[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Plod, miniaturní děťátko, má v matčině břiše svůj dočasný domov perfektně zařízený. Vznáší se jako malý potápěč v příjemně teplé a lehce nasládlé plodové vodě, v konejšivém stavu bez tíže.
Obklopuje ho příjemné teplo a bezpečné přítmí a nejen to – je velmi prakticky připojen k ideálnímu zdroji potravy. To vše mu ale nestačí! Jak se začínají rozvíjet jednotlivé smysly, jako by si děťátko říkalo o pravidelné dávky hlazení.
Hmat vnímáme největším tělesným orgánem – kůží. V pokožce jsou k tomuto účelu rozmístěny tzv. hmatové receptory, a to v různé hustotě. Nejvíce jich je na konečcích prstů a na špičce jazyka.
Samotný vývoj hmatu pak začíná ve třetím měsíci prenatálního života děťátka, tehdy se v kůži vytvářejí první volná nervová zakončení, která přímo souvisí s hmatovým vnímáním.
Během čtvrtého měsíce počet tzv. hmatových tělísek rychle narůstá a jsou stále jemnější – plod je tedy již schopný vnímat libé i nelibé hmatové podněty. Od této doby lze tedy mluvit o vnímání hmatu.
„…přibližně v 18. týdnu je u děťátka (měří asi 16 cm a váží 250 g) natolik vyvinutý hmat, že může jemný dotek hladící ruky skrze břišní stěnu cítit,“ píše v publikaci s příznačným názvem Prenatální komunikace německá porodní asistentka Iris Goze-Hänel.
Zajímavé je, že hmat ještě není plně propojen s mozkem; děťátko tedy ví, že se něčeho dotýká, ale nechápe, kde na těle onen pocit vnímá.
Každé nenarozené děťátko si svého prenatálního života ve svém nekomplikovaném a bezpečném světě užívá plnými doušky. Porodní asistentka Iris Goze-Hänel popisuje touhu plodu po maminčiných dotecích takřka lyricky:
„Plave ruce vstříc a tiskne se na tomto místě na břišní stěnu, aby se mu dostalo co nejvíce matčiny lásky.“
To, jakým způsobem si děťátko o pohlazení říká a zda tento signál vůbec vychází od něj, zůstává záhadnou – tajemstvím, kterým se však vědci příliš nezaobírají. Za vše pravděpodobně mohou instinkty, intuice a tak trochu mystické propojení dvou duší – duše dítěte a matky.
Maminky často hladí svá vzdouvající se bříška ve chvílích, kdy se miminko pohne, jako by jej chtěly uklidnit, konejšit a ujistit, že jsou nablízku. A malý človíček si této péče náležitě užívá.