[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I v hlavním městě Portugalska a mimochodem nejzápadnější metropoli Evropy se jako rodiče kočárkových capartů hodně zapotíte. Jízda po kostkách, v malých klikatých uličkách a do kopce a s kopce je pro vehikl, ve kterém si hoví děti, další velká zatěžkávací zkouška vlastních kvalit. Lisabon je ale příjemné město, ve kterém zní fado, voní kousky ryb a projíždí cinkající tramvaje.
Lisabon je vizuální švihák. Tenhle dojem vytváří především sympaticky oprýskané domy, úzké uličky v kopcích, rozkvetlé květiny i na tom nejminiaturnějším balkóně a historické tramvaje, které se šplhají do kopce na hrad Castelo do Sao Jorge. Ostatně jednou z nich, známou linkou 28 jsme se také projeli. Nevím, zda byl pro mě větší zážitek sedět na dřevěných lavičkách a sledovat řidiče, jak točí klikou namísto volantu, nebo se tísnit s dalšími desítkami turistů, kteří nastupovali a vystupovali na každé zastávce.
Mimochodem s kočárkem, pokud ho nesložíte do miniaturních rozměrů, absolutně nemáte šanci se takovou tramvají vůbec projet. Příjemným zjištěním je ale fakt, že ani v hlavním městě, jako je Lisabon, není vůbec draze.
Ovšem jaký největší zážitek ve mně Lisabon zanechává, je tamní náklonnost k dětem. Jako by potomci byly tou nejzásadnější vstupenkou k srdcím a šišlavým výrokům ostatních lidí. Neustále někdo hmatá dětem do obličeje a popotahuje jejich tvář se slovy: „To je ale krásná holčička!“
Nabízí jim nejrůznější sladkosti z pod pultů. Nebo dokonce nám jednou číšnice odchytla našeho syna, který bloudil kolem vedlejších stolů, a odnesla ho v náručí ukázat kuchařovi, jak roztomilý chlapeček to je. Zdejší chování lidí je očividně jiné. A mně, upřímně, dost nepříjemné. Na komentování kolemjdoucích a reakce na naše dvě děti v ulicích jsem si po pár hodinách zvykla, ale jakmile někdo pohladil, popíchl nebo dokonce objal některé z nich, v hlavě mi začal svítit alarm, že tuhle hranici si už nenechám překročit.
Co jsme si nemohli nechat, zvlášť s dětmi ujít, byla návštěva největšího oceanária v Evropě, které najdete ve čtvrti Parque das Naçoes. Tenhle kousek města byl kompletně postaven pro EXPO před osmnácti lety a je považován za nejmodernější část Lisabonu.
Ze stejné doby také pochází onen most přes řeku Tejo, který čítá na 17 kilometrů a jízda po něm působí skutečně impozantně – projíždět několik desítek minut jen s pohledem na moře z obou stran nadchne, ohromí a, co si budeme namlouvat, i znejistí. Přejíždíme ho ale ve strašném slejváku, který v nás o to víc rozdmýchává pocit nebezpečí, neklidu i vzrušení. Máme totiž v plánu ještě dneska dorazit na jih Španělska, kde po delší době strávíme týden.