[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tessa Evans (10) se narodila s extrémně vzácným onemocněním zvaným vrozená arrhinie, tedy částečná nebo úplná absence nosu při narození.
Tessini rodiče tuto informaci zjistili při ultrazvukovém vyšetření v 5. měsíci těhotenství. Krátce po narození byla dívenka převezena na jednotku intenzivní péče, kde podstoupila kvůli usnadnění dýchání tracheotomii. V necelém roce pak musela kvůli dalším zdravotním komplikacím podstoupit ještě operaci šedého zákalu.
O dva roky později absolvovala operaci, kdy jí byly implantovány protézy pod kůži, aby mohla v budoucnu podstoupit další zákrok - konstrukci umělého nosu. Tessa se naučila přizpůsobit se životu bez nosu. Dýchá výhradně jen ústy a nic necítí.
Vůně, které jsou pro většinu naprosto samozřejmé, dívka nezná. Její nakažlivá radost ze života a odhodlání žít naplno jí ale podle slov její maminky dávají nezdolnou energii a sílu potýkat se s komplikacemi i posměšky ze strany ostatních. Děti ji občas nazývají přezdívkou Voldemort, podle strašidelné filmové postavy z Harryho Pottera.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Tessa Evans (@tessabornextraordinary)
Příspěvek sdílený Tessa Evans (@tessabornextraordinary)
Tessina maminka Grainne sdílela na Instagramu nejen dojemné vyznání své vyspělé dceři, ale i apel na všechny rodiče.
"Toto jsou slova, která Tessa musela vyslechnout, když na ni nedávno ukazovaly mladší děti (přibližně ve věku šesti let). Usmála se a hrála si dál, protože věděla, že to není jejich chyba. Řekla mi, že je neobviňuje, asi to jen nevěděly, protože byly mladší. Neměla by být tak "dospělá" a všem hned odpouštět. Ale má pravdu, malé děti často neví, jak se chovat, když vidí někoho s postižením. A já vím, že roky lockdownů to zhoršily tím, že dětem odepřely možnost vidět nové lidi. A potřebné nošení roušek má i odvrácenou tvář... Rodiče měli taky méně šancí na rozhovor s dětmi o lidech, kteří vypadají jinak. Děti měly méně příležitostí, aby se naučily chovat citlivě a s respektem vůči komukoliv s postižením nebo rozdíly v obličeji. Takže toto je můj apel na každého, kdo to čte: PROSÍM, prosím, popovídejte si DNES se svými dětmi o lidech, kteří vypadají jinak, ukažte jim fotku Tessy, ukažte jim příklady jiných rozdílných lidí nebo dětí a naučte je pochopit, že zírání, ukazování nebo poznámky nejsou to, co potřebují. Naučte je, že je mnohem lepší přijít si popovídat nebo pokládat otázky.
Takoví lidé jsou u nás vítáni. Mluvte o empatii a o tom, jaké pocity můžou postižení lidé zažívat, když se jim někdo směje nebo na ně ukazuje. Tohle není ta nejhorší poznámka, kterou Tessa zaslechla, a nebude ani poslední, ale můžete zařídit, aby ji nikdy neslyšela od VAŠEHO dítěte..."
Také z těchto slov cítíte neuvěřitelnou mateřskou podporu, ochranu a empatii?