[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Probouzíme se v prozatímním a nezabydleném útočišti u bratrance mého muže – v Kolíně nad Rýnem. Kolem nás se tyčí věže nevybalených krabic, nesešroubovaný nábytek a příslib budoucího celkem útulného bydlení. Teď je to ale ještě stále holobyt.
Podezření, že se něco děje, začalo už vlastně v noci. Naše dcera se asi pětkrát nečekaně vzbudila. Ucpaný nos jí nedal spát. Syn prokašlal noc a do rána se do spojivek obou dětí stihly zavrtat slušné záněty. Jejich teplota stoupá. Balím věci na přebalení a převlečení dětí, něco ke svačinkám pro oba hladové krky a stahujeme do mobilního telefonu mapu místa, na kterém se právě nacházíme. Je jasné, že naše první kroky nepovedou do rozkošných uliček Kolína, ale k místnímu pediatrovi. A ještě najít svoje pohodlné boty. Kde jsou? Aha, ještě zabalené v kufru. A kufr je ještě pořád v kufru auta. A auto? „Kde stojíme?“, hulákám otázku na svého muže. Stojí asi půl kilometru od vchodu. První kontakty s nevýhodami cestování jsou tu! „Tys mi nezabalila ty modrý kraťasy?“ houkne na mě polonahý manžel, když přebaluje naši milovanou, ale aktuálně dost smrdutou devítiměsíční dceru. Hm, jsou v nějaké tašce, ale v jaké? Netuším! Než se vyhrabeme všichni ven, bimbá už poledne. Celá upocená vycházím z domu jen s jediným přáním: chci kafe! Už teď, po prvním dnu výpravy, mi synchronizace naší čtyřčlenné rodiny na cestách připadá jako absolutní scifi.
Po dvouhodinovém čekání v prostorách naprosto neznámého lékaře jsme zinkasovali pár paracetamolových čípků, kapky do nosu a homeopatický roztok. Obě děti se potýkají se zánětem středního ucha. Což zní jako „dobrá“ startovací diagnóza pro tenhle dlouhý výlet po Evropě. Své poznávací a cestovatelské ambice tedy s manželem zkrouháváme jen na procházky podél Rýna (a příjemně tak narážíme na malá historická náměstíčka i zajímavé architektonické kombinace) a výhled na Čokoládové muzeum nebo typicky úzké domečky ve spletitých a zakroucených uličkách centra nebo v okolí studentské čtvrtě Altstadt. Neopomineme si odpustit typické dvojdecky zdejšího piva nebo si alespoň přičuchnout k pravé kolínské!
Ještě stále milujeme popolední režimy! Zvlášť když naše děti neodmítají zalehnout a spát třeba dvě hodinky. To se nám daří i právě dnes. A tak bez utírání pokakaných zadečků, přeříkávání říkanek nebo zodpovídání milionu otázek „proč?“ si rychle procházíme alespoň hlavní dominanty Kolína katedrálu svatého Petra nebo most Hohenzollern se stovkami připevněnými zámky na symbol věčné lásky. Tedy do té doby, než naše sladce spící děti vytrhnou projíždějící sirény policejních aut, které hned u dómu a hlavního nádraží pravděpodobně nacvičují zásah při případném teroristickém útoku. Evidentně je čas vše sbalit a popojet někam dál...
Je to svérázné město s bohatou historií, tradicí, výběrem piv, vůní pravé kolínské i alternativních studentských hospůdek. Hlavní atrakcí je zde karneval – žije jím celé město, které v této sezóně funguje úplně na jiný režim, než jako ho poznáte od března do listopadu.
Nejvýznamnějším symbolem Kolína nad Rýnem je jednoznačně Dóm, tedy katedrála svatého Petra, která nyní patří na seznam UNESCO. Po městě se dá pohybovat nejen tramvajemi či metrem, ale také na kole. Fungují zde výpůjční služby za nízký peníz.
Na další díl deníku Rodičovská dovolená na cestách se můžete těšit už za týden :-)