Maminka.czK tabuli půjde české školství

Rodič jako problém českého školství?

Jana Potužníková 4.  3.  2022
Střílet do vlastních řad je vždycky těžké. Ale upřímně: my, rodiče, jsme poměrně často jednou z největších překážek, které českému školství brání v tom, aby odpovídalo potřebám dětí v 21. století. Z čeho máme strach? A co bychom potřebovali pochopit, abychom změny podpořili?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když jsme v Mamince před rokem startovali projekt K tabuli půjde… České školství, zdálo se to všechno víceméně jasné. Byli jsme přesvědčeni, že české školství potřebuje změny a že je jednoznačnou vinou ministerstva a odpovědných institucí, pokud se takové změny pořád nedějí – nebo neprobíhají dost rychle. Vadili nám nepokrokoví pedagogové a jejich zastaralé metody. Nevyhovující vybavení ve školách. Staré učebnice. Zbytečně přehlcené osnovy. Celkové hodnocení v podobě známkování.

VIDEO: K tabuli půjde... České školství! Jak to vypadá ve škole v Příbrami?

„Praxe ale ukazuje, že to vše je sice důležité, nicméně nic z toho není ten skutečný klíčový faktor,“ říká k tomu Ondřej Šteffl, zakladatel první sítě soukromých škol Scio u nás, a ještě pokračuje: „Současná pravidla, zákony, předpisy jsou velmi benevolentní, nejvolnější v celé Evropě, a dost možná i na světě. Ministerstvo ani předpisy modernizaci českého školství nebrání. Pedagogové mají značnou volnost v tom, co a jak budou učit, nikde není dané, že se u nás musí známkovat, předměty vůbec nemusí být rozdělené do jednotlivých hodin, mohou se spojit do jediného celku a učit děti vnímat svět v souvislostech, prostřednictvím projektů… Děti nemusí být rozdělené ve třídách podle věku. Vůbec se nemusí učit ve třídách ani podle učebnic. Ale všechno se to neděje. Protože chybí klíčový faktor, který by řekl, že změna je nutná: chybí impulz ze strany rodičů.“

Spokojenost jenom kvete

Český rodič je totiž s českým školstvím veskrze spokojený a nevidí příliš pádných důvodů k tomu, aby se uskutečnily výrazné posuny, notabene jakási revoluce ve vzdělávání. Například poslední průzkumy z listopadu 2020 ukázaly, že pro 69 % z nás je nastavení českých škol v pořádku, a pro dalších 15 % dokonce naprosto v pořádku.

„Opravdu nespokojených rodičů je málo. V průměru zhruba jeden v každé třídě,“ potvrzuje také Ondřej Šteffl, podle kterého se pak kritici školského systému mezi rodiči etablují ze dvou skupin. „Tou první jsou konzervativci toužící po vysoce náročných školách vyžadujících vyšší míru kázně, respektu k autoritám i vyšší selektivitu.“ Jsou to tedy rodiče toužící po jakémsi elitářství, plánující dětem zářnou budoucnost na prestižních univerzitách od útlého věku. A pokud by chtěli změnu, pak v podstatě ještě více „zpátky do minulosti“, více k drilu, k vyšším nárokům. Až druhou skupinou rodičů toužících po změně ve školství jsou pak podle Šteffla progresivisté, tedy ti, kteří si uvědomují, že je třeba modernizovat, měnit, posouvat české školy tak, aby byly schopné připravit děti na život, který je čeká v polovině 21. století.

Děti nepotřebují jedničky, děti potřebují softskills!

Covid jako nápověda nezabral

Hodně nám v tomto směru napověděl už třeba covid. Nebo spíše – mohl napovědět. Ukázal nefunkčnost starých způsobů výuky, nadměrnou obsažnost učiva, učebnic, nedostatečnou schopnost škol komunikovat. Den za dnem nás nutil přizpůsobovat se novým podmínkám, reagovat, improvizovat, slevit z nároků, když se ukázalo, že nejsou reálné, přitlačit tam, kde jsme měli rezervy.

Chvílemi to hlavně pro nás mámy připomínalo výcvik pro boj na minovém poli. „Koronavirus tak naplno ukázal, že na změny a nejistoty života v 21. století nejsme připraveni. Je jasné, že budoucnost, která dnešní děti čeká, bude jiná než současný svět a že nebude růžová. Problémů přibude. Současná podoba, cíle, stav i výsledky základního školství se stále více rozcházejí s potřebami spokojeného a naplněného života ve druhé polovině 21. století. Přiznává to i samotné ministerstvo, které v dokumentu Strategie 2030+ píše, že organizace a způsob vzdělávání v ČR stále odráží spíše potřeby minulosti než budoucnosti,“ potvrzuje Ondřej Šteffl. Co covid naznačil, bude ale mnohem rozsáhlejší. A k takovému životu se našim dětem budou encyklopedické znalosti hodit opravdu pramálo.

Nepoučitelně nepoučitelní

Ale po dvou letech jsme si zase jen zvykli a přestali jsme vnímat nové souvislosti. Zase nám nedochází, že děti víc než básničky K. H. Máchy budou v životě potřebovat dobrou psychickou odolnost, schopnost reagovat, komunikovat, ale také spolupracovat a hlavně schopnost a chuť se stále učit. Už zase neřešíme, že současné školy jim z toho dávají jen málo. A neuvědomujeme si, že ty, které se o to pokoušejí, narážejí na námitky nás, rodičů. Na to, že my to často chceme ve školách postaru. Se známkami. S drilem. A školy, které by samy rády udělaly dopředu deset kroků, nakonec udělají jeden, protože stojí proti nám, rodičům.

„Progresivních pedagogů totiž přibývá mnohem rychleji než progresivních rodičů,“ souhlasí Ondřej Šteffl s tím, že většinu z rodičů školské novoty spíš zlobí. Cítíme z nich tlak, nedůvěřujeme jim, nemáme čas se zastavit a nejsme ochotní si ho udělat, vstřebat informace. Přece víme, co je pro naše dítě nejlepší! Ano, nikdo není větší odborník na dítě než jeho rodič. Nicméně si neuvědomujeme skutečné důvody toho, proč chceme staré známé, ale ne tak docela funkční školství.

Očekáváme stejné nebo podobně nastavené školy, jakými jsme prošli kdysi sami, už proto, že je to to jediné, co známe. Je to klasická problematika komfortní zóny a obavy z toho, jestli to nové bude dost dobré.

Nové postupy ještě pro většinu z nás nejsou dost provařené, prověřené, nikdo ještě dost nedokázal, že známkovat netřeba, že se mnohem lépe učí děti venku, v lese než usazené v lavici, že historická data si stačí umět vygooglovat a mnohem důležitější je chápat, co prožívala poválečná Evropa a jaký vliv to mělo na generace našich rodičů – a ty pak měly vliv zase na nás. Nebo že je mnohem zásadnější umět si přečíst text a porozumět mu než zvládnout vyjmenovat obrozenecké literární skupiny.

Revoluce v českém školství: Víte, kde hledat informace o tom, co je potřeba změnit?

Idealizujeme si to, co bylo

Také jsme úplně zapomněli, že jsme se ve škole učící „starým dobrým způsobem“ sami kdysi nudili u nezáživných výkladů, které nám nikdy k ničemu nebyly. Vytěsňujeme, že jsme si odnesli tu menší, tu větší trauma ze šikanování – dokonce říkáváme, že to patří k životu jako jakési otužování, a že když jsme to přežili my, přežijí to i naše děti. Nedochází nám, že jsme se kvůli přísně nastavenému systému známkování učili opisovat a jinak podvádět, protože bychom jinak nepřežili (ve škole, ale ani doma, kde se vždycky dbalo na dobrý prospěch). A chceme-li po svých dětech jedničky za každou cenu, neuvědomujeme si, že i my je učíme podvádět, když látku nechápou a vytvoří si tahák, jen aby byla jednička. Vůbec si nepamatujeme, co všechno nás ve škole nebavilo, stresovalo, deptalo, že nás nikdo nepodporoval a neptal se po našich talentech… A znovu děti přihlašujeme na kroužky, které my, rodiče, vyhodnotíme jako vhodné.

Úplně jsme zapomněli, že jsme si možná chtěli vybrat skvělou uměleckou vysokou nebo místo studia cestovat, ale pro prestiž v rodině jsme šli poslušně na práva. Jako by se to nestalo, najednou už v první třídě ambiciózně plánujeme pro své děti to samé. Úplně vypouštíme své vlastní negativní zkušenosti, které jsme kdysi s českým školstvím měli. Není nejvyšší čas to změnit? Vůbec nepochybujte. JE!

Co si o tom myslí ministr školství Petr Gazdík?

„Sám mám čtyři děti a vím, že my, rodiče, jsme zvyklí na měřitelný svět. A když chci jako rodič na základě něčeho vědět, že mé dítě ve škole funguje, tak právě například známka mi to říká jasně a hned. Ale je to špatně, samozřejmě, já bych se měl zajímat o své děti, měl bych si s nimi povídat… Ale bohužel, většina z nás na to nemá čas. A myslím, že právě v tom musíme udělat pokrok všichni,“ řekl 1. 12. 2021 Petr Gazdík v on-line diskusi vysílané na Mall.tv a Maminka.cz.

Navíc podle něj ani nedomýšlíme, že takový způsob výuky děti bohužel opravdu nepřipraví na život. Ani jedničky, ani znalosti podrobných dějin Římské říše, nic z toho. „Za mě to nejdůležitější je, aby se absolvent jakékoli školy byl schopný umět učit novým věcem, protože nikdo s tím, co se naučil v té škole, nevydrží do důchodu. A my si opravdu nedovedeme představit, jaký bude svět v roce 2050, 2060… Dá se jen tušit, že těch změn v životě bude víc a naše děti se s nimi budou muset umět popasovat.“

Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.

Klepněte pro větší obrázek



 

Témata: K tabuli půjde české školství, Rodiče, Školák, Školství, Vzdělání, Školy, projekt, Aly, Škola, Příbram, Dril, Potřeba dětí, Šteffl, Česká republika, Evropa, Děti, Minulost, Konzerva, Gazdík
Mohlo by vás zajímat
Těhotenství s trojčaty týden po týdnu. Podívejte se na neskutečnou proměnu ženského těla
kog
Těhotenství
Tělo po třech porodech? Děti mezeru mezi stehny neocení. Tato máma za svůj instagramový post sklidila uznání
Formánková Simona
Po porodu
Dcera spisovatelky Haliny Pawlowské Natálie: Už od mala chtěla být módní návrhářkou, dnes má svou značku
Brožová Lenka
Časopis Maminka
Záchvaty zlosti dětem prospívají! Čtyři kroky, kterými zvýšíte emoční inteligenci potomka
Procházková Simona
Péče o dítě a jeho výchova
Tohle že je máma 5 dětí? Známá fitness trenérka ukázala své tělo 9 týdnů po porodu dvojčat
Formánková Simona
Po porodu
První vteřiny po porodu na 30 fotkách: Tohle jsou největší emoce v životě žen!
Víchová Terezaswp
Galerie
Nevíte, co vařit o prázdninách? Známe recepty na 4 nejoblíbenější dětská jídla
Formánková Simona
Recepty
Měla to být památka, a vznikl trapas: 15 těhotenských fotek, které nedojmou, ale spíš rozesmějí
Formánková Simona
Galerie
Úsměvná realita těhotenství! Pobavte se nad snímky, které sdílely nastávající maminky na sociálních sítích
Formánková Simona
Galerie