[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mezinárodní den žen byl za dob totality důvodem k radosti nejen pro ženy, ale i pro opačné pohlaví. Beztrestně se totiž mohlo popíjet (pochopitelně na oslavu žen, na co jiného?) i v práci a mnohdy se nejedna maminka (i nějaký ten tatínek) zapomněla v práci až do večerních hodin.
Chybět nesměla kytička v podobě oblíbeného karafiátu nebo takzvaných Živých květů (mini akvárium s uvězněnou konvalinkou uvnitř), něco na zub a ty nejhodnější ženy se mohly zaradovat i z nějaké té parády nebo kosmetiky. Jaké další "výdobytky" vykouzlily oslavenkyním úsměvy na tváři?
Osladit si trochu život, to bylo krédo oblíbeného panáčka a maskota čokoládového průmyslu Čoka, který cílil nejen na nejmenší mlsouny, ale myslel i na jejich maminky. Nejrůznější slavnostní příležitosti, a nemusel to být jen svátek MDŽ, se tak neobešly bez prvotřídních dezertů, jakými byla čokoláda Maryša nebo Diana.
Čokolády Denisa, Draga, Zora, Lidka, ale i stará známá Kofila či Milena, nesměly 8. března chybět, největší renomé však tehdy sklízela čokoláda Rusalka, Libuše a Šárka. Nebyly zrovna levné, tabulka stála nejméně 11 korun československých, což byly na tu dobu nemalé peníze.
Jaký ideál ženy byl pro socialismus nejpříznačnější? Představte si, že to byla žena dělnice! Ale i ta se chtěla líbit, ne že ne! Že si tehdy naše babičky a mámy malovaly oční linky vypálenými zápalkami, ke zvýrazněným řasám si někdy dopomáhaly černým krémem na boty a k dokonalému účesu držícímu 24 hodin používaly vodu s cukrem nebo pivo? No nedivme se, o řasenkách se dvěma kartáčky či voňavém pěnovém tužidle si mohly nechat zdát ještě na hodně dlouhý čas.
Jestli ale měly české ženy v socialistickém Československu v něčem opravdu na výběr, byla to toaletní mýdla. Tatínkové a dědečci tak věděli, že svou drahou polovičku potěší právě nějakým tím mýdlem. Třeba tím síro-dehtovým. A když bylo navíc zabaleno v koženkovém pouzdře na zip (to už bylo něco!) nebo plechové dóze, mohla obdarovaná nad takovým luxusem uronit i nějakou tu slzu dojetí.
Mámy "rebelky", které si nechtěly na vlasy patlat cukerný roztok, toužily po opravdovém laku na vlasy. Ten ale mnohdy předčil i samotný cukr, protože držel ve vlasech tak pevně, že prakticky nešel smýt z hlavy. Muži, kteří neměli hluboko do kapsy, vyráželi za dárečky do Tuzexu, aby tam své milé pořídili i nějakou tu voňavku či intimsprej.
O tom, že se chtěly líbit i mámy na mateřské, nebylo pochyb ani za totality. Největším trhákem byly perleťové rtěnky, laky na nehty, obočenky, řasenky, jelení lůj i živoucí legenda Indulona. Tu vzaly za povděk i pro své ratolesti.
Pokud tedy dnes dostanete "jenom" kytici růží a něco na zub, budiž vám tahle malá vzpomínka na jednu z nejtradičnější oslav v historii dostatečným důvodem nerouhat se, protože hned zítra si můžete udělat radost samy a pořídit si v podstatě cokoli, co se vám zlíbí. Takovou možnost naše babičky a maminky rozhodně neměly...
Další dobové fotografie najdete v naší galerii.