[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Ještě se párkrát vyspíš a je tady čert s Mikulášem, a jestli jsi zlobil, tak si tě odnese do pekla. Blíží se ten den a Vám se honí hlavou, že je to skvělý moment, jak to své dítko donutit poslušnosti? Sotva čerti zmizí z dohledu, už se hlásí o slovo Ježíšek. Nevím, nevím, jestli ti něco přinese.“ Také se vám ty věty zdají povědomé?
Děti strašíme, místo abychom jim zajistili báječný prožitek. Příznivci strašení se dají rozdělit do dvou skupin – zastánci strašení a sadisti. Rodiče z první skupiny chtějí děti přinutit, aby něco dělaly jinak nebo naopak nedělaly. Nejde jim o samotnou návštěvu čerta, ale spíše o dobu před čertem a po čertech. Čert je pro tyto rodiče skvělým nástrojem, jak s dítětem manipulovat.
Druhá skupina rodičů má radost z toho, jak se děti bojí, ti se křečovitě drží rodičů kolem krku, jejich děti se po návštěvě čerta začnou třeba pomočovat nebo zadrhávat v řeči. Nevěříte? „U dětí, které k tomu mají vrozené dispozice, může stres z čerta spustit vadu řeči a dítě může začít koktat,“ varovala Jana Vlasáková z obecně prospěšné společnosti spokojeni, která se právě věnuje nápravě řečových vad.
Koktavost (též zejména odborně balbutismus, balbuties) je postižení, které zabraňuje pacientovi v plynulé řeči. Nejčastějším projevem je opakování první slabiky slova, méně často pak slova celého. Tento jev je často taktéž doprovázen nejrůznějšími pohyby, jako například pohyby hlavou, křečovité sevření obličeje a podobně. Řeč je v některých případech proložena neúmyslnými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat žádný zvuk (tzv. řečové bloky). Vyskytuje se asi u 1% populace (v Čechách je však uváděno postižení až 4% populace). Koktavosti není známa příčina, ale jako jedna z příčin je považován šok, vystrašení.
„Setkání s čertem může být pro děti stejně stresující záležitostí, jako je pro dospělé přepadení v parku, vysvětlila Vlasáková, která se v občanském sdružení setkala s několika lidmi, u kterých byla návštěva čerta spouštěčem koktavosti.
Sdružení doporučuje děti čerty nestrašit, ale spíše si s nimi o čertech povídat. „Mluvte o čertech a jejich návštěvě. Ptejte se dětí, čeho se na čertech bojí. Tak už čert pro děti nebude tajemné monstrum, ale kouzelná bytost,“ doporučila Vlasáková.
Místo strašení spíše prožijte mikulášský večer bez stresu s dárky. V nadílce by neměly chybět sladkosti, ani ovoce. A když se přesto děti budou trojice návštěvníků v maskách bát, obejměte je a chraňte. Rozhodně je od sebe neodstrkujte.
Tradice obdarovávání v předvečer svátku svatého Mikuláše vychází z legendy o biskupu Mikuláši z Myry, který žil v první polovině čtvrtého století. Ten proslul svou laskavostí a štědrostí k potřebným. Někdy se také říká, že ochraňoval milence.