Rodičovská dovolená na cestách! 13. díl: Plusy a mínusy cestování

Ale hlavně jde tady i o nervy. Hodně nervů. A taky trpělivosti, vlastního volna, omezené množství kreativity a inspirace a spousta energie. Co všechno nám několikatýdenní putování po západní Evropě přineslo, odneslo, čím nás obohatilo a jak bychom mohli poradit dalším podobným nadšencům?

Jsem docela optimistický kliďas. Máloco mě rozhází, a když už mě něco rozčílí doběla, jdu si svou emocionální bouři sklidit pěkně do koutku. Proto když jsme plánovali s manželem, taky víceméně kliďasem, náš společný cestovatelský projekt, že budeme přes osm týdnů cestovat s našimi dvěma malými dětmi (3 a 1 rok), byla jsem přesvědčená, že to zvládneme levou zadní.

A do jisté míry tomu tak bylo. Ale je tady pár věcí, které prověří jen dvouměsíční, psychicky náročné putování z města do města, ze země do země a k tomu jedno čas od času vzdorovité dítě plné spousty otázek a jeden kojenec, který vás nenechá spát v noci dosyta.  

Optimismus v KPZce

Nezáživné obchůzky městem, dlouhé přejezdy mezi destinacemi nebo nečekaně nevlídné počasí či nemoc – během cestování nejzřetelnější položky, na které je potřeba se dobře připravit. Malé děti nejsou batoh, který se dá alespoň na pár hodin strčit do úschovny zavazadel a trochu si oddychnout, dát nohy nahoru nebo si bez výčitek dát šlofíka.

Téměř každý den jsme museli uzpůsobit našim dvěma nejmladším členům posádky. Takže dlouhá procházka po městě musela zákonitě skončit na dětském hřišti, zábavnou honičkou nebo hrou „na schovku“. A průměrně pětihodinové přejezdy mezi vytyčenými cíli vyplnit smysluplnými hrami, sortou lidových písniček, říkanek nebo pohádek. A i když dojde inspirace, něco vždycky musel člověk vyhrabat z rukávu.

Prostě s sebou vzít sebou jakou krabičku poslední záchrany, která dokáže elegantně proměnit dětské bojkotující vřískání za nadšenou spolupráci. Třeba počítání větrných elektráren, hledání krav po louce nebo sledování značek předjíždějících automobilů.

Samozřejmě že už po dvoutisících kilometrech může docházet inspirace. Ale kreativita by neměla docházet snad nikdy. A věřte, že jen tak se dá přežít ve zdraví v jednom automobilu. A ještě jedna podstatná věc: naučit se zvládat svůj vztek a řešit stres v nečekaných situacích.

Hlavně neplánovat

Naprosto chápu ostatní nadšence, že když už se dostanou do některého historicky zajímavého místa, touží ho vidět z mnoha perspektiv. Nebo alespoň ty nejzákladnější památky. S dětmi na tyhle ambice úplně rezignuje. Opravdu! Samozřejmě že mě mrzí, že jsem na našich cestách neviděla všechno to, co jsem chtěla.

O to výjimečnější pro mě ona místa budou, že jsem alespoň část z nich prošla se svými dětmi. Jako rodič jste se určitě mnohokrát setkali s nečekanými událostmi, které pokazily vaše původní plány. Na cestách je to ještě zesílenější: dítě dlouho spí, nebo naopak vůbec, usne v takový moment, kdy se vám to vůbec nehodí, nebo onemocní a namísto návštěvy světoznámého muzea se plahočíte městem a hledáte čípky proti horečce.

I my jsme měli asi první dva týdny snahy vidět všechno a za každou cenu. Ale naše děti nás jasně srovnaly do latě a daly najevo, že tahle naše společná dovolená pro ně přece nebude utrpením. A měly pravdu.

Článek pokračuje na další straně...