[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V době prvních lásek jsme se s kamarádkami často naivně bavily nejen o svatbě a našem vysněném princi na bílém koni, ale také o tom, kolik chceme mít dětí, jestli holčičky, chlapečky…
Samozřejmě jsme řešily, kolik dětí chceme a jak daleko od sebe. Zkrátka jsme si život detailně naplánovaly a čekaly, že v dospělosti si budeme jen odškrtávat „SPLNĚNO“.
Jenže v životě to nakonec může být o dost složitější. To, že k vám první dítě přišlo rychle, neznamená, že to bude stejné i u druhého nebo třetího. Hodně maminek totiž překvapí, že cesta k dalšímu miminku může být trnitá i přesto, že ona i partner jsou naprosto zdraví.
„Mám sedmiletého syna, kterého jsme počali, dalo by se říci, bez mrknutí oka. Měla jsem tedy pocit, že pro mě nebude problém otěhotnět znovu. Vždyť moje tělo už rodilo, a navíc 32 let není přece žádný věk. Jenže jsem se spletla. S novým partnerem se snažíme o miminko více než rok a to, že nám to nejde, začíná zatěžovat náš vztah,“ popisuje strasti s početím dítěte dvaatřicetiletá Kamila. A její příběh rozhodně není ojedinělý.
V dnešní době má každý pátý pár toužící po miminku problémy. „Čísla ukazují, že asi dvacet procent párů, které přijdou na vyšetření s neplodností, nemá žádné zdravotní komplikace a jejich potíže jsou spíše psychického rázu.
Kliniky asistované reprodukce proto začínají doporučovat psychoterapie, které mohou odhalit různé bloky a pomoci odstranit stres, který samotné neúspěšné pokusy o miminko vyvolávají,“ hovoří na toto téma fertility koučka Renata Nouveau Parboa, která se stará právě o páry, jež mají s početím problémy.
Jakési nepsané pravidlo říká, že pokud toužíte po miminku, měli byste si dát horizont jednoho roku, než se začnete stresovat tím, že to nejde. Odborníci radí mít sex dvakrát až třikrát týdně a nemyslet jen a jen na to, že se snažíte o miminko, ale naopak si každé milování pořádně užít. Teprve po této době se vypravte k lékaři na gynekologická, kultivační a hormonální vyšetření a partnera pošlete na spermiogram.
Nejlepší je „neplodit“, ale milovat se a užívat si sex, pak to jde samo. Pokud jste zdraví, samozřejmě. Lenka Čopáková, editorka
Správnou diagnózu může nastínit také rodinná anamnéza. Zapátrejte proto u svých rodičů a prarodičů, možná právě u nich najdete příčinu svého neúspěchu, ale třeba i jeho řešení.
„Zpočátku jsme všemu nechali volný průběh, z každého milování se těšili a říkali si, že až to přijde, tak to přijde… Jenže s každou další menstruací přicházelo zklamání a v naší ložnici už úplně přestalo jít o zábavu, ale šlo jen o honbu za početím, která byla marná. Počítala jsem plodné dny, sledovala ovulaci i bazální teplotu, nutili jsme se s partnerem do sexu i třikrát za den nebo naopak nechávali dlouhé pauzy, aby byly spermie aktivnější… A nic.
Začali jsme si každý dávat naše neúspěchy za vinu. Partner se cítil jako muž méněcenný, zvláště když můj bývalý muž počal od našeho rozvodu už dvě děti. Já některé dny propadala depresím a říkala si, jak jsem strašně nemožná,“ říká Kamila, která se s partnerem dostala do jakéhosi bludného kruhu.
„Po roce neúspěchů jsme se obrátili na Centrum asistované reprodukce, prošli si několika vyšetřeními, která ukázala, že jsme zdraví jako řípy a nic nebrání tomu, abych otěhotněla. Jenže nám to prostě nejde… Doporučení lékařů bylo zkusit konzervativní metody, tedy pomocnou hormonální léčbu a plánovaný pohlavní styk. Kdo nezažil sex na povel, nepochopí.
Mysleli jsme jen a jen na sex, doslova počítali minuty, kdy na to vletět podle harmonogramu, a hádali jsme se do krve, když jeden z nás nebyl v určitou dobu k dispozici. Žádný happy end se zatím nekoná a stále čekáme, až přiletí čáp,“ popisuje zklamaná maminka. A problém je na světě, respektive spíš asi v hlavě.
Za neschopnost počít miminko mohou různé faktory. Když pomineme zdravotní komplikace, je nejčastější příčinou věk. U žen se snižuje produktivita asi od 35. roku, u mužů klesá hladina testosteronu od 40. roku.
I mladé páry ale zjišťují, že počít druhé miminko není tak jednoduché, jak si na začátku mysleli. Za hormonální nerovnováhu v těle, která může být jednou z příčin neúspěchu, může i prostředí, ve kterém žijeme, pracovní prostředí, stres a v neposlední řadě i nevhodná a nepravidelná strava.
Dalším blokem jsou různá traumata, manželské neshody, špatná finanční nebo sociální situace a další věci, které vás trápí natolik, že blokují vaši pozitivní mysl. Jedním z častých problémů jsou také takzvaná nekonzumovaná manželství, kdy spolu partneři prostě málo spí.
Miminko by mělo být radost a přání obou partnerů, ne nějaká záplata na špatnou životní situaci nebo pochroumaný vztah, který už nefunguje.
Takže sex mají na programu jednou za měsíc a někdy ani to ne. Důvody? Připadáte si tlustá nebo ošklivá, jste unavená (nebo jste unavení oba), vy ani váš partner příliš sexu neholdujete nebo se oba věnujete kariéře natolik, že na „manželské povinnosti“ vám zkrátka nezbývá čas.
Ano, na cestě za miminkem je občas zapotřebí sáhnout si i do svědomí a vytáhnout ze skříně všechny kostlivce. „K nám se tyto páry zpravidla dostanou ve chvíli, kdy lékaři nenajdou důvod, proč neotěhotnět,“ říká Mgr. Jan Kulhánek, klinický psycholog z Psychologického centra Psychoterapie Anděl Praha.
„Jestliže problém trvá dlouho, může se negativně podepsat nejen na vztahu samotném, ale také na sexuálním životě. Zkuste problém řešit, ale nevytvářet z něj nekonečné téma. To, že přílišná pozornost a extrémní snažení nepomáhá početí, ukazují případy párů, které když se po nějaké době vzdají představy o vlastním dítěti, najednou samy počnou.
My v moderní době jsme totiž zvyklí na to, že dokážeme hodně věcí měnit a ovlivnit podle vlastní představy a že záleží jen a jen na našem rozhodnutí. Jenže i příroda si někdy dělá, co chce, a proto je někdy řešením nechat věci být,“ říká Mgr. Kulhánek a dodává, že velmi užitečné je také zamyslet se nad tím, proč vlastně dítě chceme.
Pokud s poctivou sebereflexí dospějeme k tomu, že pro něj máme ve svém srdci místo, že se těšíme na společnou péči a zábavu, je to prima a je namístě o miminko se snažit.
Jestliže má být ale dítě jen nějakou záchranou životní situace či vztahu, kdy dítě chce víc jeden partner nebo se vztah rozpadá a miminko má být tmelícím prostředkem, pak je to problém. To vytváří rozporuplné pocity a napětí, které určitě nepřispívají k tomu, aby přišlo vytoužené miminko.
Pavla: Neměli jsme s manželem žádné zdravotní problémy, přesto jsem nemohla otěhotnět tři roky. Už jsem si říkala, že zkusíme umělé oplodnění, když mi jedna známá doporučila kontryhelový čaj. A ejhle, za dva měsíce jsem byla v tom. Nevím, jestli za to může čaj nebo to, že jsem se přestala tak stresovat, ale zanedlouho se nám narodí druhá dcera.
Tereza: Mně pomohla k otěhotnění fytosoja na podporu ovulace. Stačily tři měsíce a podvedlo se! Alenka: Snažili jsme se dva roky, pak mi gynekolog doporučil, abych zhubla a změnila životosprávu. Začala jsem na sobě prostě makat a nemyslela na to, že nám to nejde. Když jsem si vysoustružila postavu, najednou jsem otěhotněla. Psychika je prostě mocná. Nekonečné snažení se o miminko dává psychice zabrat. Proto psychologové radí vyrazit na dovolenou, přijít na jiné myšlenky.
V případě, že jsou oba partneři bez diagnózy, která by znemožnila početí dítěte, začínají lékaři postupovat od nejjednodušších metod, jako je plánovaný pohlavní styk nebo metoda intrauterinní inseminace, kdy musejí být partneři, dá se říci, operativně k dispozici, až po metodu početí in vitro.
PLÁNOVANÝ POHLAVNÍ STYK: Jedná se o monitoring růstu folikulu s následným časováním ovulace za pomoci hormonální injekce. Po jejím podání je doporučován pohlavní styk v rozmezí 24–48 hodin.
INTRAUTERINNÍ INSEMINACE: Jedná se o jednu z nejméně invazivních metod asistované reprodukce. Během ní lékař provede ambulantní zákrok, kdy zavede plastovým katétrem čerstvě odebrané spermie partnera nebo zmražené sperma dárce přes děložní hrdlo do dělohy. Tato metoda bohužel není hrazena pojišťovnou a její cena se řídí ceníkem kliniky.
IN VITRO FERTILIZACE: Tato metoda má několik fází, od stimulace hormony přes odběr samotných vajíček, který probíhá v částečné nebo celkové anestezii, až po embryotransfer, během nějž dochází ke zpětnému zavedení embrya katétrem do dutiny děložní. Metoda IVF je hrazena pojišťovnou, a to ve čtyřech cyklech, pokud je do dělohy zavedeno pouze jedno embryo a ve 3 cyklech v případě více embryí. Další cykly si pacientka hradí sama podle ceníku kliniky.