Řekla jsem dětem: Ježíšek neexistuje! Nevím, zda jsem udělala dobře

Nevěřili. A rozplakali se (nakonec všichni tři). Barbora proto, že synům vzala to kouzlo Vánoc.

A začala pochybovat, jestli udělala správně. Večer si to ještě v duchu rozebrala. Tomášek chodí do základní školy, ale v družině se míchají se všemi třídami od 1. do 4. To už jsou velké děti. Šance, že někdo ví, že dárky nenosí Ježíšek a že s tím bude chtít šokovat nějaké menší dítě, je velká.

Škoda, že jsem s Ježíškem vůbec začala

Nechtěla, aby pak přišli domů a řekli: „Proč jsi nám to neřekla? Proč jsi nám lhala?“ „Mamko, a existuje vůbec Ježíšek?“ ptali se později u večeře. „Někdo věří, že jo, a někdo, že ne. Já věřím, že jo. Ale vím, že dárky nenosí,“ řekla Barbora popravdě. „Nikdo ho nikdy neviděl, ale dávno a dávno se ho lidé snažili namalovat podle toho, jak si mysleli, že vypadá. A tak je na světě hodně obrazů a na každém z nich vypadá Ježíšek jinak, protože nikdo neví, jak vypadá doopravdy.“

Za pár dní kluci potkali rodinnou známou. Hned se ptala, co si budou přát od Ježíška… „Dárky ale kupuje máma, Ježíšek je nenosí,“ odpověděli jí pohotově s nově nabytou znalostí. „Není to moc brzy,“ obrátila se známá na Báru, „říkat jim pravdu?“ „No tak za mě je to moc pozdě,“ odpověděla Bára upřímně. „ Škoda, že jsem s Ježíškem vůbec začala.“

Tys jim zkazila Vánoce, řekla mi sestra!

Bára řekla klukům pravdu, protože už nemohla předstírat opak . Doteď držela tradici rodiny stejně jako tisícovky dalších. Nenapadlo ji, že to mohou dělat i jinak. A teprve takhle z toho začíná mít konečně dobrý pocit. Ale pravda o Ježíškovi naštvala i její sestru: „Jak jsi jim to mohla udělat? To je teda hustý! Tys jim úplně vzala Vánoce!“

Bára z ní cítila strach. Sestra se bála, že se to i její syn pravděpodobně brzo dozví. Od těch Bářiných. A „zkazí“ mu předčasně radost z Vánoc. Bára to chápala. Všechny ty obavy i naštvání. „Já už klukům ale lhát nechci, nějak mi to nejde přes pusu, bavit se o Ježíškovi, psát dopisy a dávat je za okno… když vím, že to není pravda,“ vysvětluje své postoje. „Už loni jsem se na kluky dívala, jak píšou dopis, a říkala si, že bych se cítila jak totální naivní idiot, kdybych psala dopis Ježíškovi a někdo mi za rok řekl, že on žádné dárky nenosí. Nebylo mi v tom dobře ani trochu. Chci, aby mezi námi bylo všechno jasný a čistý. Aby nebylo nic, co bych před nimi předstírala.“

A její rada z praxe? Ať už u vás doma Ježíška máte, nebo ne, nejdůležitější je, abyste se ve svých rodinných tradicích VY cítili dobře. Nemusíte poslouchat různé rady okolí, kdy je nejvhodnější věk dětem odhalit pravdu, nebo jestli je nechat, ať si na to přijdou samy, až budou dost velké… můžete to udělat po svém. Podstatné je totiž něco úplně jiného. Sdílet s dětmi tu čistou, překrásnou vánoční radost a společné chvilky – ať už s Ježíškem, nebo bez.

Redakčně kráceno. Text vyšel v časopisu Maminka. Aktuální lednové vydání můžete koupit na ikiosek.cz