[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ať už jsou to vaše děti nebo vy sami v pozici dítěte, vaše i jejich pořadí narození ovlivňuje – podle psychologů – charakter a chování. Jen si vzpomeňte, jak si notujete ve vzpomínkách, chování a vlastnostech s kamarádkou prvorozenou nebo jedináčkem. Klid na duši vám možná přinese, že každé pořadí má svá pozitiva a negativa.
Osobnost člověka je utvářena kombinací genetiky, prostředí, ale i pořadím narození, neboť rodiče s každým dítětem zacházejí jinak a zároveň podobně jako ostatní rodiče.
Tento koncept toho, jak pořadí narození sourozenců ovlivňuje osobnost, poprvé představil americký psycholog Frank Sulloway, který poukázal na to, že rozdíly v pořadí narození jsou utvářeny rozdíly v investicích rodičů do dítěte a účinky sourozenecké konkurence. Přeberte si jeho slova ve své hlavě. U prvního jste vše dezinfikovali, u druhého “trochu špíny neuškodí". A u třetího? Šlo vše nějak samo. Jak se do jednotlivých dětí promítají vaše investice a styl výchovy podle pořadí narození?
Žádná sourozenecká konkurence a veškerá rodičovská investice. V mnohém se podobají prvorozenému, rodičovská očekávání jsou vysoká a bývají vystaveni velkému tlaku. Nepřítomnost sourozence z nich nedělá soutěživé typy, ale častá přítomnost dospělých rychleji vyzrálé jedince. “Rozhodně jednoznačným přínosem jedináčkovství je pozornost rodičů, kterou má jedináček celou jen pro sebe. Dítě nemusí prožívat žárlivost na své sourozence a jeho potřeby jak materiální, tak fyzické jsou naplněny. Často má pocit výjimečnosti a rodiče (možná i nevědomě) podporují rozvoj tohoto pozitivního sebevědomí,” říká psycholožka Mgr. Wiktoria Fiurášek z on-line psychologické poradny MOJRA.cz. Ale přináší to i odvrácenou tvář. “Děti, které nemají sourozence, mohou čelit pocitu samoty. Mají omezenou možnost se učit prosociálnímu chování, zvládání těžkých situací a emocí. Hůře snášejí rivalitu. Mohou mít potřebu plnit veškerá očekávání dospělých, protože jednoduše nemají s kým se o to podělit. V oblasti mezilidských vztahů může jedináček bojovat s neschopností navazovat takovéto vztahy a může mít problém se zvládáním těžkých situací,” doplňuje psycholožka.
Klíčové znaky jedináčka: vyzrálý na svůj věk, loajální, nezávislý, sebejistý, vůdčí typ, zvědavý, citlivý, opatrný, sebestředný.
Nejstarší sourozenec neboli chvilkový jedináček. Tyto děti mohou být cílevědomé, otevřené, tvrdohlavé, nezávislé a perfekcionistické. Není se čemu divit, vychází to z přístupu rodičů k nim. Určitou dobu měly všechno, hlavně pozornost, vkládala se do nich velká očekávání a i investice byly vysoké. Rodiče byli ve své roli noví, učili se za pochodu pokusem omylem, ale zároveň často striktně dodržovali pokyny z knih. Příchodem druhého sourozence se přidá očekávání samostatnosti.
Nejstarší přebírá vůči mladšímu sourozenci roli náhradního rodiče: má být ten starší, chytřejší, dospělejší a zodpovědnější. To ho často vede k tomu, že má předpoklady k vůdcovství. Pokud se například druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle psychologů prvorození často odstrčení, odcizují se matce, sice se cvičí v samostatnosti, ale také zažívají pocity osamělosti. Tato zátěž může vést k nadměrnému stresu u dítěte, které cítí tlak, aby bylo dokonalé. A s příchodem třetího dítěte dosahuje jeho svědomitost nejvyššího stupně. Vzhledem k těmto okolnostem se vyvíjí i aspekt dominance. Z prvorozených vyrůstají často pečliví, iniciativní lidé s pozitivním vztahem k rodičovství.
Klíčové znaky prvorozeného: cílevědomost, odpovědnost, bývá vzorem pro druhé, odhodlanost, dodržuje pravidla, pilný, panovačný, samostatný, svědomitý, úspěšný, dominantní, má intenzivní strach ze selhání, bojí se dělat chyby, nemá rád změny a stejně tak nerad vystupuje ze své komfortní zóny.
“Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo,“ trefně popisuje nastavení a prožívání dítěte v tomto pořadí vídeňský psychiatr a představitel individuální psychologie Alfred Adler.
Jeho tvrzení můžeme doplnit postřehem doktorky Catherine Salmon, spoluautorky knihy The Secret Power of Middle Children: „Tito potomci velmi investují do toho, aby vycházeli dobře s ostatními – mají zkušenosti s vyjednáváním o tom, co potřebují v rámci rodiny, a vždy se musí dělit o rozdělené rodičovské investice. Od narození druhého potomka vše sdílejí se starším sourozencem, a tak nikdy nevědí, jaké to je mít 100% pozornost rodiče.” Ocitne-li se příchodem dalšího sourozence dítě v roli prostředního, vede ho to k prosazování se mezi sourozenci, protože pozornost rodičů je obvykle věnována milovanému prvorozenému nebo tomu nejmladšímu.
Klíčové znaky druhorozeného: umí potěšit druhé, trochu více rebelský, společenský, přátelský, diplomatický, skvělý vyjednavač, má tendenci udržovat mír a klid, flexibilní, snílek, tvořivý, vzpurný.
Obecně platí, že s nejmladšími dětmi jsou spojeny vysoká rodičovská vstřícnost, společenskost a otevřenost, ale zároveň i nízká svědomitost kvůli nedostatku odpovědnosti a výrazné shovívavosti rodičů. Tomu nejmladšímu zkrátka projde vše a moc se na něj netlačí. Bývá to dítě s velmi šťastnou povahou. I v dospělosti je často vnímáno jako “dítě”, ale i ono samo se tak vnímá. Často využívá této role k manipulaci. Bohužel tím, že je nejmladší, žádný z jeho úspěchů není originální. První slovo ani získání řidičáku. Tohle už zkrátka rodina několikrát zažila.
Klíčové znaky nejmladšího: závislý, vytrvalý, okouzlující, svobodomyslný, rozmazlený, pohodář, miluje zábavu, zlomyslný, bavič, málo disciplinovaný, nekomplikovaný, vyhledává pozornost.