[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O tom a mnohem víc jsme si povídali s ředitelkou libereckého Azylového Domu sv. Moniky, Hanou Koubkovou.
S jakým problémem ženy do azylového domu nejčastěji přicházejí?
Nejčastěji kvůli ztrátě bydlení. Důvody, proč bydlení ztratí, jsou různé. Mohou dostat výpověď z bytu z důvodu neplacení nájemného nebo se rozejít s partnerem. Vzhledem k tomu, že většina uživatelek naší služby pochází z chudých rodin, nejčastějším důvodem bývá nedostatek financí. V některých případech se stává, že ženy si podají žádost z důvodu hrozícího bezdomovectví, aby jim nemusely být odebrány děti.
Jak dlouho u vás mohou ženy zůstat?
Maximálně rok, ale rozhodně tuto dobu pobytu nevyužívají všechny. Aktivně pracují na tom, aby svoji situaci vyřešily. V tom jim pomáhá jejich sociální pracovnice. Stanoví s nimi individuální plán a každá klientka si naplňuje svůj cíl. Důležité je mít na paměti, že azyl nezajišťuje dlouhodobé ubytování. Je to řešení v krizové situaci.
Probíhá v azylovém domě nějaký denní režim, nebo si svůj harmonogram každá maminka řídí sama?
Máme tu domácí řád. Ten je postavený tak, aby vyhovoval dennímu režimu dítěte. Máme stanovenou dobu, do kdy se maminky musí s dětmi do domu vracet tak, aby jim stihly dát večeři a uložit je. Se školáky udělat úkoly. Domácí řád tu máme sestaven především proto, aby umožnil pokud možno bezproblémové soužití všech rodin pod jednou střechou.
Pořádáte v azylovém domě společenské akce? Oslavíte tu například i Den matek?
Spíše jsou to přirozené, uzavřené akce, kde ostatní rodinní příslušníci mohou přijít na zahradu a slavit s celou rodinou. Akce zaštiťují naši sponzoři. Slavíme i Den Matek takovým tradičním způsobem, kdy společně s dětmi připravíme přáníčka a děti je maminkám předávají. Jsme moc rádi, že letos můžeme kromě přáníček předat také bonboniéry I love maminka od Milky, která nás v letošním roce při příležitosti tohoto svátku podporuje.
Mají maminky možnost rekvalifikačních a jazykových kurzů?
To přímo ne, my tu poskytujeme kurzy, které nabízejí jiné organizace v rámci svých projektů zdarma. Máme ale zkušenost, že rekvalifikace a jazyky naše klientky moc nevyužívají. Nicméně tu pro ně připravujeme různé vzdělávací aktivity spojené s péčí o domácnost, výchovou či bezpečnost dětí. Kromě toho také programy zaměřené na sociálně-patologické jevy, jako jsou například různé druhy závislostí.
„Do azylového domu jsem se dostala z důvodu zrušení ubytovny. Nový pan majitel začal dělat rekonstrukci a dal nám poměrně krátký čas na to, abychom se mohli odstěhovat. Vyšlo to tedy jen tak tak. Mám pětiletou dceru a 20letého syna, který tu s námi nebývá. Cítíme se tu v bezpečí, a to díky velice příjemnému prostředí a personálu.“
„Jsem velice ráda, že se tu pořádají nejrůznější akce pro maminky a vzdělávací aktivity soustředící se na péči o rodinu. Nyní se chystáme v domě oslavit Den matek. U nás ho slavíme všechny společně. S dcerou a mojí maminkou. Dáváme si navzájem různá přáníčka nebo čokoládové bonboniéry. Tento den vnímám především jako oslavu jednoho z nejsilnějších životních pout – lásku mezi maminkou a dítětem.“
Lenka K. (40 let)
Jak často do azylového domu přicházejí nové ženy?
Za rok 2017 tu pobývalo celkem 19 klientek, přitom kapacita je 7, takže je velký zájem. V současné době zaznamenáváme větší vlnu žadatelek, a to z toho důvodu, že dochází k uzavření místní ubytovny.
Vy jste tento azylový dům sama před 18 lety spoluzakládala, co vás k tomu vedlo?
V té době, kdy jsme Dům sv. Moniky zakládali, tak nefungoval tzv. institut vykázání, takže dost často potřebovaly pomoci ženy, které doma trpěly domácím násilím a neměly kam jít. Ta původní myšlenka byla jim pomoci, ale díky vzniklému institutu, se k nám již nedostává tolik takto postižených žen. Funguje docela efektivně. U našich klientek se nyní spíše setkáváme s chudobou než s násilím v rodině.
Jste v kontaktu se ženami, které azylový dům opustily? Máte od nich zpětnou vazbu?
Že by sem často a cíleně za námi přicházely, to se tak často nestává, ale občas je potkávám na ulici. Prohodím s nimi pár slov, jak se mají. Máme z velké části pozitivní reakce. Jen je nutné brát v potaz, že my je pouze doprovázíme určitým úsekem jejich života. Doufáme a přejeme jim, aby vše dopadlo dobře.