákon dále omezuje, resp. podmiňuje výkon porodů minimálním vybavením. A to je pak upraveno ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, kde jsou kladené opravdu velké nároky vybavenosti,“ říká k tomu JUDr. Josef Balín s tím, že pro porod je třeba mít k dispozici například místnost pro vedení porodu (alespoň 15 m2), místnost pro péči o ženu i novorozence (min. 8 m2).

Jako v porodnici

V nich by mělo být porodní lůžko, vyšetřovací světla, dále například kardiotokograf, pulzní oxymetr, laryngoskop a pomůcky k zajištění dýchacích cest, prostor pro ošetření a především resuscitaci novorozenců, zdroj medicinálního kyslíku… A spousta dalšího. Prostředí porodnice by se tedy v nějakém tom absurdním případě dodržení zákona vlastně muselo přesunout domů. Což je pro všechny nereálné.

Pro „domorodičky“ usilující o co nejpřirozenější průběh porodu to ztrácí původní význam, nemluvě o tom, že soukromé porodní asistentky nemají, kde by na to vzaly. A pro lékaře je z jejich úhlu pohledu vůbec irelevantní o něčem takovém byť jen uvažovat. Vlastně pochopitelně. Mají zodpovědnost. Hájí se tím, že hájí právo dítěte na bezpečný start do života, mimo jiné. A kde jinde by mělo být bezpečněji než v porodnici plné odborníků?

Dvojí význam slova „bezpečí“

Tady se ukázala mimochodem další dualita. Pro ženy rodící doma se pod pojmem bezpečí skrývá intimní, domácí prostředí. Lidé, které znají. Klid. Podpora. Přítomnost minima lidí kolem. Prostor pro přirozený průběh porodu tak, jak jej příroda umí odjakživa. Soukromí. Volný pohyb.

Možnost ponořit se do sebe, vnímat jen sebe, své dítě, poddat se síle porodu, jenž mnohé z nich označují za zrození sebe jako ženy a matky. Pro lékaře a další odbornou veřejnost stojící proti porodům doma, jsou pak zásadní v oblasti bezpečí přístroje, odborné znalosti, nemocniční zázemí, kvalitní personál, monitory, kyslík, léky. Je to tak propastný rozdíl, že vlastně není divu, že se nemůže najít kompromis.

Měly jím být porodní domy – projekt, jenž měl nabízet „domácí“ prostředí, nicméně s lékaři v pozadí. Kompromisem měly být i ambulantní porody, jež jsou u nás dovolené a například podle Prof. MUDr. Antonína Pařízka, CSc. jsou opravdu dobrým kompromisem (dítě se narodí v bezpečí, neonatolog zkontroluje po porodu dítě, porodní asistentka a porodník matku a oba pak mohou jít po několika hodinách domů. Nicméně víc než kompromisy jsou tu podle mého zcela subjektivního názoru spíš vidět oba protipóly celé této problematiky.

Ivana Königsmarková: České porodnictví zapomíná na to nejdůležitější: na matku!

Výbušné téma

Samo ministerstvo v odpovědích na moje otázky téma domácích porodů označilo jako výbušné. To je, myslím, úplně přesné. Jedna strana se zlobí, že pro porody doma nemá podmínky, druhá se rozčiluje, že domácí porody nejsou rozumné, protože zdravotnictví a porodnictví máme (skutečně) objektivně na vysoké úrovni, úmrtnost v porodnictví díky bohu mizivou…

Každý má své argumenty pro a proti, svá fakta. Když jsem se pak na ministerstvu ptala, jestli se zákony v brzké době změní, pak ne. Diskuse se sice stále vedou v tzv. pracovních skupinách sdružujících neonatology, porodníky, porodní asistentky, právníky, ale změna na obzoru není. Už proto, že v současné chvíli zde podle odborníků z ministerstva neexistuje žádná – cituji:

…věrohodná a doložitelná studie, která by přinášela jasný požadavek fertilních žen ČR, že chtějí rodit doma. Z aktuálních vyjádření odborných společností navíc vyplývá, že domácí porod považují za rizikový z hlediska vyšší pravděpodobnosti komplikací včetně fatálních. (...) Shoda českých odborných společností, ať už gynekologů a porodníků, neonatologů, pediatrů, ale i porodních asistentek (pí Kőnigsmarková rozhodně nezastupuje všechny porodní asistentky v ČR) je jednoznačná, domácí porod nelze doporučit.“ Ale domácí porody se dějou. „Načerno“.

Porodní asistentky jdou často „náhodou kolem“. A riskují pokaždé, že tím spáchají bezmála trestný čin. Jak totiž říká JUDr. Josef Balín: „Porodní asistentky zpravidla nemají oprávnění k vedení porodů mimo zdravotnické zařízení. Krajské úřady jim odmítají vydávat takové povolení. Porodní asistentky by se tak mohly dopustit správního deliktu, neboť jejich jednání by mohlo být vykládáno tak, že nemají oprávnění k poskytování zdravotních služeb. A za to jim hrozí pokuta do 1 000 000 Kč.“

Svůj domácí porod jsem si užila... Proběhl totiž v Anglii

Rodičovská odpovědnost?

Jako by tu byl také spor o to, kdo může nést za co odpovědnost. Domorodičky mluví o tom, že vědí, co dělají. Že by nikdy neohrozily vědomě ani dítě, ani sebe. Jen by případně ocenily podporu lékařů, kdyby bylo třeba. Zjednodušeně řečeno.

Lékaři (opět zjednodušeně) oponují, že tomu, co je u porodu potřeba zabezpečit, vlastně domorodičky „nerozumí“ – nemohou vědět, jak se všechno vyvine a že by bylo dobré zastavit ty porodní asistentky, jež podporují domácí porody jen za účelem svého zisku, bez ohledu na všechna potenciální rizika. A ta tu určitě jsou. Nikdo nikdy neví, co bude.

Proto chtějí mít lékaři rodičky v porodnicích, na očích a s dostatečným zázemím v zádech. V tom cítí svou zodpovědnost. A pod její tíhou jsou pochopitelně neústupní. Zodpovědnost mají i porodní asistentky – ty soukromé i v porodnicích.

Trestní, právní. Ale co je podle mě hodně zajímavé, i ministerstvo podotýká, že „by bylo přinejmenším vhodné zabývat se tím, jakou míru zodpovědnosti za rozhodnutí rodit doma nese matka, případně oba rodiče. O jejich zodpovědnosti za vlastní zdraví a za zdraví dítěte, jehož narození očekávají, se nikde nehovoří, přestože tato otázka je zcela relevantní.“

A to je, myslím, nesmírně důležité: Je to tak trochu o matkách bez matek. Svým čistě laickým pohledem vidím určitý nesmysl. Jakkoliv sama říkám díky bohu za porodnice, epidural a jiné vynálezy. Když někdo chce něco jinak, neměl by pro to mít adekvátní podmínky? Zvlášť, pokud by byl třeba sledován po celé těhotenství a všechno by vypadalo v pořádku? A když by tu byla větší zodpovědnost třeba daná legislativou? Možná i to by bylo nějaké „řešení“. Ale… nejsem právník. Ani lékař. Jsem jen máma a novinářka. A rodila jsem v porodnici.

VIDEO: Klidný domácí porod

Plánovaný domácí porod skončil tragicky. Miminko zemřelo
Rozhodnutí Evropského soudu: Stát porodním asistentkám nebrání v činnosti
Blogerka Kitchenette se podělila o svůj zážitek s domácím porodem do vany
Témata: Porod, Časopis Maminka, Kitchenette, Natura, Vlast, Časoprostor, Jediný důvod, Velká zodpovědnost, Skupinka, Zdravá žena, Kvalitní personál, Pracovní skupina, Intimní prostředí, Zdravotní důvod, Současná chvíle, Ohrožující krvácení, Porod jen, Porodní dům, Potenciální riziko, Novinářka, Krajský úřad, Porodní asistentka, Porodnické zařízení, Pokuta, Vysoké číslo