[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Boj s reklamou zaměřenou na malé děti je jako boj s větrnými mlýny. Nemůžete vyhrát, aniž by to zanechalo větší škody někde jinde. Můžete se ale systematicky pokoušet zmírnit její vliv na možné minimum tak, aby dopad na psychiku a myšlení vaší ratolesti byl co nejmenší.
Výzkumy ukázaly, že děti jsou schopny vnímat reklamu a její sdělení již od předškolního věku. Děti na prvním stupni základní školy už chápou, že reklama je obchodní tah, kterým se různé společnosti snaží představit a prodat své produkty. Na druhém stupni už pomíjí ona čistá důvěra v nabízený produkt.
U dětí se začíná projevovat skepse a reklama, která je zklamala a nenabídla adekvátní užitek původně slibovaný, je pojímána silně negativně. Od puberty už děti začnou reklamy posuzovat kriticky, hodnotit jejich kvalitu, image i schopnost prodávat. To ovšem neznamená, že by na ně měla malý vliv.
Děti před reklamou neuchráníte. Museli byste totiž naplno zakázat televizi, rádio, internet, časopisy i vycházky. A co hůř, museli byste je odstřihnout od jakýchkoli sociálních kontaktů s ostatními dětmi ve škole, na hřišti v zájmových kroužcích atd., což je pochopitelně velký nesmysl a ve finále to bude kontraproduktivní.
Co totiž nezvládne televize, zařídí ostatní děti, které mají na ni povoleno se dívat. Navíc tím, že váš potomek bude jediný, který se v tomto tématu bude mezi vrstevníky ztrácet, jen umocňujete jeho izolovanost. Zákaz přísunu informací, byť těch komerční, je špatným krokem.
Naučit dítě přemýšlet nad reklamou, jejím sdělením a vytvořit si vůči ní kritický pohled, to je v moderním světě informačních technologií, přenášení dat a rychlé komunikace stále důležitější průprava do života. Přeneseně se totiž toto téma dotýká kritického náhledu na politiku, média, zprávy, odborný text, náboženství či podomní obchodníky.
Problém je, že těmito dovednostmi často v dostatečné míře nedisponují ani rodiče. Jak potom mají něco podobného naučit dítě. Řada z nich navíc podlehne reklamnjavascript:void(0)ím kampaním právě proto, že se stali rodiči. Najednou začnou věřit všem pověrám, nakoupí všemožné harampádí, které má pomoci s „ochranou a bezpečností“ jejich ratolesti atd.
Pokud ale jste natolik osvícení a reklamu berete jako nepříjemného konkurenta vašemu stylu výchovy, je třeba zakročit. Nemá smysl reklamy dehonestovat, spíše dítěti vysvětlit, že není všechno zlato, co se třpytí. Kvalitní obal a dobrá reklama ještě nedělají dobrý produkt. Že čokoládová tyčinka není lepší jak ty ostatní jen proto, že vábí reklamou s městem z čokolády atd.
Sami také musíte jít příkladem. Zasvěcovat dítě od malička do procesu obchodu a nákupů, naučit jej znát hodnotu peněz a především sami nekupovat pouze to, co je známé právě z reklamy. Kázání vody a pití vína je totiž nejhorší pokrytecká výchovná metoda.
Nic naplat, reklamu těžko dostanete ze svých hlav, natož pak z hlav vlastních dětí. Úplná izolace je kontraproduktivní, naprosté podlehnutí reklamě se vám může velice rychle vymknout z rukou a nebudete dělat nic jiného, než kupovat drahé zboží, nejmodernější hračky, předražené oblečení a nezdravá jídla.
Nejlepší vzorec chování najdete klasicky někde uprostřed. Dítě před reklamou neochráníte, ale můžete jej vychovávat v duchu rozvíjení kritického myšlení. Není ale nutné mu neudělat radost koupí něčeho malého, oblíbeného produktu z oblíbené reklamy. Vždyť pokud to potomkovi udělá radost a nepřehání se to, každý může sem tam zahřešit.