Psycholožka, vojákyně, podplukovnice ve výslužbě, vášnivá běžkyně, spisovatelka, lektorka i velká bojovnice s recidivami rakoviny prsu. A taky dvojnásobná máma! Doktorka Zuzana Nemčíková je neobyčejně silná žena mnoha tváří, která dodává odvahu všem, které se stejně jako ona ocitly v těžké životní situaci. Tady je její příběh.
Právě dnešek je celosvětovým dnem boje proti rakovině. Jeho záměrem a cílem je zvýšit všeobecné povědomí o této zákeřné nemoci, a oprostit se tak od některých mylných představ, které o rakovině a její léčbě stále panují. Přečtěte si příběh statečné mámy, která s touto vážnou diagnózou bojuje už dlouhé roky.
VIDEO: Nebezpečný melanom už i u malých dětí
„Odmalička jsem milovala uniformy a chtěla jsem být v armádě, tak jsem tam v osmnácti letech nastoupila,“ vzpomíná Dr. Mgr. Zuzana Nemčíková, jak se před čtyřiceti lety stala v podstatě hned po maturitě na střední ekonomické škole vojákem základní služby. Byla tehdy čerstvě plnoletá a splnila si svůj dětský sen, po kterém ještě více zatoužila v době, kdy její bratr nastoupil na leteckou školu. Svého cíle dosáhla, navzdory tomu, že jako žena později působila na vysoké vojenské škole trochu jako zjevení z jiného světa. Přesto se nevzdala a nakonec úspěšně odpromovala na Vojenské politické akademii. A to dokonce jako nejlepší studentka s doktorátem.
Život je cesta za sny
Další životní etapa se Zuzaně otevřela s příchodem dětí, které se jí narodily krátce po sobě. Po mateřské dovolené byly bohužel v Žatci, kde sloužila, zrušeny útvary vojenské posádky, proto opustila armádu a věnovala se naplno rodině, sebevzdělávání i podnikání. Hodně ráda a často cestovala. Po uniformě se jí ale pořád stýskalo, a tak na prahu čtyřicítky neváhala a „chytila se příležitosti“, když se jí naskytla možnost stát se v Žatci vojenskou psycholožkou. Zároveň si však musela doplnit vzdělání z jednooborové psychologie. Situace se zkomplikovala, když celý její útvar přesunuli do jihočeské posádky. Neúnavně téměř denně pendlovala mezi prací ve Strakonicích, kde se stala velitelkou vojenské baterie, studiem v Olomouci a rodinou.
Sáhla jsem si do podprsenky a byl tam!
V roce 2005 se Zuzaně obrátil ze dne na den život naruby. Bylo jí tehdy 43 let. „Dělala jsem bakalářské zkoušky na psychologii a v té době jsem se konečně po nějakém čase dojíždění do Strakonic dostala zpátky do své posádky a k dětem. Byla jsem šťastná. Zcela náhodou jsme se v té době setkaly s kamarádkou a ona říkala, že ten den její mamince zjistili rakovinu prsu. Po takovém hezkém šťastném dni jsem si sáhla do podprsenky – a bylo to tam,“ vzpomíná, kdy si poprvé nahmatala bulku.
Okamžitě vyrazila do mamologické poradny a události nabraly rychlý spád. Následovaly operace a nemilosrdná diagnóza – nádor byl zhoubný. Hned začala léčba. Po sérii chemoterapií se Zuzka dostávala pomalu zpět do kondice. Absolvovala navazující magisterské studium psychologie a působila na pozici psychologa u brigády rychlého nasazení. Účastnila se vojenských cvičení, podílela se na přípravách kurzu Komando i přípravě vojáků do zahraničních operací, učila, jak zvládat stres i nadlimitní životní situace. Později působila také na Ministerstvu obrany ČR. Těsně před odchodem do civilu se však dozvěděla, že agresivní zhoubný nádor se objevil znovu.
Simona Procházková
1. října 2020
Neúprosnou diagnózu vyslechla už několikrát
Genetická mutace BRCA je dědičná a znamená výrazně zvýšené riziko onemocnění některým typem rakoviny, především jde o karcinom prsu a vaječníků. Babička Zuzany Nemčíkové zemřela ve svých 36 letech, maminka jako mladá prodělala rakovinu prsu a zůstala v invalidním důchodu. Poté, co sama Zuzana prožila recidivu onemocnění, podstoupila komplexní genetické vyšetření, které odhalilo, že je BRCA pozitivní.
„Uvědomila jsem si, že musím jít na preventivní operaci – odstranění vaječníků. Dělohu jsem už neměla, ale vaječníky ano. Histologie potvrdila, že v jednom vaječníku byl uvnitř také zhoubný nález,“ vzpomíná Zuzka. Rakovina u ní byla zjištěna celkem šestkrát, naposledy jí byly navíc zjištěny další metastázy a nastoupila paliativní léčbu.
Co pro sebe člověk s takto vážnou diagnózou může sám udělat? dá se s nemocí vůbec vyrovnat, abyste se, lidově řečeno, nezbláznila?
Je to opravdu o PŘIJETÍ toho, co nemohu změnit. Takže už jsem podplukovnicí ve výslužbě (ne v záloze – protože mi bylo šedesát let), jsem hrdou laureátkou ceny veřejnosti VDV Olgy Havlové, nejsem již podnikatelkou, výživovou poradkyní, lektorkou.
Občas samozřejmě poradím pacientkám, jen to není primární. Naučila jsem se říkat si o pomoc druhým a někdy prostě nic nedělat. Užívat si přítomného okamžiku a toho, že jsem mohla trávit vánoční svátky s nejbližšími a hrát spoustu deskových her, že jsem už viděla první sněženky, že mohu venku pomuchlat rozverné štěně, že ptáčci si už zase začínají prozpěvovat.
Není toho mnoho, ale ještě se snažím vlastním vkladem přispět tomuto dni. Protože tu ještě jsem!
Simona Procházková
10. listopadu 2020
Při rakovině se musí mluvit!
„Tam, kde jiní nestačí.“ Tak zní heslo čtvrté brigády rychlého nasazení v Žatci, ke které patří i Zuzana Nemčíková. A ona sama je ztělesněním tohoto motta. Ačkoliv přiznává, že prošla mnoha těžkými chvílemi plnými strachu a depresemi, bojovala s bolestí těla i duše, vždy v sobě našla novou vnitřní sílu.
Takřka v padesáti letech začala běhat a je držitelkou pěti titulů Zlatý RunTour Master. Angažovala se v různých organizacích a projektech, které bojují s rakovinou prsu – pracuje pro neziskovou organizaci Revenium, navázala spolupráci s Aliancí žen s rakovinou prsu a s Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu. Stala se mediální tváří projektu Srdcerváči a podporuje projekt Medikomiks, který prostřednictvím kreslených příběhů srozumitelně přibližuje dětem různá vážná onemocnění včetně rakoviny prsu.
„Největší přínos Medikomiksů vidím v tom, že dítě si na příběhu může uvědomit, že za nemoc maminky nemůže. Vztahy jsou o komunikaci a při rakovině spolu lidé musí hovořit. Někdo o vážné nemoci neumí mluvit otevřeně,” říká Zuzana. Sama jde příkladem a o rakovině se nebojí upřímně hovořit, aby dodala druhým odvahu. „Pomáhám druhým, aby si pomohli sami. To je takové moje motto,“ přiznává autorka knihy ABCDa zvládání rakoviny, opakovaných recidiv a metastáz, ve které nejen vylíčila svůj příběh, ale zároveň i nabízí rady, jak se poprat s životními těžkostmi.
Zde se můžete podívat na video – názor Zuzany na Medikomiksy.
Jak o takto vážné nemoci mluvit s dětmi nebo i s ostatními lidmi ve svém okolí?
Snažila jsem se vždy, aby to vyznělo pozitivně, ale pravdivě. Od léta již neprovozuji onko poradenství, ukončila jsem své aktivity, protože selhala i čtvrtá linie léčby metastáz, které mi zjistili v květnu 2019, a já tedy nastoupila další linii. Nyní mám za sebou šestý cyklus chemoterapií, tělo je slabší a bohužel běhat mi nejde. Tělo nedovolí. Ale ještě jsem si doběhla v květnu pro svou poslední medaili z 5km závodu RunTour, kdy jsem si užívala radosti z běhu. Jsem nyní ráda, že ujdu pár set metrů, třeba kolem paneláku. Ale právě vědomé dýchání, nastavení mysli a meditace (Meditace nesnází a Meditace pocitů) jsou mými pomocníky. Zatím neužívám léky proti bolesti, byť jsou ráno, přes den i večer. Ale rozpouštím je... Meditací se to daří a daří se mi i usnout.
Světový den boje proti rakovině
World Cancer Day připadá každoročně na 4. únor. V České republice žije okolo 600 000 osob s nádorovým onemocněním nebo s minulostí tohoto onemocnění. Dobrou zprávou je, že naděje na přežití se u zhoubných nádorů za deset let zvýšila až o třetinu.
Rakovina je celosvětově nejrozšířenějším onemocněním. Česko stále patří k zemím s nadprůměrným výskytem onkologických onemocnění. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi muži převažují rakovina prostaty (25 %), tlustého střeva a konečníku (14 %) a nádory průdušnice, průdušek a plic (11 %). U žen patří k nejčastějším typům karcinom prsu (25 %) a stejně tak jako u mužů následují onemocnění tlustého střeva a konečníku (12 %) a průdušnice, průdušek a plic (8 %).
Rakovina si nevybírá a může postihnout v různé formě muže i ženy jakéhokoliv věku. Na druhou stranu je vidět světlo na konci tunelu: úspěšnost léčby mnoha druhů rakoviny se v posledním desetiletí zvýšila. U rakoviny prostaty je šance na vyléčení až 94 %, u karcinomu prsu až 89 %, u tlustého střeva 66 %. Nejvýraznější nárůst schopnosti vyléčit pacienty zaznamenali lékaři i u méně častých, ale o to nebezpečnějších diagnóz, jako jsou onemocnění slinivky, jater, jícnu nebo žlučníku.
Počet nemocných bohužel nadále rok od roku roste. Na vině jsou rizikové faktory, které lze ovlivnit minimálně, ale rovněž i životní styl, který každý jedinec změnit může. A to zásadně.
Zdroj: pojišťovna MetLife