[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Chci dítě a pořád to nejde. Proč zrovna já? A kdo za to může? Co dělám špatně? Jak je možné, že všechny kolem otěhotní jako nic? Podobné myšlenky zná spousta žen. A jelikož zoufalé ženy dělají zoufalé věci, jsme připravené pro miminko udělat takřka cokoli. Tak například já jsem byla ochotná nechat do sebe bodat desítky jehliček při akupunktuře (a to omdlévám při odběru krve a na injekci se nemůžu ani podívat) a utratila jsem tisíce za nejrůznější bylinkové preparáty, o kterých jsem se doslechla nebo dočetla, že slibují zaručené otěhotnění.
Mým vrcholným kouskem ovšem byla návštěva alternativní lékařky, která mě nutila svítit si na břicho lampičkou a vybavila mě magnetkami, které mi vyděšený manžel lepil každý večer na prsty u rukou, a to společně s fazolemi. Když jsem pak domů přišla s vonnými tyčinkami a začala vykuřovat byt, bylo to už na rozvod. Už totiž chybělo snad jen zahájit výrobu lektvarů z netopýřích nožiček. Nakonec, jak tomu často bývá, pomohlo to nejjednodušší, totiž vykašlat se na všechno a srovnat si hlavu. Dneska, když se náš malý velký zázrak chystá do první třídy, se tomu už dokážu smát, ale na rovinu – prošla jsem si peklem. A teď už vím, že partner společně se mnou, i když jsem to v té době viděla úplně jinak.
„Ženy mají přirozené sklony vztáhnout si problém na sebe a věnovat mu o to více energie. Vyhledají různé alternativní cesty, cvičení, bylinky, čímž se paradoxně zacyklují v problému ještě víc. Následně se u nich rozvíjí syndrom psychického strádání typického při neplodnosti,“ popisuje psycholožka Mgr. Jana Březinová z pražské kliniky IVF Cube.
Upozorňuje, že mezi varovné signály patří zejména postupné uzavírání se do sebe. Žena nejdřív vyžaduje velkou emoční podporu od partnera, který ale mnohokrát nerozumí tomu, co se děje. Postupně upouští od aktivit, které má ráda, i od kontaktů s blízkými lidmi. Začínají jí vadit kamarádky, které jsou těhotné nebo mají děti, straní se společnosti. Nakonec má pocity, že jí nikdo nerozumí a je na všechno sama. Pokud včas nevyhledá pomoc, problémy mohou vyústit do krize, nevěry nebo až rozpadu partnerského vztahu.
„Léčba neplodnosti je psychicky náročný proces, a když se s psychickou nepohodou nepracuje, může to mít vliv i na výsledek terapie. Podle našich zkušeností by měla být konzultace s psychologem součástí léčby neplodnosti. Požádat o ni může kdokoli z páru, mohou přijít společně nebo každý zvlášť,“ říká Jana Březinová.
„Neplodnost je extrémně citlivé a intimní téma. Dovolím si být osobní. Téma své neplodnosti jsem řešila několik let, kdy jsme s manželem začali toužit po dítěti. Paradoxem je, že jsem tehdy pracovala na porodním sále jako porodní asistentka. Rodila jsem děti jiných žen, dívala se, jak maminky chovají a kojí svá novorozeňata, a já nic. Těhotenský test, po kolikáté už, jen jedna čárka... Trvalo to v řádu několik let. Bylo to frustrující, deprimující, zlé. Vždyť jsme se oba tak snažili, byli zdravotně v pořádku. Lékařka mi nakonec sdělila, že každý s jiným partnerem dítě mít můžeme, spolu však zrovna my dva ne. Imunologický problém. Věřte, tohle nebyla zpráva, kterou chcete slyšet. Po několika neúspěšných léčebných intervencích, když už jsem to vzdala, přišlo spontánně těhotenství. Zkrátím to, máme s manželem tři zdravé děti, 22, 18 a 10 let. Jsme příkladem toho, že když vám řeknou, že to nepůjde, může to jít,“ svěřuje se Hedvika Puškášová, psychoterapeutka působící na on-line platformě Terap.io.
Proč máme tendenci obviňovat partnera, když se miminko nedaří?
Jak si poradit s emočním zmatkem a strachem, že těhotenství nikdy nevyjde?
Jak vám i s psychickými potížemi dokážou pomoct na reprodukční klinice?
Pětatřicetiletá Martina a její zážitky z léčby neplodnosti.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se