[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naprosto jasně si pamatuji na ten okamžik, kdy jsem s prvním miminkem po příjezdu z porodnice překročila práh našeho bytu. Kromě obrovské radosti a vlastně permanentního údivu nad tím, jak to, že držím v náručí něco tak překrásného, jsem cítila stejně obří zmatek a obavy z toho, jak to všechno zvládnu a jestli vůbec něco tak křehkého dokážu udržet při životě. A poznám, že je něco v nepořádku?
Přirozeně se mi postupem času usadily rozbouřené hormony a všechno si sedlo tak nějak samo od sebe. A když jsem si potom za čtyři roky nesla z porodnice druhý uzlíček, věděla jsem, že to bude v pohodě. Že je nakonec úplně jedno, jestli vaše dítě začne lézt o měsíc později než Evička od sousedů anebo lezení úplně vynechá a po plazení začne rovnou chodit.
Že když nespěchá s prvními slůvky, klidně to může znamenat, že ve dvou letech bude tím nejukecanějším dítětem v okruhu několika kilometrů. Že všechny tabulky a grafy v žádném případě nemůžou obsáhnout ten zázračný vývoj, kterým dítě projde během svého prvního roku.
První rok v životě dítěte je totiž naprosto výjimečné a převratné období, které stojí za to si vychutnat plnými doušky. Sestavili jsme pro vás přehled věcí, které v prvních dvanácti měsících (anebo klidně i o kousek později) můžete čekat. Užijte si to!
Nic na světě se nevyrovná tomu okamžiku, kdy poprvé vezmete do náručí své novorozené miminko a ucítíte na své kůži dotek té jeho. Ale první doteky s vaším děťátkem představují mnohem víc než „jen“ záplavu nádherných emocí.
Výzkumy ukazují, že pokud si matka může novorozené dítě přitisknout hned po porodu na nahé tělo a chvíli si vychutnávat doteky „kůže na kůži“ (takzvaný bonding), snižuje se pravděpodobnost, že bude mít problémy s kojením.
Navíc dochází k většímu „napojení“ na dítě, takže se budete lépe vyrovnávat se stresem, který s sebou péče o kojence nese, a budete snáze chápat důvody jeho pláče. Navíc ti novorozenci, kteří si hned po narození dopřávali bonding, vykazují lepší výsledky v testech plicních a srdečních funkcí.
I když by spousta rodičů přísahala na to, že jejich miminko se usmívá od prvních dnů, skutečně vědomý úsměv můžete očekávat mezi čtvrtým a osmým týdnem. I když výraz podobný úsměvu můžete na dětské tvářičce samozřejmě objevit už předtím, jedná se většinou o bezděčnou, reflexivní grimasu, která není spojená s žádnou sociální příčinou.
Podle výzkumu provedeném na University of California v roce 2015 se zhruba od čtyř měsíců děti usmívají především proto, že jejich nejbližší reagují na jejich úsměv také usmíváním a pozitivními emocemi. Děti se tak učí pomocí úsměvů komunikovat se svým okolím.
Pokud nemáte mimořádné štěstí, prvních několik měsíců po porodu se zřejmě příliš nevyspíte. Podle britského výzkumu z roku 2015, jehož výsledky zveřejnil deník Daily Mail, přijdou rodiče v prvním roce života dítěte o čtyřicet čtyři dnů spánku. V průměru totiž spí jen pět hodin za noc.
Nejčastějším důvodem ponocování rodičů je krmení nebo utěšování plačícího dítěte. Zhruba od šesti měsíců se ale jeho spánkový cyklus začne upravovat a budou se prodlužovat intervaly, ve kterých se budí. U plně kojených dětí musíte mít větší trpělivost, protože mateřské mléko se tráví rychleji než umělá mléka či příkrmy, a proto se bude dítě velmi pravděpodobně budit častěji. Kolem prvních narozenin dítěte se ale můžete těšit na první noc, kdy se zase pořádně vyspíte. Podle statistik National Sleep Foundation až sedmdesát procent devítiměsíčních dětí dokáže prospat prakticky celou noc.
Kolik hodin spánku děti potřebují? Podle věku!
Vynikajícím příkladem toho, jak neuvěřitelně dlouhou cestu ujde dítě za jeden rok života, je vývoj dětských ručiček, respektive toho, co s nimi miminko dokáže dělat. Ihned po porodu vás miminko umí chytit za prst, pokud mu jej vložíte do dlaně. Ale i když vás tohle gesto rozněžňuje, nejedná se ještě o vědomou akci, ale o novorozenecký reflex, který časem vymizí.
Mezi třetím a čtvrtým měsícem se ale odehraje obrovská změna: Miminko pochopí, že ruce jsou definitivně jeho a dá se s jejich pomocí dělat spousta zajímavých věcí. Začne se tedy snažit sahat po věcech v okolí, i když zatím je bere do celé ruky.
Spolu s tím, jak ovládání rukou trénuje, stává se v sahání po věcech stále obratnější. Kolem roku už je proto schopné vzít do rukou i malé předměty. Navíc už je bere takzvaným klíšťkovým úchopem, tedy stejně, jako po věcech sahají dospělí lidé.
Vědomé obracení se na bříško a zpátky na záda je totiž v motorickém vývoji dítěte obrovský skok dopředu. Většina maminek ví, že nejprve se děti obracejí ze zad na bříško a teprve potom se učí otočit z bříška zpátky na záda.
Mnohem méně známá je ale skutečnost, že děti se obracejí dvěma způsoby. Podle rozsáhlé studie, kterou zpracovaly Martha Piper a Johanna Darrah z University of British Columbia, se miminka obracejí buď s rotací, nebo bez rotace. Při obracení ze zad na bříško bez rotace je tělo v prodloužení a pohyb začíná od hlavy.
Zcela výjimečně ho mohou děti zvládnout už ve věku jednoho měsíce, ale spíš ho očekávejte kolem osmého měsíce, kdy ho zvládá až devadesát procent dětí. Přetočení ze zad na břicho pomocí rotace (kdy pohyb vychází z ramen či pánve a rotuje celé tělo) je mnohem složitější, proto typicky začíná až kolem čtvrtého měsíce a později.
Devadesát procent dětí ho ovládá kolem devátého měsíce. Zpátky z bříška na záda bez rotace (kdy překulí celé tělo jako jeden celek) zkouší zhruba od šesti měsíců (v devíti měsících už to zvládá devadesát procent dětí). Na kontrolované překulení z bříška na záda s použitím rotace si budete muset počkat minimálně o měsíc později.
Ještě nedávno téměř všichni pediatři ostřížím zrakem sledovali, jestli se všechny děti prohánějí po čtyřech.
Argumentem, který propagovala například i organizace American Academy of Pediatrics, bylo, že si při lezení posilují ruce, ramena a vůbec horní polovinu těla, což je nezbytné pro to, aby měly později při chůzi správné držení těla. Děti, které při svém vývoji přeskočí lezení po čtyřech, jsou prý méně obratné a pohyb jim činí větší problémy.
Jenže postupem času se stále více odborníků kloní k závěru, že pokud dítě neleze, ale z plazení se začne rovnou stavět, nic zvláštního se neděje. Žádný z provedených výzkumů nepotvrdil, že by přeskočení lezení mělo nějaký dlouhodobě negativní dopad na pohybový vývoj dítěte. Antropolog David Tracer v roce 2009 publikoval studii, ve které zkoumal některé domorodé kmeny v Papui-Nové Guineji:
„Většina rodičů z místních kmenů vůbec nenechává děti lézt po zemi. Nosí je tak dlouho, dokud nezačnou chodit. Minimalizují tak jejich kontakt s mikroby a chrání je před predátory. Prokazatelně se však absence lezení nijak neodráží na jejich pozdějším pohybovém vývoji,“ uvádí autor studie.
První zub očekávejte mezi čtvrtým a osmým měsícem, ale samozřejmě se jedná pouze o průměrný údaj, takže pokud je vaše dítě v osmi měsících ještě úplně bezzubé, vůbec nic se neděje. Prořezávání zoubků je bohužel většinou bolestivé a náročné období pro děťátko i jeho rodiče.
Výzkum, který provedli odborníci z Cleveland Clinic Foundation a jehož výsledky publikoval odborný magazín Pediatrics, ukázal, že u naprosté většiny dětí je prořezávání zubu spojené hned s několika nepříjemnými symptomy. Mezi nejčastější patří nadměrné slinění, kousání, nateklé dásně, podrážděnost, nespavost, tahání se za ouška, vyrážka na obličeji, nechuť k jídlu i zvýšená teplota. Kolem prvních narozenin dítěte byste mu už měli domluvit první prohlídku u zubaře.
Nejčastější chyby v péči o dětský chrup:
Většina dětí začne chodit mezi deseti a osmnácti měsíci, ale i v případě, že má váš potomek s prvními krůčky zpoždění, nesnažte se to uspěchat. Odborníci důrazně varují před tím, aby se rodiče snažili naučit dítě chodit tak, že ho budou vodit za obě ruce. Dítě totiž při chůzi nebude došlapovat na celá chodidla, ale bude chodit po špičkách. Jeho těžiště se posune a bude mít problémy s rovnováhou.
Ze stejného důvodu se nedoporučuje ani používání chodítek. Řada studií dokázala, že chodítka naopak pohybový vývoj dětí brzdí a pěstují v nich špatné návyky. Dopřejte dětské chůzi přirozený vývoj a nesnažte se ho urychlit. Když je to možné, nechávejte dítě co nejvíc bez bot i ponožek.
S bosými chodidly se mu bude lépe udržovat rovnováha a bude mít lepší držení těla. A jen tak mimochodem, švýcarský výzkum z roku 2013 s určitostí dokázal, že mezi tím, kdy dítě začne chodit, a jeho inteligencí neexistuje žádná souvislost.
Jednoslovná nebo jednoslabičná slova se začnou objevovat kolem jednoho roku a dítě jimi obvykle reaguje na to, co se zrovna děje kolem něj (nejčastěji jsou to slova máma, táta, bába, ham, papá, haf apod.).
Pokud už se nemůžete dočkat, až vaše dítě začne mluvit, můžete vývoj řeči podpořit tím, že mu budete ukazovat co nejvíc věcí a pojmenovávat je. Výzkum z loňského roku provedený na Indiana University zjistil, že rozvoj řeči je u dětí úzce svázaný s vizuální pamětí.
Děti mají snahu pojmenovávat ty věci, které kolem sebe vidí nejčastěji a které pojmenovávají jejich nejbližší. Snažte se tedy na dítě co nejvíce mluvit, ale učit ho i to, jak se jmenují jednotlivé věci ve vašem okolí. Televizi zapínejte dítěti jen úplně výjimečně. Odborníci prokázali, že děti, které často sledují televizi, mluví později a mají horší slovní zásobu.
Udává se, že až pětasedmdesát procent mozku se vyvíjí v prvních měsících, a právě hraní je pro dítě způsob, jak poznávat svět kolem sebe, zkoušet nové věci a rozvíjet se. Nejprve dítě nepotřebuje ke hraní žádné další děti a během prvního roku si hraje samostatně. To ale neznamená, že by v dětské společnosti nebylo rádo. Spíše jen pozoruje děti kolem sebe, ale při hře s nimi ještě nedokáže spolupracovat. V prvních dvanácti měsících života převažuje především takzvaná senzomotorická hra. Při ní dítě zkoumá předměty a manipuluje s nimi. Zkoumá své tělo a procvičuje si pohyby. Kolem devátého měsíce už je dítě schopné porozumět jednoduchým hrám, jako je například hra na schovávanou, kdy se dítěti schováte za plenku a pak na něj vykouknete.
Kolem devátého měsíce se vaše dítě pravděpodobně poprvé posadí. Prvním posazením není ovšem myšleno, že si svého potomka posadíte na klín nebo na deku. O tom, že dítě sedí, mluvíme tehdy, pokud se dokáže dostat do sedu samo. K tomu potřebuje mít dostatečně vyvinuté svaly, ale i koordinaci, aby si dovedlo z kleku nebo lehu přes bok sednout. Stejně jako v případě prvních krůčků nemá cenu posazovat dítě dřív, než začne sedět samo, protože vývoj má své zákonitosti, které neuspěcháte. Pro správné držení těla je důležité, aby se dítě posadilo samo bez vaší pomoci v okamžiku, kdy je na to jeho tělo připravené.
Přelomovým obdobím, kdy se do dětského jídelníčku poprvé včleňují první příkrmy, bývá obvykle čtvrtý měsíc. U plně kojených dětí někteří pediatři doporučují vyčkat až do šestého měsíce. Při prvních lžičkách se budete muset obrnit trpělivostí, protože s příchodem zahuštěné stravy se dítě učí žvýkat, což je pro něj nezvyklý pohyb, který si musí nejprve osvojit a zvyknout si na něj. Začínejte vždy se zeleninovými příkrmy, protože ovoce je mnohem sladší a děti, které sladkou chuť přirozeně preferují, by potom zeleninovo-masové příkrmy mohly odmítat. Zhruba po dvou týdnech přidávejte k zelenině libové maso, které je pro děti ideálním zdrojem železa. Původně se dětem do jednoho roku nedoporučovalo dávat pečivo kvůli zvýšenému nebezpečí celiakie, ale výzkumy opakovaně prokázaly, že zařazování lepku do dětského jídelníčku k rozvoji celiakie žádným způsobem nepřispívá.
První rok je za vámi! Za dvanáct měsíců urazilo vaše dítě obrovský kus cesty – a vy s ním. Z bezbranného uzlíčku, který jen ležel, brečel a jedl, máte vedle sebe malého človíčka, který se naučil ovládat své tělo, umí vyjádřit své potřeby a je jedinečnou osobností. Umí sedět, lézt po čtyřech, jíst lžičkou, říct pár slůvek, hrát jednoduché hry, možná i chodit. Má nejspíš už alespoň jeden zub a dokáže vzít do ruky i drobné předměty a je s ním legrace. Jestli chcete, můžete mu zorganizovat narozeninovou oslavu. A mimochodem, víte, že například Britové utratí za dětské narozeninové oslavy v průměru deset tisíc korun a Češi zhruba pět tisíc? Ale vzhledem k tomu, že v tomto věku jsou pro dítko stále nejdůležitějšími osobami na světě jeho rodiče, pozvání dalších dětí a jejich rodičů v podstatě nemá smysl.
Z hraček nejvíc ocení obrázkové knížky, které si spolu s vámi bude prohlížet. Vynikající na procvičování jemné motoriky i rozvoj myšlení jsou jednoduché skládanky, prostrkávačky, skládací kroužky a kelímky anebo třeba hudební hračky, které podporují smysl pro rytmus (i když to na vaše nervy bude klást mimořádné nároky).
Vděčné jsou i nejrůznější zatloukačky. Ať už se rozhodnete pro okázalou oslavu nebo jen komorní posezení s dortem s jednou svíčkou, pořádně si to užijte a těšte se na další rok. Máte rozhodně na co, to vám slibujeme!