[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nedávno vzbudila obrovský rozruch zpěvačka Monika Absolonová, která na svém Facebooku vyvěsila informaci, že natočila reklamu na umělou výživu. Nepovyšovala umělou výživu nad kojení a svůj kladný postoj ke kojení i umělé výživě v následných komentářích na svém facebookovém profilu vysvětlila.
A to si dovolila moc! Reakce, které následovaly, se šířily internetem napříč všemi mateřskými weby. Mnoho z nich bylo velmi útočných a nekojící maminky se v nich nekompromisně pranýřovaly ze všech stran. Jsou špatné, nezodpovědné a nedělají pro svoje děti maximum.
Video: Podívejte se, jak maminka kojí během cvičení jógy
Smutné je, že velká skupina kojících žen předem odsuzuje tu menší, které z nějakých důvodů nebylo dáno. Přitom jako celek mají společně až na minimální procento stejný zájem. Chtějí nebo chtěly všechny kojit, jenže se někde něco pokazilo a nejde to.
Až na výjimky bere každá budoucí maminka jako samozřejmost, že bude kojit. Je to to nejpřirozenější a nejlepší, co pro svoje miminko může udělat. Jen malé procento má předem jasno v tom, že kojit nebude. Ale ani to by neměl být důvod je pranýřovat, jak se to často stává, a to nejen na sociálních sítích. Okolí totiž nikdy nemůže vědět, co za tím je.
Každá to zvládne, každá se rozkojí, a když to náhodou nejde, jste najednou horší máma. To slyšíte ze všech stran. Hlavně to vydrž, to přijde. Některé to jde zcela přirozeně, další to stojí několik probdělých i proplakaných nocí a podaří se. A pak jsou případy, kdy nepomohou ani rady odborníků, ani zkušených maminek.
A už vůbec ne útočné komentáře laktačních poradkyň, které vás odsoudí k tomu, že jste špatná. Nebo to jednoduše vzdáte, protože je to pro tu chvíli ta jediná a nejlepší volba. Dokážete si představit ten nesnesitelný tlak, kdy vaše miminko hladoví a vy se úporně snažíte o něco, co vám nejde?
V tu chvíli o tom nejlepším a nejpřirozenějším, co chcete svému děťátku dát, silně pochybujete. Protože jste na pokraji sil. Jste psychicky i fyzicky na dně. Nedokážete něco, co údajně dokáže každá máma. A jestli to nedokážete, nejste dobrá. Jste teprve na začátku a už to nezvládáte.
A co si o vás budou myslet ostatní? Své o tom ví i Denisa, maminka sedmitýdenní holčičky, která prostřednictvím Facebooku na útočné reakce odpověděla svým příběhem. V něm dopodrobna popsala svoje důvody, proč nekojí a proč musí snášet nepříjemné pohledy, kdykoli vytáhne ve společnosti láhev s umělou výživou.
„Ano, nekojím svou sedmitýdenní dceru a setkávám se s těmito pohledy a otázkami typu ‚proč nekojíš, zkoušela ses rozkojit, jak dlouho jsi to zkoušela, víš, že mateřské mléko je pro tvé dítě to nejlepší‘ každý den. Když slyším tyto otázky, pokaždé mě popadne hrozný vztek.
Po mém porodu nastaly komplikace, které mě ohrožovaly na životě. Přesto jsem pro kojení udělala maximum. Po 5 dnech psychického týraní, bolesti z rozdrásaných bradavek, které přes usilovné sání mé dcery nepustily ani kapku, a nepřestávajícího pláče jsem požádala o kojeneckou láhev s umělou výživou. A upřímně mohu říci, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.
Trvalo mi dlouho, než jsem se srovnala s tím, že nemůžu Lilly kojit, ale jsem šťastná, že jsem naživu a mohu se svou dcerou trávit každý den. Jsme spokojené já i ona. Je sice na umělé výživě, ale nic jí nechybí, přibírá tak, jak má, a spinká celou noc. Tak proč musím snášet ty pohrdavé pohledy okolí, kdykoli na veřejnosti vytáhnu lahvičku,“ popisuje Denisa.
Některé ženy se se skutečností, že nemají to štěstí, vyrovnají snadno, pro jiné je to běh na dlouhou trať. Místo toho, aby si první dny s miminkem užily co nejvíc, podřizují se jedinému cíli – kojit za každou cenu.
Zkoušejí možné i nemožné. Poslechnou všechny rady, přečtou dostupnou literaturu, vyzkoušejí babské rady, aby nakonec zjistily, že neudělaly dost a že jsou nezodpovědné nebo líné, protože sáhly po lahvičce.
„Připadalo mi vždy jako naprostý zázrak, když nějaká maminka na veřejnosti přirozeně kojila,“ říká maminka Jana.
„Byla jsem ze hry. Úzkostné pocity trvaly ještě několik let po narození syna. Nedokázala jsem pochopit, proč jsem nedostala šanci to zažít. Proč mě to tak bolelo, proč to bylo takové trápení, když jsem pro to udělala tolik. Cítila jsem strašnou bezmoc, protože okamžiky, kdy se synovi podařilo na chvilku přisát a dokonce i něco vysát, tak byly po jeho narození ty nejdokonalejší,“ popisuje svoje pocity.
Výživa na umělém mléce není žádný med. Připraví vás o dost peněz, přidělává vám práci a ještě musíte snášet nepříjemné reakce okolí, soudí vás lidé, kteří o vás vůbec nic nevědí.
Ale pokud kojení opravdu nejde, je to pro danou chvíli ta jediná a nejlepší volba. Nedejte proto na reakce okolí a řiďte se svým srdcem a tím, co vy cítíte. Co je podle vás pro miminko (i pro vás) to nejlepší.
I když se sama rozhodnete kojení vzdát, je to jen vaše rozhodnutí a nikdo nemá právo vás kritizovat ani vás soudit. „Existují i psychické bloky spojené s kojením. Jsou třeba maminky, které mají prsy tak spojeny se sexem, že jim přijde nemístné je nabízet dítěti. Nebo maminky, které mají problém přijmout svou biologickou podstatu, své fyzično.
Cítily by se jako ‚kus žvance‘. Takové bloky je obvykle možné odstranit v rámci psychoterapie. Málokterá maminka s nimi však přijde včas. Často je analyzují až zpětně, s lítostí. Je to škoda,“ říká psycholožka Pavla Koucká.
Proto pokud si nevíte rady a nejste si jistá, zkuste věc kojení nekojení probrat s odborníky. Netrapte se tím, že to nejde nebo že prostě kojit nechcete, a zkuste brát věci tak, jak jsou. Udělala jste vše, co jste mohla a co bylo ve vašich silách. Jestli vás někdo odsuzuje, že jste „ta špatná“, tak si pročtěte rady Pavly Koucké.
Důležité je to mít srovnané v sobě. A ještě mnohem důležitější, co vaše miminko potřebuje (a na rozdíl od mléka ho máte pořád dostatek na mnoho let dopředu), je moře lásky od rodičů.
* zvýší se náklady, bude třeba koupit lahvičky, savičky, dávkovače, sterilizátor, ohřívač mléka * začínejte vždy s malým množstvím a miminko do pití nikdy nenuťte * zkoušejte UM vždy během dne, neučte dítě v noci * může nějakou dobu trvat, než si miminko vybere svoje mléko, raději pořiďte vzorky * děti na UM v noci lépe spí * na trhu jsou UM s probiotiky, hypoalergenní, odstupňovaná podle věku dítěte * kvalitu UM kontroluje Státní zdravotnický ústav * pokud si nevíte rady, ptejte se svého pediatra
Nízká porodní hmotnost miminka, slabý sací reflex, pozdní přiložení dítěte k prsu, nedostatečně vyvinutá žláza, výskyt kandidózy v ústech miminka nebo na bradavce maminky, dlouhodobé odloučení novorozence (například poporodní komplikace), brzký návyk na dudlík, potíže miminka s dýcháním nebo polykáním, traumatický porodní zážitek, ochutnání kojenecké výživy miminkem před nástupem kojení, poporodní deprese, užívání předepsaných léků, metabolické vady u kojence, zánět prsní žlázy.
Mgr. Pavla Koucká, psycholog, skupinyprorodice.cz Jak se vyrovnat se skutečností, že patřím mezi ty, které kojit nemohou? Tuhle otázku lze formulovat i obecněji: Jak přijmout samu sebe, když nejsem dokonalá? Jak přijmout své dítě, které též není a nebude takové, jaké jsem si vysnila?
Logicky chápeme, že to tak je, ale pochopit neznamená se s tím vyrovnat. Rozum může k přijetí pomoci, obvykle ho však nedokáže zařídit. Většinou si musíme projít i určitými emocemi, hněvem i smutkem, hledáním viníka a celé to trvá nějakou dobu. Teprve pak pocítíme klid, smířily jsme se. Pomáhá, když víme, že jsme „udělaly, co jsme mohly“.
Někdy je to též moudrý lékař či třeba laktační poradkyně, kteří nekojícím maminkám pomůžou zbavit se pocitů viny. Řeknou třeba: „Paní, máte můj obdiv za svou obrovskou snahu. Přejděte ale už na umělou výživu, uleví se vám i dítěti.“ Každý případ je samozřejmě jiný.
Někde pomůže třeba přechodně přerušit kontakt s těmi, kteří vám neustále vnucují, že máte kojit. Pokud se nedaří, může být dobré vyhledat pomoc psychologa – či možná spíše psycholožky. Někoho, kdo vám poskytne oporu, pomůže najít v sobě sílu a vystavět si dobré mateřské sebevědomí. Jak reagovat na poznámky okolí, které obvykle nekojení odsoudí?
Klíčové je to mít srovnané v sobě. Když mám jasno v tom, proč dělám to, co dělám, když vím, že pro mé dítě je to právě takto nejlepší, zvládnu odsouzení okolí lépe, než když sama pochybuji:
„Neměla jsem to přece jen ještě zkoušet dál?“ Hodí se také mít připravenou nějakou jednoduchou frázi, kterou debatu na toto téma ukončíte. Pokud chcete, můžete své důvody krátce vysvětlit, ale zároveň nemusíte.
Ať už je to váš zdravotní stav, medikace, problémy s bradavkami, problémy na straně dítěte anebo cokoli jiného, je to vaše věc. Bohatě stačí říci třeba: „Nevíte, čím jsem si prošla, tak buďte tak laskav/a a nekomentujte to.“