Proč vás tolik vyčerpává být dobrou mámou? Psycholožka odhaluje 4 typy osobnosti

Možná hledáte pomoc v knihách, pátráte na internetu, obracíte se na kamarádky, chodíte na semináře nebo sledujete webináře. Všude dostáváte rady, díky nimž bude dítě „dobře vychované“ nebo se bude „přirozeně rozvíjet“, ale ne vždy to funguje.  

„Prošla jsem si tím taky. A některé kurzy jsem pro jistotu absolvovala dvakrát. Když jsem s lektory opakovaně diskutovala o tom, že můj syn reaguje jinak, než oni říkají, pochybnosti o mých mateřských kompetencích narůstaly. Dneska vím, že jedna lektorka neměla vlastní děti, a děti té druhé byly rozhodně jiné než typy mých dětí. A hlavně lektorky byly jiné než já,“ vzpomíná na své problémy s mateřstvím psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní Teorie typů, která vymezuje 4 základní typy osobnosti s různými trojicemi vrozených potřeb. A právě každému člověku je přirozený jeden jediný typ. Vaše dítě může být jiný typ, má jiné potřeby, proto je třeba najít společnou řeč.

Jaké je základní rozdělení podle trojice vrozených potřeb podle Teorie typů?

Jedinci s potřebami stabilita, předvídatelnost a spolehlivost – SJ typy

Jedinci s potřebami teď a tady, svoboda a okamžitý dopad – SP typy

Jedinci s potřebami rozumět a prověřovat, kompetentnost a zdokonalování – NT typy

Jedinci s potřebami hlubší smysl, jedinečnost a harmonie – NF typy

Pokud chcete být svému dítěti dobrou mámou, položte si otázku: Dokážu se na dítě nedívat svýma očima? Zvládnu odolat pokušení vychovávat ho tak, jak bych sama chtěla být vychovávána? Jenže co když má vaše dítě jiné vrozené potřeby než vy, a proto potřebuje něco jiného? Asi už tušíte, že důležitým krokem k pozitivní změně je nejprve poznat svůj typ a poté se zamyslet nad typem svého potomka. S tím vám pomůže kniha Ani mámy nejsou stejné, která obsahuje řadu příběhů.

VIDEO:  Teorie typů u dětí: Máte milovníka pravidel, svobodomyslného akčňáka, nebo hledače harmonie?

Proč se vyplatí znát svůj typ osobnosti?

Je dobré vědět, co je vám přirozené a co ne. Snadněji se pak vyrovnáte s tím, že vás něco nebaví (i když se to od mámy očekává), a že vás něco vyčerpává (i když jiné mámy se v tom nadšeně realizují). Zjistíte, že taková, jaké jste, jste v pořádku.

„Popisy typů nejsou neměnnou škatulkou. Zohledňují také vývoj v průběhu života. Rozvíjíme se totiž nejen v tom, co je nám přirozené, ale také v dovednostech, které nám umožňují přizpůsobit se druhým či zvládat svou profesi,“ pokračuje psycholožka. Mateřství ženy často nutí 'být někým jiným', plnit role, v nichž se necítí úplně pohodlně. Častokrát (aniž si to uvědomují) nemůžou naplňovat své vrozené potřeby a „nedobíjejí se“, jak by potřebovaly. A v neposlední řadě jsou maminky prostě často fyzicky či psychicky vyčerpané. To vede ke stresovým reakcím, které jsou také specifické pro jednotlivé typy osobnosti.

Jak reagují jednotlivé typy maminek ve stresu?

• Typy, které jsou „nohama na zemi“, se ve stresu začnou hroutit kvůli naprosto nereálným katastrofickým scénářům v budoucnosti a nejsou schopny se rozhodnout a nic dokončit.
• Typy, které jsou běžně velmi pozitivní vůči změnám, a vše nové je láká, ve stresu ustrnou v negativních zkušenostech z minulosti a bojí se udělat cokoli.
• Typy, které běžně bez emocí, logicky a s nadhledem řeší problémy, propadnou najednou silným emocím, uzavřou se do sebe, litují se, že je nikdo nemá rád a obviňují se ze ztráty kontroly.
• Typy, které normálně velmi dbají o udržení harmonie, ve stresu druhým až bezohledně nutí svou pomoc a v silných emocích jim vyčítají, když o ni nestojí.

Děti

Paní učitelko, jděte do p... Je generace Alfa generací vzdorovitých floutků s mobily, nebo má i potenciál?

Být mámou je být sama sebou

Vrozené potřeby maminek tedy logicky nejsou stejné. Některé činnosti a dovednosti vám jdou snadno, přitahují vás a těší vás se v nich rozvíjet. Jiné činnosti jsou pro vás naopak přirozeně vysilující. Dokud jste byly samy za sebe, mohly jste se jim částečně vyhýbat. Jenže mateřství znamená mnoho činností, kterým se vyhnout nelze. A je dobré si přiznat, že vás nadměrně zatěžují a způsobují stres, kvůli kterému nemůžete být tak dobrými mámami, jakými byste chtěly být.

„Je úplně přirozené, že to všechny mámy nemají stejně. Některé naplňuje péče o domácnost, jiné se raději věnují intelektuálnímu rozvoji svých dětí. Některé maminky se do svých dětí přirozeně vciťují, ale někdy si až moc berou pocity dětí osobně. Jiné se sice snaží vcítit, ale hůře dětské emoce snášejí a snaží se je 'vyřešit' tím, že vyřeší problém, který je způsobil. Některé mámy se ochotně pouštějí s dětmi do dobrodružných akcí, ale je pro ně těžké fungovat v pravidelném režimu. Další zase režim přirozeně nastavují, ale jejich děti se s ním nějak nechtějí smířit,“ objasňuje psycholožka.

Když se vám druzí snaží dávat rady, co vám může pomoct? Uvědomit si, proč to dělají.

Většinou to totiž dělají proto, aby pomohli sami sobě. Například:

• Člověk vám radí, protože vás chce ovlivnit, mít nad vámi „moc“. To posiluje JEHO sebeúctu.
• Člověk vám radí a tím ujišťuje sám sebe, že to dělá dobře. Roste JEHO sebeúcta.
• Člověk vám radí, aby udělal něco dobrého pro druhé. Roste JEHO sebeúcta.

A jak se pozná skutečná dobrá rada?

„Ten, kdo vám chce opravdu pomoct, především naslouchá vaší situaci. Ví, že on je JINÝ člověk, má JINÉ děti a žije v JINÉM prostředí. Nesnaží se vám rychle poradit, ale snaží se vám dát najevo, že vás chápe. A radí vám jen tehdy, když si o to říkáte. A ještě zdůrazní, že si uvědomuje, že je to JEHO rada. Před jakoukoli jinou radou je potřeba se bránit. Útočí na to nejcennější, co máte. Na vaši sebeúctu,“ dodává psycholožka Šárka Miková.

Mateřská

Osamělost na mateřské. Nejvíce ohrožené jsou extrovertky zvyklé na společenský život