Maminka.czVýchova

Psycholožka radí, jak s dětmi mluvit o válce na Ukrajině: Věty typu "nic se neděje" si zakažte

redakce 25.  2.  2022
Je to téma, které rezonuje celou společností. Děti si nemohou nevšimnout a starší už samy čtou zprávy a dělají si názor. Malé zase „čtou“ rodiče, jejich výraz, gesta, postoj těla, tón hlasu. Ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou je zásadním tématem v celospolečenském dění. Má psychický dopad na nás všechny a bylo by liché domnívat se, že se nijak nedotýká dětí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Tipy, jak našim nejmenším pomoct složitou situaci zvládat a jak s nimi správně komunikovat, připravila dětská psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová ve spolupráci s Kidtown.cz, odborníky na správný rozvoj dítěte. Tady jsou:

  • Pečlivě posuzujme, zda dítě pro vnitřní klid a pocit bezpečí potřebuje dostatek informací, nebo je naopak citlivé a jejich přísun pro něj bude více stresující.
  • Ve chvíli, kdy jeví zájem, ho rozhodně neodmítejme a buďme k dispozici pro případnou diskusi a zodpovězení otázek.
  • Nechme dítě, ať si informace dávkuje samo. Na začátku se zeptejme, co o celé situaci ví, jak ji vnímá. Pak mu nabídněme, že se může dotazovat.
  • Odpovídejme jen na to, na co se dítě skutečně ptá, nezahlcujme ho informacemi. Dejme mu prostor informace vstřebat.
  • Mluvme pravdu. Nebojme se přiznat, že něco nevíme. Pokud je to možné, můžeme nabídnout, že informace zjistíme. To můžeme udělat i společně.
  • Formu je potřeba uzpůsobit věku dítěte. U dětí batolecího a předškolního věku nezabíhejme do detailů.
  • Nepoužívejme věty typu „nic se neděje!“, „všechno bude dobré!“, „nemáš se čeho bát!“, znevažují dětské prožívání. Dítě nabyde dojmu, že to, co prožívá, je neadekvátní.
  • Nezapomeňme ale ošetřit dětské emoce. Pojmenovávejme, co se v něm odehrává: „Je normální mít strach!“ „Vidím, že tě to rozrušilo.“ Ujišťujme ho, že vše, co v tuto chvíli prožívá, je normální. „Musí být náročné to celý den poslouchat.“ U malých dětí pojmenovávejme i emoce svoje: „Máma je dnes rozčílená.“ „Je to dnes na mě moc, promiň, že ti nevěnuji dostatek pozornosti.“
  • Dejme najevo, že i my prožíváme stejné nebo podobné pocity. Dítě bude cítit sounáležitost. Pocit, že v tom nejsem sám, bývá úlevný. Když se budeme tvářit, že my jsme silní, dítě může nabýt dojmu, že ono je špatné.
  • Ukažme, že tu pro své děti jsme, ať se děje cokoliv. Můžeme jít na procházku, společně upéct koláč, zahrát si nějakou hru. 
  • U dětí batolecího, předškolního, ale i mladšího školního věku podporujme ventilování napětí formou hry a relaxační činnosti. Může být klidová (malování obrázku, a to klidně i s tematikou války), ale i rychlá, dynamická (hra na vojáky, závody aut atd.).
  • Pokud starší děti sledují média, povídejme si s nimi o tom, buďme otevření jejich názoru, veďme je k tomu, že postoje mohou být odlišné, že se také mohou objevit dezinformace. Ideální je sledovat vše společně, komentovat, sdílet.
  • Orientujme sebe i své děti na věci, které jsou stabilní, které zůstaly nezměněné a které můžeme mít pod kontrolou (docházka na kroužky, plány na víkend ad.).
  • Starším dětem můžeme, pokud o to budou stát, nabídnout varianty, jak se zapojit do pomoci (vyvěsit vlajku, poslat peníze, sdílet možnosti podpory na sociálních sítích, nabídnout pomoc ukrajinskému spolužákovi – vyslechnout ho nebo s ním jen mlčky být). Získají pocit, že mohou být užitečné a mají možnost se na vývoji událostí podílet.
  • Neztrácejme optimismus! Někdy máme tendenci vidět věci černě a předjímat špatné konce. Snažme se odlišit realitu od našich fantazií.

Pomoc lidem prchajícím před válkou: Blesk spustil web ProUkrainu.cz s informacemi v ukrajinštině.

Témata: Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodičovství, Rodina a vztahy, psycholožka, pocity, Psychický dopad, Věta, Eva Šimotová, Zásadní téma, Pocit, Děti, Ukrajina, Válka, Tón hlasu