[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je zajímavé, že se ještě na prvním stupni základní školy zdá, že jsou holčičky v matematice šikovnější než kluci. Není to ale ovlivněné tím, že holčičky bývají pečlivější, vyspělejší a méně zlobí a více dávají pozor, což jim samozřejmě získává u pedagogů „body“ navíc?
Po čase se však situace obrací a na mnoha středních a vysokých školách, kde je matematika jedním z hlavních předmětů, v ní začínají vynikat spíše mladí muži. Na to, proč je tomu tak, se názory velmi různí. „Dívky zpravidla mívají horší výsledky v matematických testech. Existují různé teorie, proč tomu tak je. Někteří lidé si myslí, že je to kvůli hormonálním rozdílům mezi mozkem chlapců a dívek. Jiní se domnívají, že doma i ve škole se s dívkami zachází jinak než s chlapci, a proto jsou horší.“ tvrdí psycholožka a rodinná terapeutka Gisela Preuschoffová.
„V letech 1995 a 1996 se prováděl třetí mezinárodní matematický a přírodovědecký výzkum. Posuzoval půl miliónu žáků ze čtvrtých, osmých a dvanáctých tříd v 21 zemích. Chlapci ve všech zemích světa kromě Jižní Afriky dosahovali lepších výsledků v matematice a přírodních vědách než dívky, a čím byli starší, tím větší byl mezi nimi rozdíl.“ uvádí terapeutka. Skoro by se zdálo, že tento konkrétní výzkum potvrzuje, že holčičky jsou na matematiku méně nadané, jenže proč to neplatí v Jižní Africe?
Výzkumnice Susan Gilbertová pátrala po těchto souvislostech ještě detailněji a na základě svých pozorování je přesvědčená, že tyto rozdíly platí pouze u bílých dětí. Proč? Pravděpodobně proto, že mnoho bílých rodičů a pedagogů se vzhledem ke společenským zvyklostem domnívá, že holčičky bývají v matematice prostě méně talentované a tak k nim i tak přistupují. Jejich dcery pak jejich pohled na věc zcela přirozeně přejímají a zrcadlí. S příchodem puberty se dle Gilbertové zájem dívek o matematiku ještě více snižuje, neboť je prý v mnoha zemích pevně zažitý názor, že když je dívka dobrá v matice, bývá „divná“ a nelíbí se klukům.
Názor Gilbertové sdílí i rodinná terapeutka Gisela Preuschoffová, která v knize Výchova dívek uvádí: „ Rodiče, kteří si mysleli, že je matematika pro dívky těžká, výkon svých dcer podceňovali. Když se dívka doma trápila nad cvičením z matematiky, rodiče ji spíše litovali, než aby ji povzbuzovali. A pokud dostávaly dívky dobré známky, byly chváleny ne za matematické schopnosti, ale za úsilí. Pochybnosti o svých matematických schopnostech vyslovují i dívky samotné, čemuž se nelze divit!“. Všichni včetně dívek samotných zkrátka tak nějak očekávají a předpokládají, že holčičky jsou na matiku pomalejší – a co člověk očekává, toho se mu obvykle i dostává.
„Holky nemají na matiku hlavu, já byla na matiku také dutá…“
Samozřejmě existují i studie, které poukazují na jisté rozdíly v tzv. „mužském a ženském myšlení“. Například jistá studie provedená na Cambridge University tvrdí, že kluky matika zajímá, baví a jde jim i z toho důvodu, že se od útlého věku mnohem více zajímají o automobily, letadla, zbraně, mechanické hračky – také rádi cokoliv sestavují a montují.
Ať již za to může jiný způsob myšlení nebo očekávání rodičů, pedagogů a společnosti vůbec, jistě bychom měli své holčičky při řešení matematických úloh spíše povzbuzovat, pomáhat jim, učit je překonávat problémy, přijímat výzvy a nevzdávat se. Lítost, umetání cestičky a slova typu „holky prostě nemají na matiku hlavu, já byla na matiku také dutá“ jim více uškodí, než pomohou.