Maminka.czNovorozenec

Proč novopečené matky šišlají?

Elena Jesenská 1.  7.  2011
Proč novopečené matky šišlají?
Po narození dítěte se chování většiny žen změní. Používají jiný slovník, jinou dikci, vybírají si jiná témata k hovoru a řeší jiné věci. Nic nelogického, vždyť se jim úplně změnil život. Proč jsou tedy jejich mluva a chování tak často terčem posměchu?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Možná jste si toho také všimli. Matky malých dětí jsou celkem často terčem posměšných poznámek. Stačí, aby se někdo jen mezi řečí dotkl tématu, a rozvine se debata o matkách, které nemají v hlavě nic jiného než pleny a nic jiného než své dítě nevidí. „Matka na hřišti“, to už je skoro terminus technicus. S pejorativním nádechem, pochopitelně.

Šílené, mluví jen o dětech

Ač by se zdálo logické, že do chování matek se budou navážet jen bezdětní, není tomu tak. Dělají to i samotné matky, většinou odrostlejších dětí, ale leckdy i těch nejmenších, které se vůči „matkám na hřišti“ vymezují a nechtějí patřit do stejného ranku.

Nedávno mě překvapila matka dvouletého batolete, která opovržlivě na adresu „matek na hřišti“ prohlásila: „Jsou šílené, mluví jen o dětech a žvatlají s hlavami zabořenými do kočárku. Nedá se mezi nimi vydržet. A když něco namítneš proti jejich názorům, hned jsou hysterické,“ dodala s dávkou hysterie v hlase.

Na jednu z mnoha webových diskusí, v nichž účastníci kritizují chování a mluvu matek malých dětí, jsem narazila na fóru o výchově psů. Nejde o typickou anonymní diskusi, dotyčné se znají osobně, takže jejich virtuální názory jsou kopií názorů reálných. Například: „Jsou směšné. Jak se jim narodí dítě, přestanou používat mozek a myslí jen dělohou.“ „Nesnáším, když ženská na dítě v kočárku skoro slintá a ještě na něj dělá ťuťu ňuňu.“ „Ty odporný zdrobněliny jako mimísek nebo těhulka jsou na zabití.“

Pojistka pro dítě

Jistě existují hysterické matky, které svým chováním dětem více škodí, než prospívají, ale zrovna tak existují hysteričtí bezdětní nebo hysteričtí muži. Mluva matek malých dětí a jejich chování mohou vypadat úsměvně, avšak kritika obojího je neopodstatněná a vychází vesměs z nevědomosti. Matky novorozenců nemají vymytý mozek. Jejich chování je účelné, a nejenže z dítěte nedělá „idiota“, ale naopak mu velmi pomáhá ve vývoji a rovněž upevňuje vztahy mezi matkou a dítětem, což je opět zásadní pro zdravý vývoj.

„Matka představuje pro novorozence významný objekt,“ vysvětluje psycholožka Marie Vágnerová v knize Vývojová psychologie I: „Je třeba si uvědomit, že pro něj není novou a neznámou bytostí. Pamatuje si její hlas a reaguje na něj. Když je položeno bříškem na její tělo, aktivizuje kožní kontakt plazivé pohyby a dítě se nezvyklým a pro rodiče neočekávaným způsobem oživí. V dyádě vztahu mezi matkou a dítětem hraje novorozenec svou významnou úlohu. Jeho chování, pláč, grimasy i pohyby vyvolávají specifické reakce, jejichž cílem je upoutat pozornost dospělých a zabezpečit tak uspokojení potřeb zcela závislého dítěte. Kontakt s dítětem je důležitý i pro matku. Posiluje mateřské instinktivní chování, které dítěti i jeho rozvoji prospívá. Po porodu je značná část mateřského chování regulována biologicky, pomocí vrozených mechanismů. Spuštění takového chování je závislé na hormonální produkci i na vnější stimulaci, kterou představuje existence a určité projevy lidského mláděte. Jde o pudově podmíněnou pojistku, že matka své dítě neopustí a poskytne mu potřebnou péči.“

Geniální mechanismy

Mateřské chování především v prvních měsících a letech života je i podle dalších odborníků skutečně instinktivní. Až na výjimky ho ženy mají zakódované v genech. Evoluce nás vybavila mechanismy, které zoolog a evoluční biolog Matt Ridley označuje za geniální. Díky nim se zvyšuje pravděpodobnost, že vývoj dítěte proběhne v pořádku a vzájemné vztahy mezi ním a matkou se budou utužovat.

Nechováme se však jen podle instinktů. Žijeme v určité kultuře, která může mateřské chování modifikovat. Z toho pak plynou názory, že mateřské žvatlání není správné, protože dítě není plyšová hračka, ale hotový člověk, a zaslouží si důstojné chování.

„Dítě není hotový člověk,“ oponuje Ridley. „Ještě dlouho bude trvat, než dozraje. Když se narodí, potřebuje hlavně pozornost matky, její lásku a podněty, aby se mohlo zdravě vyvíjet. Tyto podněty musejí být co nejjednodušší, protože na složité neumí reagovat. Je nutné jít od jednoduchého ke složitému tempem, které dítě bude stíhat.“

Hlava v kočárku

Jedním z jednoduchých podnětů, které matky po narození dítěte používají, je ona pověstná hlava v kočárku nebo postýlce. Toto chování je instinktivní a není vlastní jen matkám. Těsně nad novorozence se naklánějí i babičky nebo kamarádky. Proč?

Odpověď je prostá. Čerstvě narozené dítě vidí jen do určité vzdálenosti, neumí dobře zaostřovat, nevidí všechny barvy a neumí vnímat prostor. Ve dvou až třech měsících začne zvládat zaostřování na vzdálenost mezi 12–50 cm, dál ne. Zrak je pro něj přitom velmi podstatný, pomocí něj se seznamuje se světem a přijímá další podněty.

Matku, která se nenaklání až téměř k jeho hlavičce, nevidí. Nevidí její oči, úsměv, a tudíž na ni nemůže dobře reagovat. A kde není reakce, není ani odezva. Zatímco když se matka nakloní, dítě uvidí její oči, úsměv, slyší ji lépe a cítí se lépe, protože mu její přítomnost dopřává pocit bezpečí, a usměje se. Úsměv, který si vyměňuje matka s dítětem, je pro pěstování vřelých vztahů velmi důležitý. Zraková stimulace dítěte je ale důležitá ještě z dalších důvodů.

Marie Vágnerová k tomu uvádí: „Všechny lidské smyslové orgány fungují už při narození. Avšak nefungují ještě tak dobře jako v pozdějším věku. Jejich funkce se postupně rozvíjejí. V oblasti vnímání převažují zrakové podněty, svět má pro děti v této době především vizuální podobu. Zraková stimulace má velký význam pro udržení aktivační úrovně malého kojence, protože je za normálních okolností snadno a stále dostupná.“ Matky s hlavami v kočárku tedy nenarušují osobní prostor dítěte, ale dělají to, co je pro něj v danou chvíli nejlepší.

Papat, ham, hají

Mezi další podněty, kterými se matky snaží zaujmout pozornost dítěte a udržet ji aktivní, patří řeč, čímž se dostáváme k tolik kritizované jednoduché mluvě. Názory, že rodiče a příbuzní by měli na malé dítě mluvit normálně, nepoužívat žádné patvary, nýbrž zřetelně artikulovat, jsou sice legitimní, avšak výzkumy potvrzují, že jednoduchá mluva, kterou rodiče instinktivně používají v prvních měsících, je pro dítě mnohem podnětnější, tedy přínosnější.

Pokud si myslíte, že když budete kojenci předčítat Prousta, stane se z něj vzdělanec s dokonalými jazykovými schopnostmi, mýlíte se. Když na něj budete mluvit jako kniha, abyste před známými nebyli za infantilního jedince, vývoj jeho řeči neurychlíte, spíš naopak. Tok dospělé řeči je pro nedokonale vyvinutý sluch kojence moc složitý. Zaujme ho jen jako kulisa, ale slova mu splynou.

Opačný účinek mají jednoduché opakované slabiky typu „papat“. Dítě je dokáže zachytit, znějí mu melodicky a dokáže si je rychleji zapamatovat, takže si začne spojovat slovo „papat“ s jídlem coby činností, a právě tato schopnost spojovat ho posouvá ve vývoji. Jednoduchá slova udržují pozornost a dítě je v určitém věku také schopno si je samo opakovat, čímž se učí artikulaci.

Stejně důležitá jako slova je i kadence řeči, rytmus, melodie. Mateřská mluva má zpěvavou, výraznou melodii, která opět slouží k tomu, aby zaujala a udržela pozornost dítěte a vyvolala jeho úsměv. Běžná, podstatně monotónnější řeč dítě nikdy nemůže tolik zaujmout. Na kojence orientovaná řeč má své univerzální znaky ve všech kulturách. Všude na světě mluví matky na kojence jednoduchou a zpěvavou řečí. Evoluce ukázala, že takové chování je pro děti výhodné.

Rodičovský plurál

„Už jsme se vyspinkali? My máme krásně červené tvářičky.“ „Půjdeme papat?“ „No, my se ale krásně usmíváme. My jsme ale krásní.“ „Proč pláčeme? Nejsme nemocní? Nebolí nás něco?“ Těmto typům vyjádření, kdy matka (někdy to dělá i otec či jiní příbuzní) mluví o dítěti v první osobě čísla množného, se říká rodičovský (případně mateřský) plurál. Rodičovský plurál patří k tomu nejkritizovanějšímu na mateřské mluvě a negativně se k němu staví i leckteré matky malých dětí.

„Rodičovský plurál zásadně nepoužívám a nikdy jsem ho nepoužívala,“ říká třicetiletá Dominika, matka roční Natálie a čtyřletého Matyáše, která před odchodem na mateřskou dovolenou pracovala jako ekonomka a po mateřské má v plánu se ke své práci vrátit.

„Absolutně se mi to nelíbí. Připadá mi nedůstojný, když slyším rodiče říkat ‚my jsme se vykakali‘. Mám vždycky chuť se ironicky zeptat, jestli se vykakali všichni do jednoho nočníku. Chci děti vychovávat jako samostatné osobnosti, a proto zásadně říkám ‚ty ses vyspala‘. Nikdy ‚my jsme se vyspali‘.“

Na rodičovském plurálu není nic špatného, pokud ho matky nepoužívají u větších dětí. Jiný přístup k němu má třicetiletá Šárka, matka tříletého Tomáše, která říká: „Jako těhotná jsem se bránila rodičovský plurál používat, ale když se malý narodil, šlo to ze mě samo, nemohla jsem si pomoci, a tak jsem to přestala řešit. Stejně jako to samo přišlo, tak to zase samo odeznělo.“

Formování JÁ

Přesně tak se to většinou s rodičovským plurálem má. Jak přijde, tak také obvykle odejde. Pokud ho rodiče někdy užívají u kojenců a mladších batolat, a ne u předškoláků a školáků, vůbec si s ním nemusejí dělat vrásky. Posměšné poznámky pusťte z hlavy, ty vám jsou ve výchově beztak k ničemu. Rozhodně není pravda, že by z kojence, jehož matka rodičovský plurál občas používá, vyrostla nesamostatná osobnost. Naše JÁ se formuje postupně.

„Proces rozvoje chápání vlastní identity je ovlivňován schopností symbolického uvažování,“ vysvětluje Marie Vágnerová. „JÁ je postupně reprezentováno obrazem, představou, ale i slovním znakem. Prvním náznakem přechodu na symbolický způsob myšlení je schopnost dítěte chápat, že obraz v zrcadle, eventuálně později na videozáznamu nebo na fotografii, je jeho, že je to ono samo. Dítě pozná svůj obraz v zrcadle teprve na počátku batolecího věku, ve čtrnácti patnácti měsících.“

Rodiče toto osamostatňování dítěte instinktivně chápou, a proto, jak už bylo řečeno, rodičovský plurál uplatňují stále méně často, až zcela odeznívá. V prvních měsících však ničemu nevadí. Nejdůležitější je spokojenost na straně matky i dítěte. Na druhé straně – nic se nemá přehánět.

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.

Témata: Děti, Novorozenec, Kojenec, ekonomka, Osobní prostor, Mateřský plurál, Máť, Plyšová hračka, První náznak, Mluva, Vřelý vztah, Opačný účinek, Vývojová psychologie, Lidské mládě, Dvouleté batole