Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Proč pořád tak zlobí? Možná za to můžete vy! Ovládejte se

Simona Procházková 28.  8.  2019
Kolikrát jste si už podobně posteskla? Neposlouchá, dělá si, co chce, lže a vymýšlí si, neplní vaše pokyny, v jednom kuse se vzteká, libuje si v naschválech? Možná doufáte, že z toho zkrátka vyroste, a uklidňujete se tím, že na to takzvaně má věk. Psychologové ale radí situaci řešit. Co s dětským zlobením, když si už opravdu nevíte rady?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Předně je na místě říct, že každé malé dítě je ze své přirozenosti aktivní a živé, vše ho zajímá a potřebuje být stále něčím zaměstnáno. Nemůžete tedy očekávat, že vydrží být pořád hodné „jen tak“. Neumí se samo zabavit, ke hře potřebuje dospělého, takže když se začne nudit, z vašeho pohledu zlobí. U batolat do tří let máme pro zlobení obvykle vysvětlení, že zkrátka patří k období vzdoru. Což je částečně pravda, pokud se chování pohybuje v únosných mezích.

Jenže, u dětí starších tří let už tato omluva neplatí. Pokud nastoupí do mateřské školy a míra zlobení se začne vymykat, nastávají problémy. „Rodiče jsou pod velkým tlakem okolí, babiček a učitelek ve školce. Pozorováním ostatních dětí a jejich rodičů si uvědomí, že jejich dítě se svým chováním odlišuje. Scén a výbuchů neubývá, jejich intenzita spíš zesiluje, jak dítě postupně roste a jak se zvětšuje jeho samostatnost a fyzická síla,“ uvádí dětská psycholožka Iva Jungwirthová ve své knize Pohodoví rodiče – pohodové děti (Portál, 2009).

Výchova není jen o příkazech a zákazech! Co je opravdu důležité?

Zvládněte boj s emocemi

Pojem „zlobit“ nemá příliš vypovídající hodnotu. Vždycky je nutné se ptát: Jak konkrétně dítě zlobí? V jakých situacích? Co přesně se stalo předtím, než zlobit začalo? Jak na jeho chování reagují rodiče? Následuje trest a jakou má podobu? Dítě do předškolního věku, tedy zhruba do pěti let, ještě nedokáže zcela ovládat své emoce a nálady, neumí samo sebe uklidnit, když se třeba rozčílí, jeho mozek se v této rovině stále vyvíjí. „Předškoláci už jsou uschopni větší sebekontroly, tudíž je toto období klíčové, kdy učit děti správnému chování. A jak to udělat? Tím, že budete ovládat své vlastní emoce, zůstanete v klidu, budete podporovat pevný a otevřenější vztah s dítětem. Nebudete ho ovládat, ale spíše provázet a koučovat, abyste mu pomohli rozvinout schopnost seberegulace a posilovat pozitivní návyky,“ vysvětluje Dr. Laura Markhamová, dětská psycholožka a rodinná poradkyně, propagátorka Aha! rodičovství.

Kámoš, nebo autorita?

Co dělat, aby vás děti poslechly? V první řadě jim věnovat dostatek pozornosti a dávat rozumné, a hlavně splnitelné pokyny. Protože přiznejme si, někdy je jejich zlobení důsledkem jen a pouze naší vlastní pohodlnosti a lenosti nebo nedostatku času na to, abychom se jim patřičně věnovali. A jelikož tuto pravdu bývá těžké si přiznat, raději si stěžujeme, že máme neposlušné děti. Pokud se skutečně chcete pokusit o změnu, vyzkoušejte tyto strategie, mnohdy dokážou doslova zázraky:

Chcete vychovat šťastné děti? Berte je do přírody, nezahrnujte je dárky
  • Neopakujte stále dětem, aby nezlobily, namísto toho jim raději navrhněte, co by mohly dělat.
  • Když je kritizujete nebo okřikujete, že zlobí, pojmenujte zcela konkrétně, o čem zrovna mluvíte (zda byly moc hlučné, hádaly se se sourozenci nebo kamarády, zničily hračku, roztrhly knížku, rozházely babičce vyžehlené a složené prádlo a tak dále).
  • Dopřejte jim samostatnost a svobodu, neustále, ale zpovzdálí „monitorujte“ a jistěte situaci, aby vás později nečekalo nemilé překvapení.
  • Nezapomínejte děti chválit za správné a slušné chování, pochvala a uznání mají vždy větší efekt než výčitky a kritika.
  • Vždy jednejte s dítětem nejprve po dobrém a snažte se dohodnout v klidu. Vyvarujte se nepřátelských pohledů, zvýšeného tónu hlasu nebo dokonce křiku a rozčilování, tím požadovaného výsledku nikdy nedosáhnete.
  • Ať děláte, co děláte, vždycky to po dobrém zkrátka nejde. Vy jste autorita a nebojte se dítě za konkrétní prohřešek nebo nesplnění požadavků potrestat. Přiměřeně. Trest by měl časově i logicky souviset s proviněním, ideální je, když se podaří místo trestu použít přirozený důsledek situace a nesprávného chování.
  • O důsledcích vhodného a nevhodného nebo zcela nepřípustného chování mluvte s dítětem předem (samozřejmě s přihlédnutím k věku), a pokud vyhrožujete nějakým trestem, zvolte vždy jen takový, který jste schopni následně splnit.

Deset zásad dobrého rodiče. Dodržujete je?

Témata: Děti, Předškolák, Školák, Rodina a vztahy, Batole, Péče o dítě a jeho výchova, Chování a vztahy, Rodina a vy, pořad, Tón hlasu, Zlobení, Naschvál, Zlo, Pokyn, Dětská psycholožka, Chování, Prohřešek, Iva Jungwirthová, Pór, Emoce, TAK, Strategie, Omluva, Kritika, AHA!