[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podívejte se na video o pozoruhodném životním osudu objevitele a polárníka Roalda Amundsena.
Je začátek 20. století a bílá místa na mapě světa jsou takřka zaplněná. Mezi těch několik, která ještě zbývají, patří i oba vrcholky glóbu: severní a jižní pól. To však už nemá trvat dlouho. Expedici na severní pól totiž začíná chystat norský objevitel Roald Amundsen. Po měsících příprav pak 14. prosince 1911 pól opravdu dobývá – ovšem... nikoli ten severní, ale jižní. Později popíše největší příběh svého života velmi pravdivými slovy: „Ještě nikdy člověk nedosáhl cíle, který by byl tak diametrálně vzdálený od toho původního.”
Největší polární průzkumník všech dob, Roald Amundsen, se narodil v roce 1872 v norském městě Borge. Už odmala ho přitahovala dálná místa pokrytá ledem. Rodina vlastnila lodě a mezi příbuznými měl i námořní kapitány, ale kvůli matce se dal na studium medicíny. Ihned po její smrti však školy zanechal a v 21 letech se vydal na cesty.
Jedním z jeho prvních dobrodružství byla belgická vědecká expedice do oblasti Antarktidy, kdy loď Belgica zamrzla v ledu a posádka musela na palubě přezimovat. Mezi lety 1903 a 1906 pak při další výpravě dokázal Amundsen s lodí Goja jako první proplout takzvaným severozápadním průjezdem od Grónska podél pobřeží Severní Ameriky až na Aljašku, do města Nome.
Tady se od Inuitů naučil dovednostem, které později mnohokrát zužitkoval. Šlo zejména o využití tažných psů. Také zde pochopil, že pravá zvířecí kožešina zahřeje víc než vlněný kabát nebo že syrové maso může posádku lodi zachránit před kurdějemi – nemocí způsobovanou dlouhodobým nedostatkem vitaminu C, která byla v té době strašákem všech námořníků.
V roce 1907 přichází Amundsen za slavným norským polárníkem Fridtjofem Nansenem s žádostí, aby mu půjčil loď. Nansen souhlasí – s podmínkou, že se jeho loď využije k důkladnému prozkoumání proudů v Severním ledovém oceánu. Amundsen to slíbí, najme posádku a začíná snít o tom, že snad už brzy vztyčí na severním pólu norskou vlajku.
Jeho sen měl však zemřít ještě dřív, než se vůbec začal uskutečňovat. V září roku 1909 se začaly rojit zprávy, že severní pól byl dobyt, a to hned dvěma různými americkými výpravami. A přestože mise v Severním ledovém oceánu mohla i tak přinést řadu zásadních objevů, Amundsen měl jasno: Tudy cesta nevede.
Loď však už byla zapůjčená, posádka najatá, a tak 9. srpna 1910 vyplouvá loď Fram na sever. Tedy… to si alespoň myslí všichni – až na dva členy týmu. Teprve po čtyřech týdnech, kdy dorazí k Madeiře, Amundsen ví, že teď už ho nikdo nedokáže zastavit. Je čas jít s pravdou ven: „Budeme pokračovat na jih. Britové plánují začlenit Antarktidu do svého impéria a Robert Scott už je na cestě s 65 muži, motorovými saněmi a poníky. Zdá se, že jediná věc, na kterou zapomněl, jsme my.”
Tak začíná to, čemu se dnes říká „závod o jižní pól“. Mnozí se na Amundsenův nečekaný manévr dívají jako na nečestnou hru, on to ale tak nebere. Nehodlá navíc jít stejnou trasou jako jeho konkurent Scott. Norská výprava volí cestu zcela novou, kam dosud lidská noha nevkročila. Základnu zřizuje ve Velrybí zátoce. Vzdušnou čarou je to asi 1300 kilometrů od cíle. Cestu naplánuje přes Pohoří královny Maud.
V polovině prosince 1911 dorazí pětice polárníků na místo. Ke svému nadšení nenachází žádné stopy po Scottově výpravě. Pokud je toto skutečně jižní pól, jsou tu první. Následují četná přeměřování, ale brzy není pochyb – jsou skutečně na nejjižnějším bodě planety.
Amundsen tu zanechává stan s norskou vlajkou a dopisem pro Scottovu výpravu. Ta se sem, úplně zdevastovaná sérií nešťastných událostí, dopotácí o 34 dní později... a když spatří norský stan, podlehne čirému zoufalství (začátkem příštího roku se celý svět dozví, že všichni členové Scottova polárního týmu na zpáteční cestě zahynuli).
V roce 1923 se Amundsen vydává na turné po Spojených státech, kde pořádá přednášky a snaží se vydělat peníze, které potřebuje k uskutečnění nového plánu: pokořit severní pól ze vzduchu. V době bouřlivého rozvoje letectví je to velmi moderní vize, ale jeho přivede až k bankrotu. Jeho posedlost severním pólem však ani to nezmenší...
Sen se mu splní v květnu 1926. Tehdy, krátce po půlnoci, spolu s dalšími 15 muži skutečně dosáhne severního pólu. Nepoštěstí se mu však na něm stanout – spatří ho pouze z okénka vzducholodi Norge. Národnostně pestrá posádka shodí do sněhu trojici vlajek – norskou, americkou a italskou. Je to významný den – výprava je první, která beze stopy pochybností pólu dosáhla. Prokázala také, že leží na zamrzlém oceánu, nikoli na pevnině. A Amundsen se stává prvním člověkem, který spatřil oba zemské póly.
Norský polárník zahynul v červnu roku 1928, když se spolu s dalšími muži vydal na pomoc pasažérům na palubě vzducholodi Italia, která ztroskotala asi 120 kilometrů severovýchodně od souostroví Špicberky. Na pomoc se vypravily záchranné týmy z osmi zemí, Norsko nemohlo chybět.
Co následovalo, neumí dodnes nikdo s přesností říct, k troskám Italie Amundsenův tým ale nikdy nedorazil. Jeho hydroplán se s největší pravděpodobností zřítil v husté mlze do Barentsova moře. Celá posádka zahynula. Roald Amundsen zemřel předčasně, bylo mu teprve 55 let.
Pořad Životy slavných uvádí internetová televize Mall.tv.