[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Čas utekl doslova jako voda a ze dne, který byl naplněn očekáváním a záznamy do rodinného alba s úmyslem zvěčnit onen slavný okamžik navždy, vám zbyla krásná vzpomínka. Ano, je to přesně ten den, kdy jste vedli novopečeného prvňáčka domů ze školy. A dnes? Mává před vámi svým prvním vysvědčením. Víte, co zrovna prožívá? Rodičovský úhel pohledu nemusí být stejný.
Poslední lednový den je pro čerstvé prvňáky velkou neznámou. Jsou plní očekávání, jakou známku na svém vysvědčení spatří. Ale pozor, v každé škole existuje jiný systém hodnocení. Za mých časů to bývala jedna velká známka, doslova bič přes celou stránku. Dnes se známkuje každý předmět zvlášť nebo se můžete setkat i se slovním hodnocením.
Přestože vyhodnocení jsou na školách různorodá, slavnostní okamžik by měl v dítěti vždy vyvolat příjemné pocity a pozitivně ho naladit k dalšímu studiu. Dbejte tedy na to, abyste potomka dopředu nestrašili trestem za špatné vysvědčení. Mohlo by to v něm vyvolat pocity méněcennosti a nechuť k povinné školní docházce. I když se ve většině případů na prvním vysvědčení skvějí samé krásné jedničky.
Určitě si v tak důležitý okamžik dáváte záležet na slavnostní róbě pro svého potomka. Nepodceňujte však ani náležitou odměnu za dobře odvedený půlrok. Vybírejte pečlivě, aby odměna zůstala v paměti dlouho a dítě si jí mohlo vážit.
Pro jistotu ji můžete zdokumentovat do rodinného alba. Když dítěti koupíte čokoládu nebo bonbony, které dostává běžně, můžete v jeho očích první vysvědčení nedocenit. Dejte tedy dítěti něco, na co bude vzpomínat. A každý rok si můžete udělat repete a z toho třeba pěknou rodinnou tradici, na kterou se budete všichni moc těšit.
A čím překvapíte a odměníte za první vysvědčení svého prvňáčka vy?
Jelikož je vysvědčení v kompetenci třídní učitelky, zeptali jsme se přímo v centru dění na jedné pražské základní škole. „V naší škole hodnotíme známkami každý předmět zvlášť, ale já osobně jsem pro hodnocení slovní. Sice je pro pedagoga obtížnější, zato vhodnější pro děti. Ale troufám si říct, že naše společnost, tedy spíše rodiče, nejsou na tento systém hodnocení ještě zcela připraveni.
Mají naopak tendenci srovnávat, myslím tím ono známé: ‚A co dostala Anička?‘ ‚No, když někdo dostal jedničku, tak ty jsi ji přece taky mohl mít.‘ Známkování v prvním pololetí je pro mne to nejhezčí, když vidíte ty nadšené oči. Toto vysvědčení vnímám také jako symbolické, a především podněcující, proto dávám všem jedničky. Přistupuji k němu tak, stejně jako většina učitelů, aby každého žáčka motivovalo do dalšího studia,“ shrnuje učitelka Lucie z Prahy.
Článek vyšel v časopisu Maminka 1/2014