[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V Rakousku či Švýcarsku, podobně jako v jiných zemích od Aše dál, se nechává pupečník samovolně odpadnout. Je to tak přirozené. Tím zde argumentují i starostlivé maminky, stejně jako alternativně smýšlející experti. Proč je však u nás považováno to, co je v západních státech samozřejmostí, za cosi "alternativního"?
Nejspíš proto, že se po odpadávání pupečníku místo standardního uříznutí nikdo příliš neshání. Vzniká-li ovšem poptávka, vytvoří se postupně i nabídka. Porodnice totiž potřebují, abyste rodila právě u nich, jistě. A čím více žen si bude přát to, co je u jiných evropských národů klasika, tím hojnější počet porodních ústavů bude poskytovat oba zmíněné postupy bez okolků.
Jak je napsáno již v úvodu, pohled na věc se liší mezi lékaři i civilisty. Protože zkušenosti hovoří jasnou řečí. Některým novorozeňatům mokvá a zaněcuje se i pupík se samovolně odpadlým pupečníkem. Jiným se děje to samé při uříznutém zbytku pupečníkové šňůry. Je to tak individuální, jako je ojedinělý každý z nás. Jestli se pupík zahojí tradičně, tzn. do asi sedmi dnů od zákroku či odpadnutí, je prostě náhoda. Buď, a nebo. V každém případě se nakonec všechny pupíčky uzdraví a zkrásní.
Hlavní důvod, proč nechat upadnout pupečník sám od sebe je fakt, že to je nejpřirozenější. Nemusíte mít strach. Pojištěna jste pravidelnými kontrolami u pediatra. Pokud však chcete, aby byla celá akce provedena pod přísným dozorem, svěřte pupík vašeho mimina do péče andělsky bílých plášťů na novorozeneckém oddělení.