[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Uspořit co nejvíce času, podat nejlepší možný výkon, zjednodušit si každodenní povinnosti, jak to jen jde, to jsou „priority“ dnešní doby. Obchody se chlubí hesly „žádné fronty, žádné čekání, dodání okamžitě“ a podobně, reklamy při sledování internetové televize se dají jednoduše jedním kliknutím přeskočit, takže nemusíte přetrpět těch pár propagačních bloků, než se opět pustí film, stále širší nabídka polotovarů a hotových pokrmů zajistí, že máte rodinnou večeři „uvařenou“ během dvou či tří minut.
Jistě, to vše je velice pohodlné, znamená to ale, že máte stále méně příležitostí k „trénování“ trpělivosti, důslednosti i pevné vůle. Přitom umění mít pod kontrolou své emoce a dokázat krotit impulsivitu (prudké a unáhlené reakce, zpravidla bez přemýšlení o důsledcích takových reakcí), pro děti tak typickou, je klíčem ke šťastnému a úspěšnému životu. Pochopit, že zdaleka ne všechna přání a plány se plní teď hned a okamžitě, že zkrátka pokaždé nemůžeme mít vše, po čem toužíme, je nutné naučit potomky již v útlém věku, prokážete jim tím medvědí službu. A začíná to u takových „drobností“ jako například umět počkat, až na mě přijde řada nebo bez hysterických scén respektovat, že nejdříve se bude uklízet pokojíček a teprve pak se půjde na hřiště.
I když vám to třeba nepřipadá důležité, úroveň schopnosti sebeovládání a sebekontroly je úzce spojena se školním prospěchem. Proč? Je to logické, čím lépe dokáže dítě ovládat a kontrolovat své jednání i emoce, tím snadněji se soustředí, je pozornější, přemýšlí dříve, než něco udělá, nedělá chyby kvůli přílišné zbrklosti, je schopné odolávat vlivu spolužáků, nenechá se jen tak rozptýlit. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že pro úspěch ve studiu jsou sebeovládání a sebekontrola dvakrát důležitější než inteligence.
„Děti, které jsou schopné adekvátně reagovat na nejrůznější vnější podněty z okolního světa, jsou rovněž obvykle schopné přemýšlet dopředu, rozmyslet si své odpovědi dříve, než je vysloví nebo napíšou do testu, prokazuje se u nich také mnohem lepší schopnost kritického a analytického myšlení. Nepodléhají tak snadno stresu a při řešení problémů dokáží tolerovat vyšší míru napětí a frustrace, lépe snášejí kritiku i případný neúspěch,“ uvádí americká bioložka a neuroložka Sandra Aamodt, autorka knih “Vítejte ve svém mozku” a “Vítejte v mozku vašeho dítěte”.
Ano, oblíbené měkké bonbony daly název experimentu, který prováděl před 50 lety tým psychologů na univerzitě v kalifornském Stanfordu. Zkoumalo se, jak moc se účastníci „pokusu,“ kterými byly děti předškolního věku (4 až 6 let), dokážou ovládat. Skupina předškoláků byla přivedena do místnosti, kde ležely na stole talířky s marshmallow bonbony, pro každého jeden. Dětem bylo řečeno, že buď mohou bonbon sníst hned nebo počkat, než se vrátí jejich průvodce a získat tak bonbony dva. Zhruba dvacet minut pak byly sledovány reakce dětí. Většina z nich dokázala po určitou dobu odolávat, druhého bonbonu se však nakonec dočkala jen necelá třetina zúčastněných.
Ukázalo se, že zdánlivě jednoduchý úkol byl pro většinu takto malých dětí značně obtížný. Vědci vypozorovali, že jako „motivaci“, aby déle odolaly, používaly děti nejrůznější metody – okopávaly stůl, dívaly se záměrně jiným směrem, zakrývaly si oči, některé si na bonbon dokonce sedly. Jakmile si s ním ale začaly pohrávat nebo k němu přičichávat, následovalo zpravidla okusování a nakonec ho téměř všechny snědly.
Na základě testu pak psychologové hledali odpověď na otázku, čím je způsobeno, že některé děti odolaly snadněji a jiné jen velmi málo. Ptali se, zda je míra sebekontroly vrozená, nebo ji ovlivňuje okolní prostředí. Konečný verdikt zněl, že schopnost sebeovládání je částečně dána od přírody, výrazný vliv má ale také výchova a sociální prostředí, ve kterém dítě žije. Z dlouhodobého hlediska pak vyšlo najevo, že děti, které odolaly celých dvacet minut, a „zasloužily“ si tak druhý bonbon, dosahovaly lepších školních a studijních výsledků, uměly lépe hospodařit s penězi a v mnohem nižší míře se u nich projevily sklony k obezitě i závislostem na návykových látkách.
Sebeovládání je získaná dovednost, kterou se dítě musí naučit během svého vývoje, vaším úkolem je být mu průvodcem a nabízet co nejvíce příležitostí, aby ji mohlo procvičovat v praxi. Co můžete od svého potomka v tomto ohledu očekávat v jednotlivých vývojových fázích?
*Batolata: postrádají kontrolu téměř nad všemi aspekty svého života, vrhají se na zem, kopou, koušou, křičí, ječí, vztekají se bez jakéhokoli ohledu na okolí. Je na čase začít je názorně seznamovat s tím, co znamená trpělivost a sebeovládání. Zejména vlastním příkladem a důsledností ve výchově.
*Předškoláci: ve věku od čtyř do šesti let by už děti měly vykazovat podstatně méně afektivních záchvatů a výbuchů emocí nebo agrese, vztekání a válení po zemi jako forma vzdoru by již měly být spíše výjimečnou událostí než každodenním rituálem, předškoláci by měli vykazovat lepší dovednosti při komunikaci a schopnost spolupráce při řešení úkolů i problémů.
*Školáci na prvním stupni: vnější podněty by je již neměly zásadně vykolejit, své emoce a projevy většinou dokážou do určité míry kontrolovat, měli by být schopni reagovat i na kritiku nebo výtku bez projevů vzteku či agrese. Zcela normální v tomto věku jsou neuvážené komentáře, potíže s verbálním projevem a ukvapené odpovědi, vyhrknuté bez přemýšlení.