Maminka.czChování a vztahy

Proč se bojíme tmy?

, Časopis Moje psychologie
11. 1. 2010
Proč se bojíme tmy?
Z čeho vlastně máme ve tmě strach, když nic konkrétního nevidíme? Z agresora? Ze strašidel? Že do něčeho vrazíme a zraníme se? A proč se bojíme? Strach je nepřítel, ale i dobrý rádce. Svým způsobem nás chrání. Jak se tedy se strachem ze tmy vypořádat?

Když se probudím uprostřed noci a jdu se třeba napít, mám strach, že na mě něco vyhoukne a chytí mě to za ruku. Nebo že se stíny na zdi začnou hýbat,“ říká osmatřicetiletá Ilona z Prahy, která pracuje jako manažerka. „Když jsem byla malá, rodiče mi nechávali rozsvícenou lampičku. To už nepotřebuji, ale jako by dětský strach ve mně zůstal. Ve dne mi třeba nevadí jít do lesa, ale v noci by mě tam nikdo nedostal. Ne proto, že bych zakopla o pařez anebo že bych se bála skřítků či tajemných sil, které se ve tmě probouzejí. Odrazuje mě to, že by tam nebylo vidět na krok,“ uvádí. Doma má psa a odborně zabezpečené dveře proti zlodějům. „Přes to všechno se ve tmě bojím a jsem hodně nejistá,“ vysvětluje žena, která ví, že její strach ze tmy je iracionální, ale přesto se ho nedokáže zbavit.

Stává se, že strach se stane nepřekonatelným. Pak již mluvíme o fobii. I tu ale umí moderní psychologie zvládat. Odborně se chorobnému strachu z noční tmy říká nyktofobie. Specializovaná literatura ji označuje jako poruchu myšlení a emocí charakterizovanou chorobným strachem z noci a tmy. Vyskytuje se prý hlavně u neurotických dětí. Obecně ale pocit strachu existuje odpradávna, lidem i zvířatům je užitečný, protože upozorňuje na možnost nebezpečí. Varuje nás, brání nám, abychom se nepopálili, neskočili z velké výšky, nespadli pod auto, nezabloudili nebo nepřišli o někoho blízkého. Zároveň dokáže i paralyzovat. Nepřekonatelný strach nám například nedovolí cestovat letadlem a ochudí nás o poznání exotických krajů a památek. Vraťme se ale ke tmě. Na někoho působí nepřátelsky, pro jiné může být spojencem. Zločinci obvykle operují za tmy, kdy není skoro nic vidět. Pod ochranou tmy se dá krást ve vší tajnosti a beze svědků.

Rychlý pulz a bušení srdce

Strach se pozná poměrně lehce. Z tělesných příznaků jsou to především zrychlený pulz a bušení srdce doprovázené až třesem. K těm psychickým patří obava ze ztráty vědomí a kontroly sama nad sebou. Samozřejmostí je podle psychologů obava ze smrti. „Je velice složité určit, proč se bojíme tmy. Domněnek a teorií je mnoho,“ říká psycholožka Věra Bezděkovská.

Nejčastěji se mluví o tom, že strach ze tmy nám předali naši předkové. „Svým způsobem nám vlastně pomohli. Strach se nám jistě hodí, ale zároveň i škodí,“ konstatuje specialistka. Předky ohrožovala v noci zvířata, která přišla lovit. Strach se v nás zakódoval, hovoří se o archetypech, tedy o jakési vnitřní pomocné databance na psychické bázi, která tak v některých případech pomáhá člověku přežít. „Za strach by se lidé neměli stydět. Je to obranný mechanismus, signál, že si lidé mají dávat na něco pozor. Když se tedy někdo ocitne ve vážném nebezpečí, měl by být varován, když ne rozumem, tak pocitem, že musí vše přesně vyhodnotit a správně zareagovat. V dětském světě neživé předměty ožívají, existují v něm pohádkové bytosti a platí v něm úplně jiné zákony než ve světě dospělých,“ dodává Bezděkovská.

Tma nás dezorientuje

Tma podle psychologů vyvolává pocit strachu a nejistoty téměř u všech lidí. Kromě dětí tedy překvapivě i u dospělých. „Velice zjednodušeně se dá říct, že v každém dospělém jedinci zůstalo ohledně strachu ze tmy kus dítěte, kterému nevymluvíte, že se třeba doma nemůže za zamčenými dveřmi nic stát, nebo že někdo přijde,“ uvádí dále psycholožka. Člověk totiž není pro činnost a pohyb ve tmě přizpůsobený jako zvířata. „Třeba kočkovité šelmy v noci vidí dobře, a to jim dodává jistotu. Lidé světlo potřebují, protože se orientují převážně zrakem. Až pak nám pomáhají hmat a sluch.

A když se nám nedostává světla, jsme dezorientovaní a nejsme schopni si poradit s překážkami a nástrahami. Máme pocit, že to nemůžeme zvládnout,“ dodává Bezděkovská. Strach se dá odnaučit nebo alespoň zmírnit. Ale ne nijak drasticky. Odnaučování po vojensku třeba na známých kurzech přežití u nás i ve světě mnohdy výsledky nepřinese. „Ve válečných konfliktech jde ale trochu o něco jiného. Voják má třeba z tmy strach nebo si je v ní nejistý. Když ale přežije nějakou nebezpečnou misi, kde vzduchem létají kulky a všechno okolo hoří, spoustu věcí pak bere jako téměř samozřejmost a tmy se třeba bát přestane. Řekne si: Když jsem přežil nebezpečný útok, teď už je všechno hračka,“ uvádí příklad psycholožka.

Pomůže i hra

Psychologové doporučují pomalé odnaučování strachu za pomoci různých cvičení a her. A hrami se začíná už u dětí, které mají logicky ze tmy větší strach než dospělí. Nemají tolik zkušeností a neumějí si různé věci a úkazy vysvětlit. „Malé dítě ještě plně nerozliší, co mu reálně hrozí a čeho se bát není třeba,“ popisuje psycholožka.

Dětský strach ze tmy může začít už před porodem. Dítě je doslova a do písmene v úzkých, nemá ani místo, ani světlo. Přitom už vnímá a má pocity. Dalším obdobím pro vznik strachu jsou okamžiky bezprostředně po narození. Pak už je jen otázkou, na co se malý človíček zaměří. Jestli právě na tmu nebo na výšky, malé prostory, hady či brouky. Někdy se strach nemusí projevit v dětství, ale až v dospělosti. „Psychika totiž u lidí funguje tak, že se nové informace kupí na ty už zažité, tedy staršího data. Těch starých se člověk nikdy nezbaví, jen na ně zapomene. V každém z nás tak zůstává kus dítěte s jeho přirozenými pocity, obavami a v neposlední řadě strachy,“ vysvětluje Bezděkovská.

Rodiče mohou dítě vzít tam, kde je málo světla, a tam pro něj připravit různé zábavné situace. Vše se dá pojmout jako hra. Mohou tak dítěti ukázat, že v šeru nebo ve tmě se dají dělat různé věci stejně, jako když je světla dostatek. Pak může dítě všechno vyzkoušet samo, a když mu navíc slíbíme odměnu, jde všechno snáz. Pokud ale rodiče zjistí, že je strach u dítěte nezvladatelný a že se s ním nedá nic dělat, je dobré zajít za psychologem. Ten si bude vědět rady. Odborníka by měli navštívit i v případě, kdy se ke strachu přidají i změny chování, pláč ze spaní a noční můry. „Své dítě jsme odnaučili bát se tak, že jsme v létě při kempování připravili noční pochod. Šli jsme i kus lesem a chlapec se po chvíli rozkoukal. Udělali jsme si i oheň a koupali se. Za dva dny chtěl výlet opakovat,“ uvedla čtyřicetiletá Klára z Benešova. Při usínání není dobré nutit dítě, aby mělo ve svém pokoji zhasnuto. Podle psychologů to k ničemu nevede. Můžeme mu tedy raději nechat svítit malé světlo. Vše, k čemu se nutí, není přirozené. Je to podobné jako při konzumaci potravin. Když někoho do jídla nutíme, může se mu znechutit na celý život.

Pět forem strachu

V předškolním věku se děti musí vyrovnat s pěti formami strachu. Za prvé jde o strach ze ztráty kontaktu s matkou, v šesti až devíti měsících přichází strach z cizích lidí. Děti odmítají téměř všechny kromě matky a dokonce i tátové nevědí, na čem jsou. Když začne dítě v osmi až čtrnácti měsících chodit, přichází strach z odloučení. Přitom se vzdaluje od matky jen na pár kroků. Zanedlouho je ale vše pryč. Ve třech letech dítěte přichází strach ze ztráty či smrti. Objevují se tedy skřítci, rampelníci, kostlivci, čarodějové, bílé paní nebo duchové. Děti je obdivují, ale zároveň se jich bojí, protože se proti nim neumějí bránit nebo si alespoň myslí, že to nesvedou. Dobrou metodou je pak strašidlo nějakým způsobem vyrobit, třeba z papíru, z látek či modelíny. A pak s ním skoncovat, zmuchlat ho, roztrhat nebo vyhodit z okna. Totéž prý funguje i se zaklínadly, která také bubáka vyženou.

Strach ze tmy je známý při cestování letadlem. Člověk letící ve dne se výšky až tak bát nemusí, protože dohlédne daleko a přesně ví, jestli je nad pevninou nebo mořem. Ve tmě je to něco jiného. Není nic vidět, a když se letadlo začne třepat, rozhlížíme se na všechny strany, ale pomoc nepřichází. Odborníci na reiki nabízejí zvláštní pomůcku, která se osvědčila nejenom pro létání v noci. „Při jízdě automobilem ve vyšší rychlosti stáhněte okénko a vytáhněte ruku mimo vozidlo. Proud vzduchu ruku nadlehčuje a stejně tak je nadlehčováno letadlo v obrovských rychlostech nad zemí. Vlastně jako by plavalo ve vodě. Tato představa doplněná pohledem na obrazovku, na níž je vidět, kde se letadlo nachází, docela dobře ve tmě zabírá,“ říkají. Strach je emoce, která zachraňuje lidem život. Patří mezi obranné mechanismy organismu. Teprve tehdy, když vybočí a přestane člověka chránit, se stává patologií. Když se lidé bojí, znamená to pro organismus nějaké nebezpečí, a tak člověk zapojí všechny obranné a záchranné systémy. Včetně toho, že se dá na útěk. V dnešní době už ale není mnoho situací, kdy můžeme utéct tak jako pravěcí lidé před divokou zvěří.

Léky na strach

Se strachem může pomoct i homeopatie. Tato léčebná metoda dokáže velmi dobře ovlivnit nejrůznější formy strachu. Je to vhodné zvláště u dětí, kdy klasické léky nelze kvůli jejich toxicitě použít. Navíc je v dětském věku někdy po použití tlumících léků pozorován opačný efekt a strach se tak ještě zhorší. Noční můry u dětí zpravidla velmi dobře vyřeší lék Stramonium. Strach ze tmy může narušit i spánek. Nyktofobie se projevuje neschopností usnout ve tmě nebo v úplně tichém či neznámém prostředí. Lidé trpící touto poruchou mají také pocit, že na ně ve tmě po zhasnutí číhají nebezpečí. Může se jednat například o halucinace, kdy nemocného člověka po zhasnutí navštěvují mrtvoly, strašidla či duchové. Těmto nezvaným návštěvám se pacient většinou brání tak, že usíná při rozsvíceném světle a s nějakou zvukovou kulisou. Tou může být televize či rádio. Ale i to má své nevýhody. V noci se po probuzení může dít nějaká nepřístojnost venku pod okny, anebo právě běží v televizi nějaký „strašidelný“ film. Tím se vše ještě zhorší. Navíc spaní při světle má určitý vliv i na kvalitu spánku.

Spánek ovlivňuje melatonin

Velice jednoduše se dá říct, že když tmu zaspíme, nebudeme z ní mít strach. Kvalitní spánek ovlivňuje hormon melatonin. Produkuje ho mozek a je jedním z nejdůležitějších spánkových regulátorů. Jeho hladiny jsou závislé na střídání světla a tmy. Když má člověk melatoninu více, nutká ho to ke spánku. Jestliže ale člověk svítí i v noci, jeho tělo tuto situaci vyhodnotí, jako by byl den, a tvoří melatoninu méně. A následek? Lidé hůře usínají. Navíc takový spánek je pak poměrně nekvalitní a člověk se po probuzení necítí vůbec odpočatý. S tím je pak spojena i zvýšená spavost přes den a nižší výkonnost. Je to podobné jako u další vážné choroby, spánkové apnoe. Schopnost tvorby melatoninu se ale s narůstajícím věkem pomalu, ale jistě snižuje. To může být jeden z důvodů, proč starší lidé trpí více nespavostí. Úprava jeho hladin pak na podkladě klinických studií vede u lidí k optimálnímu a kvalitnímu spánku. Je tedy lepší zbavit se strachu ze tmy, než mít problémy se spánkem.


DALŠÍ INFORMACE


CHRÁNĚNÁ TMA? PROČ NE

Jizerské hory se možná stanou unikátní rezervací, kam se lidé nebudou chodit dívat na vzácné rostliny nebo zvířata, ale na tmu, noční oblohu a hvězdy. Hlavní roli tu tedy bude hrát tma. A proč zrovna v Jizerských horách? Tma tu prý není „zničená“ zbytečným osvětlením. Navrhované území má rozlohu 70 km2 a leží zhruba stejnou částí v Česku a v Polsku. Člověk se tak může stát středem vesmíru a spatřit Mléčnou dráhu, miliony hvězd kolem dokola a zasnít se. Kdysi lidé vyšli i ve městě na dvůr či na ulici a byli v noci uprostřed vesmíru, obsypáni hvězdami. Dnes se hvězdy hojně objevují jen ve filmech a zmiňovány jsou v literatuře. Nápad vznikl na univerzitě v polské Wroclawi. Tam říkají, že v rámci „malé“ tmy jde o hlubokou kulturní změnu. Ztrácíme prý pohled na oblohu plnou hvězd, který nás provázel tisíce let. Centrem jizerské oblasti noční oblohy by měla být rašeliniště řeky Jizery na Velké jizerské louce. V Česku dokonce existují odborníci, třeba z brněnské hvězdárny na Kraví hoře, kteří se problematikou světelného znečištění zabývají.

Harry Potter - Materidouska
Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Léčebná metoda, Hvězdář, Tělesný příznak, Moderní psychologie, Kempování, Boj, Vážné nebezpečí, Dětský strach, Jizerské hory, Narůstající věk, Strašidlo, Opačný efekt

Mohlo by vás zajímat
Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí
Sedm znaků, podle kterých poznáte, že z dítěte roste psychopat
Nejčastější mateřské hříchy: Tímhle brzdíte vývoj dítěte a možná to nevíte
Růstový spurt: Období nenasytného kojence vás potká několikrát
Těhotenství jim navždy změnilo tělo. Není se za co stydět, vzkazují tyhle matky!
Doma beránci, ve školce vlci. A mohla jsem za to já, perfektní matka!
Aleš Háma: Nerad kluky trestám a řvu na ně. Manželka je přísnější
Marika Šoposká: Těhotenství bez komplikací není samozřejmost, už to vím!
Po narození syna se můj obdiv k Táně prohloubil, říká Vojtěch Dyk

Horoskopy

Panna Finální pracovní den se nese v duchu obrovského oddechu, protože se vám podaří dokončit opravdu všechny…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Lydie, Lýdie, Livie





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné