[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S blížícími se svátky si mnozí rodiče pokládají otázku, jestli mají s dětmi vyhlížet oknem Ježíška, nebo jim přiznat, že dárky kupují oni. Oba přístupy mají své výhody a nevýhody. „Když řekneme, že dárky nosí Ježíšek, mohou být Vánoce ještě o kus kouzelnější. Zároveň riskujeme budoucí zklamání a nedůvěru dítěte. Pokud se k nošení dárků přiznáme, zůstává ve vztahu s dítětem upřímnost a čistá pravda, ale o něco ochudíme vánoční atmosféru. A to většinou i pro jiné děti, před kterými se to naše prořekne,“ říká rodinná psycholožka Lucie Miškóciová.
Obecné pravidlo a jakýsi patent na pravdu neexistuje. Psycholog Přemysl Khýr považuje za důležité především to, aby se sami rodiče cítili v dané situaci dobře a přirozeně: „Znám věřící rodiny, kde tvrdí, že dárky nosí Ježíšek, a dodávají, že právě Ježíš je láska. Láska k bližnímu, která není sobecká, a tudíž obdarování dárky je projevem Ježíše skrze každého člověka. Mohli bychom namítnout, jestli se nejedná o slovíčkaření a snahu zaonačit nevinnou lež. Přijde mi však krásné a rovněž důležité se s dětmi o tomto období přinejmenším bavit. Ať už věřící jste nebo ne. Bavit se o tom, proč slavíme Vánoce, co se tímto svátkem připomíná a proč jsou spojeny s dárky. Proč je dostáváme a co obdarování symbolizuje.“
Jako ideální se tak zdá od začátku dětem vysvětlovat, o čem Vánoce jsou, proč je slavíme a že je důležité myslet na druhé. „V období, kdy dítě začíná mluvit, se s ním můžete začít víc bavit o symbolice obdarování. Něco na Vánoce dostáváme a zároveň i my můžeme myslet na druhé. Například jít do lesa a zanést potravu zvířátkům, potěšit příbuzné, ale dělat i jiná gesta, která ukazují, že se jedná nejen o přijímání, ale i o obdarovávání, a to od nejnižšího věku,“ navrhuje Přemysl Khýr. Zároveň díky tomu dítě můžeme odmalička připravovat na to, jak se to s Ježíškem vlastně má. To je podle psychologa lepší než striktně zatloukat: „Pokud o tématu nehovoříte, vyhýbáte se mu nebo lžete bez možnosti další diskuse, například ve smyslu ‚Ježíšek je a už se neptej!‘, roste pravděpodobnost, že se dítě informace dozví od spolužáků, na internetu nebo od jiných dospělých. Pokud však budete dítěti naslouchat a registrovat vývoj jeho vnímání a myšlení, můžete sami vycítit správný okamžik, kdy se dožaduje pravdy.“
Dětská hra často probíhá na úrovni fantazií a představ. U hry na princeznu, doktorku, popeláře, galaktického průvodce… Také dětem neříkáte, že to je lež a mají s tím přestat. Lucie Miškóciová souhlasí, že symbolická hra je v podstatě o lži: „Předstírám, že v dětské kuchyňce opravdu vařím nebo že kámen je autíčko. Obecně ale samozřejmě platí, že by rodiče dětem lhát neměli. Narušuje to důvěru v rodiče a zprostředkovaně pak i v další osoby. Jenže pravá lež slouží k získání nějaké výhody nebo vyhnutí se trestu, což tato vánoční nesplňuje. Informace o tom, že dárky nosí Ježíšek, je dětem sdělována s dobrým úmyslem – podpořit kouzelnou atmosféru Vánoc a víru ve splnění zdánlivě nesplnitelných přání.“ Když se stane, že dítě uvidí zabalené dárky ve skříni nebo někdo ve školce či škole řekne, že Ježíšek neexistuje, je potřeba na to vhodně zareagovat a mít i dopředu promyšlené, jak se k tomu postavíte. „Pokud dítě získá podezření, že to je s dárky celé jinak, osobně bych už asi přiznala barvu. V takových chvílích si dovedu představit i krátkodobou ztrátu důvěry v rodiče. Ale nebála bych se, že tato vánoční ‚lež‘ nějak významně a dlouhodobě naruší fungující vztah mezi rodičem a dítětem,“ uklidňuje rodiče Lucie Miškóciová.
Mgr. LUCIE MIŠKÓCIOVÁ, psycholožka, nadechnise.cz
Pravdu je vhodné dítěti sdělit, když je na to aspoň trochu připravené a máte čas se mu věnovat a zodpovědět všechny související otázky. Zároveň je důležité ustát emoce dítěte. Pojmenovat je, přijmout a nevyčítat. Zůstat sami emočně co nejvíc v klidu, laskaví a přijímající. Dítě může být smutné, naštvané. A někdy překvapí naopak tím, že to vezme naprosto v pohodě.