[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vidíte vyklenutý pupík a v duchu se děsíte hospitalizace, narkózy, operace a dalších nepříjemností. I když má kýlu každé páté donošené novorozeně, většinou vás čeká jen několik návštěv dětského chirurga, ovšem ne na sále, ale v ambulanci. Poradíme, co dělat, vyvrátíme omyly o kýle a zjistíte, zda si ji děťátko může „vykřičet.“
A vy se začnete pochopitelně děsit jako při jakékoliv jiné abnormalitě, kterou byste na svém novorozeném tvorečkovi našla.
„Pupeční kýla může být od velikosti lískového oříšku až třeba ke slepičímu vejci,“ říká primář oddělené dětské chirurgie nemocnice Kolín Libor Janeček . „Není nebezpečná a není třeba ji urgentně řešit.“
Určitě ne vaší vinou nebo čímkoliv kolem porodu. Otvor, kterým miminko přijímalo pupečníkem vše potřebné v době před narozením, se za normálních okolností po porodu samovolně zatáhne. Když k tomu nedojde, jak má, může se v pupku po odhojení pupečníku objevit vyklenování, které je patrné na pohled. Otvorem totiž do podkoží obvykle vstupují některé břišní orgány – nejčastěji předstěra a klíčky tenkého střeva.
„Nedá se říct předem, které miminko bude mít kýlu. Maminky často hledají příčinu v porodu, špatně ošetřeném pupečníku nebo příliš dlouhé pupeční šnůře. To jsou ale obecně vžité omyly,“ uvádí na pravou míru MUDr. Libor Janeček.
Za kýlu tedy nikdo a nic nemůže a obvykle se sama spontánně uzavře. Což ale neznamená, že byste jí neměla věnovat patřičnou pozornost. I maličká boulička se může postupně trochu zvětšit, což nám maminkám nahání patřičnou hrůzu.
Až se odhojí pupík, objevíte kýlu, bývá to třeba měsíc po porodu. Když miminko klidně leží a spinká, je viditelná spíš jen nadbytečná kůže u pupíku. Jiná situace nastane v případě, že máte doma uplakánka. U něj totiž kýlu najdete velmi záhy po porodu a samozřejmě se patřičně vyděsíte, že si ji miminko „vykřičelo,“ přesně jako vám to třeba vyprávěla babička o vás.
„To je další zažitý omyl, že si dítě kýlu vykřičí,“ uklidňuje Libor Janeček. „Je to dané tím, že je boulička viditelná právě ve chvíli, kdy dítě zvyšuje tlak v dutině břišní. A to je právě v případě pláče, zvedání nožiček nebo tlačení na stolici. Kýla ale nevzniká jako důsledek pláče, jen je pak více patrná.“
Stále je poměrně rozšířen další velký mýtus, a totiž, že se zhorší, když spí dítě na bříšku. Vyvracíme i ten – nechte děťátko spát, jak je mu libo. Poloha s bouličkou v bříšku neudělá nic.
Při nálezu bouličky vše konzultujte s pediatrem. Ten vás s největší pravděpodobností odešle do ambulance dětského chirurga. Lékař zkontroluje vaše miminko a poučí vás, co s kýlou dělat.
„Nejdůležitější je ujistit se, že je kýla tzv. reponibilní, tedy vratná do dutiny břišní,“ vysvětluje Libor Janeček. „Když na ni opatrně seshora zatlačím třemi prsty, vnikne zpět do bříška. Maminka si ověří, že je schopna sama kýlu „zastrčit“ a miminku se nemůže nic stát.“
Takzvané uskřinutí kýly, kdy není pohyblivá, je totiž nebezpečné, ale v případě té pupeční se téměř nevyskytuje.
„Další návštěvy ambulance se pak odvíjejí obvykle v intervalech 3 měsíce, půl roku a rok,“ dodává lékař. „Kýla se nejčastěji časem postupně zmenšuje, až vymizí.“
„Hlavně s tím něco rychle dělat,“ napadne vás okamžitě, když nesete miminko s právě objevenou kýlou do ordinace pediatra. I ti se liší v názorech:
„Existují studie, které potvrzují, že se můžeme aktivně snažit s kýlou dělat cokoliv, ale statisticky není průkazné, že by tím došlo ve vyšším procentu ke spontánnímu uzavření defektu, než když rodič nebude dělat nic,“ říká Libor Janeček.
Často spíš riskujete podrážděnou citlivou kůži miminka – přelepování náplastmi nebo pětikoruna na pupíku tak dobrou službu neudělají. Takzvané kýlní pásky zase dost často ani nedrží, kde by měly. Aktivní přístup při řešení kýly je tak spíš o povaze rodičů.
„Když mám před sebou v ambulanci klidné rodiče, kteří mají jinak prospívající a spokojené dítě, doporučím jim kýlu jen sledovat a chodit na kontroly,“ usmívá se Libor Janeček. „Spousta z nás má ale potřebu s problémem něco dělat a v tu chvíli se hodí rada a zkušenost některých rodičů. Ti úspěšně využívají kineziotejpy.“
Barevné pásky, které možná sami občas využijete na bolavé koleno nebo krční páteř, se tak často lepí i miminkům na bříška. Ale pozor – i tahle metoda s sebou nese riziko podráždění kůže, hledejte proto takzvané obličejové tejpy, které kůži tolik nepoškodí.
„Když miminko klidně spinká, nalepí maminka část tejpu na bříško, opatrně zasune kýlu a zalepí zbytek na druhé straně. Tejp drží na místě třeba týden, kýla se nevyklenuje a rodiče z toho mají dobrý pocit,“ popisuje metodu Libor Janeček.
Obvyklý scénář pupeční kýly? Postupně se zmenšuje, až zmizí. Někdy po ní zbude jen trocha nadbytečné kůže, kterou především slečny mohou v pozdějším věku vyřešit drobnou kosmetickou operací. Přesto jsou důvody, kdy kýlu musí řešit chirurg radikálně. Je to například v případě, že je příliš velká (například jako dámská pěst) nebo je velmi těsná. A nebo pokud ani do tří či čtyř let věku spontánně nezmizí.
„Operace se provádí v celkové anestezii, zabere jen pár minut. Odpreparuje se kožní pupek, najde se defekt, který se zašije a maminky se nemusí obávat ani jizvy, která v pupku není viditelná,“ uklidňuje primář Janeček. „Velmi důležitá je ale rekonvalescence, dva až tři týdny by totiž dítě mělo vynechat fyzickou zátěž.“
Kolo, odrážedlo, trampolína a další radosti dětského věku tak musí být pro chvíli zapomenuty. Což je občas dost těžké, zvlášť když je dítě dva dny po operaci naprosto fit. Klidovým režimem ale zabráníte recidivě – a to se vyplatí, jít znovu na operaci by se asi nechtělo žádnému dítěti ani rodičům.