[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
MARTA LAŇKOVÁ, art direktorka Zobáníčko u telky Miluju takové to večerní zobání u telky. Vínečko, k tomu načančat na stůl salámky, sýry, papričky, kyselé malé okurky, cherry rajčata, papričky plněné sýrem, olivy, nejlépe s mandlemi, a popcorn. Natáhnu se na gauč a pustím si film, který už jsem viděla třeba 150x, ale nikdy se mi neomrzí. A všechno sním a vypiju. A pak mám výčitky, ale v bříšku je jako v pokojíčku. A to je nejvíc.
TEREZA VÍCHOVÁ, webeditorka Takže jeden větrníček, prosím Teorie je jasná: zaběhat si, zacvičit, naskládat si na talíř barevnou zeleninu a naučit se meditovat. Zdravý životní styl je zkrátka nutnost. A pak? Číhá na mě v bílé krabici s nenápadným logem cukrárny. Je tááááák velkej, že jen pokus jíst ho elegantně okamžitě ztroskotává a nad talířkem s ním jsem nakloněná, že si v té šlehačce omočím i nos. Prsty se lepí karamelem a u slastného mumlání „ježíštojetakdobrý“ si jen vzdáleně uvědomuju, že má asi milion kalorií, běhání a zelenina mizí v hlavě někde v dáli a že si HO budu asi trochu vyčítat. Žádná nějaká ta módní panna cotta! Poctivý nadýchaný větrník, to je můj požitkářský úlet nadevšecko. A milují ho na mně i děti: nabitá cukry jsem chvilku ta nejhodnější maminka pod sluncem, co jim všechno odpustí.
BARBORA VAJSEJTLOVÁ, redaktorka Pyramida majonézových chlebíčků Kdybych měla vyjmenovat všechny své guilty pleasure, obávám se, že by nestačil rozsah jednoho časopisu, a marně přemýšlím, čím mám začít… Jestli otevřeným pytlíkem chipsů, který nepustím z rukou, dokud nevidím dno, nebo skutečností, že jsem si zakázala chodit kolem lahůdek, protože jsem pokaždé skončila s pyramidou majonézových chlebíčků navršených na tácku. Pokračovat bych mohla třeba hraním na Xboxu, u kterého se tvářím, že tam musím být, protože přece musím překládat dceři anglické titulky. Ale mým dlouhodobým a nejvěrnějším guilty pleasure jsou bezesporu Přátelé a M. A. S. H., které znám už i pozpátku, ale stejně jim nedokážu odolat. A alkohol samozřejmě nepočítám.
JANA POTUŽNÍKOVÁ, redaktorka Sex, svoboda a kávová zrna Dobře, mám totální závislost na parfémech, kávovém peelingu, sexu, abych mohla dýchat, potřebuju zájem (svého) muže, k tomu zároveň pocit svobody, ke kterému patří potřeba být denně v polích, lesích a loukách.
LENKA ČOPÁKOVÁ, šéfeditorka Romadúrek and čokoládička No, kde začít. Neumím být bez sladkého. Takové té tečky za jídlem, abych dovršila pocit spokojenosti k dokonalosti. Neumím být bez pohybu, bez kterého jsem ale chvíli být musela, takže jsem si svoji protivnost z nedostatku poběhových endorfinů kompenzovala více čokoládičkami a dortíky, načež si je vyčítala, protože jsem je nemohla vyběhat. Takže matka tuplovaně protivná. To je začarovanější kruh než ten nejvíc začarovaný. A pak taky ujíždím na seriálu Suits, na civění na Instagram, když nemůžu spát (a nemůžu si číst, protože vedle mě leží malej člověk – tak mu aspoň dělám modré světlo v ložnici) a… taky miluju dlouhé a hutné víkendové snídaně od mého muže. Znáte rozpečený romadúrek s karamelizovanou cibulkou? Nebo pečený banán z mozzarellou? Tak už radši končím.
LENKA BROŽOVÁ, redaktorka Prosecco, Junior, Pikao a Jesenka To vám takhle editorka před víkendem napíše, že prosí o veřejné přiznání požitkářských prasárniček: „Co milujete a bez čeho neumíte existovat a prásknete to na sebe, aby ostatní matky věděly, že v ujížďárnách nejsou samy. A nechci u všech prosecco!“ Šmarjápanno, copak opravdu v lockdownu pila celá redakce separé stejné šumivé víno? Už to tak vypadá. Jednou jsem se totiž ráno proplížila do kuchyně a za dceřinými zády vytáhla z ledničky měkký salám a sekt.
Rozumějte: vznešeně orosená šampuska a ten nejlevnější salám, který jsem se jala jíst rovnou z promaštěného papíru. A u toho v poloze skrčence psala moudré rady. Jsem ráda, že editorka do předvíkendového e-mailu připsala doušku „tentokrát bez fotek, radši“. Protože duchapřítomná učitelka mé dcery, která je shodou okolností má kamarádka, mě u té ledničky zbystřila a zmáčkla print-screen. Nevím, zda bych dokázala zveřejnit ten provinilý výraz v mých očích a tu neúspěšnou snahu znenápadnit svoji covidovou nadváhu, v jedné ruce šampus, ve druhé salám Junior.
Jenže víte, že se mu dřív říkalo dietní salám? Proč to změnili?! A proč už není Vitacit? A kam se poděly čokolády Jana, Lena a Dana? A griliášové Vlnky! To mi připomíná, že mi docházejí zásoby Pikniku,Pikaa i Jesenky. Schovávám je v šuplíku mezi podprsenkami, tam nikdo kromě mě nechodí. A vlastně v době home office do něj chodím beztak jen pro ta kondenzovaná mléka. Brzo už mi stejně žádná podprsenka nebude… MIROSLAVA LÉBLOVÁ, grafička Když ouška, tak vepřová Miluju slaninu, kterou mám pořád v ledničce (a když ne, tak je to blbý) a kterou samotnou užírám na zahnání hladu. A ano, já vím, není to zdravé! Pak mi taky moc chutnají vepřová ouška a vepřová kůže (třeba z kolena), to mi občas připraví manželova maminka, protože ví, že to mám ráda. A ani v těhotenství jsem si neodpustila tatarák. Taky vzpomínám s láskou na samotné vařené dršťky od mojí mámy. A teď se jdu zahrabat.
SIMONA FORMÁNKOVÁ, redaktorka sociálních sítí
Operace Kávenky
Já bych rozhodně nemohla existovat bez kávy: ranní, dopolední i odpolední! To je můj motor každý den. Jen málokdy se mi poštěstí dopřát si ji v klidu a teplou. Na mateřské jsem si myslela, že je to úděl všech maminek, protože jim děti nedopřejí ten klid. Ale vzhledem k tomu, že děti už jsou celkem samostatné a káva stále hlavně ledová, ten pravý důvod stále neznám. Kávová mánie se prolíná i do mé další slabosti. Tou jsou sušenky Kávenky. Protože si je ale dopřávám pouze za odměnu, mám s jejich konzumací spojený malý rituál. Nikdy je nesním na pár kousnutí. Zásadně vrstvu po vrstvě! Nejdřív sušenka, potom krém! A takhle chirurgicky zpracuju s chutí celou sušenku.
SIMONA PROCHÁZKOVÁ, redaktorka
Teplý štrúdl a mramorová bábovka Pokud jde o požitky nejrůznějšího druhu, umím se celkem rozmazlovat. A jde o úplně obyčejné věci. Za velký požitek například v poslední době považuji, když se náš předškoláček ráno probudí později než v půl šesté, což se většinou podaří jen za cenu toho, že ho předchozí den řádně utaháme. A to není vůbec jednoduché. Mezi mé stálice v požitkářství ale patří pořádně vytopená sauna, ájurvédská masáž, vlastně jakákoli masáž, horká koupel plná bublin (ideálně, když ty bubliny nechybějí ani ve skleničce na okraji vany) nebo taky pořádná túra v horách. Kdybych měla zmínit požitky chuťové, bezkonkurenčně vedou čokoládové a ořechové krémy a pomazánky, ještě teplý štrúdl nebo mramorová bábovka. A přiznám se i ke krupicové kaši s máslem a Grankem a závislosti na zahuštěném slazeném mléku. Plechovka většinou nevydrží do druhého dne. ALICE ROSSI, šéfredaktorka Neustále na cestách Neptejte se mě, jak se mám, ale kam zrovna jedu. Neumím být doma, na jednom místě. Takže prakticky neustále vymýšlím, kam vyrazím, sháním levné letenky, googlím ubytování, vymýšlím nové destinace a pak se zase vrácím k těm starým známým italským… Ano, hádáte správně, nemám úspory. Žiju prostě ze svých zážitků, které jsou mým motorem a inspirací. A asi chápáte, jak mé požitkářství vzalo za své covidovou pondemií. Ale mě nezastaví ani povinné testy, ani očkování. Až tohle dopíšu, jdu koupit letenku a fičím.