[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Lžeme, když spěcháme a nemáme čas zabývat se vysvětlováním pravdy, když nám dochází argumenty a my nevíme, co říct. Lžeme, protože chceme zvláštním způsobem dítě ochraňovat před pravdou, o níž předpokládáme, že by ji nezvládlo, ale je otázkou, zda bychom my spíše zvládli reakci dítěte na tuto pravdu. Strašíme autoritami, překrucujeme skutečnost a často mám pocit, že ti rodiče, kteří takto jednají, už ani nevědí, že se v daný okamžik dopouštějí lži, která se může velmi vymstít,“ říká k tomu Iva Kyselá z Akademie rodičovství.
„Lhaní je totiž často vypovídající součástí celkového výchovného konceptu, přístupu k dítěti,“ říká odbornice s tím, že bohužel vše, co do dětí lhaním dáme, to se nám vrátí. Stačí, že uslyší, jak návštěvě děkujete za krásné odpoledne, a sotva zavřete dveře, zanadáváte na ztrátu času. „Děti pak začnou přetvářet realitu tak, jak si myslí, že ji od nich budou ostatní chtít, zjistí, že se cítí či děje něco a říká něco jiného. A první, komu začnou lhát, jsou rodiče, kteří pak považují své dítě za ‚vadné‘ a chtějí ho ‚spravit‘. Spravit nepotřebuje dítě, ale přístup daného rodiče, který předal vzory chování,“ doplňuje Iva Kyselá. Do kategorie lhaní a mlžení patří i: „Jo, někdy do té zoo zase zajedeme.“ Opakujeme to měsíc po měsíci, a nic. Že jsme neslíbili nic konkrétního? „Jen“ to, co nikdy nesplníme. Doufali jsme, že dítě zapomene. A ono asi zapomene, ale pak jednou odkývá něco vám a „zapomene“ to realizovat. Jako vy.
Pět rad, které se osvědčily švédským rodičům
U nás doma lhaní nefunguje, vždycky si za každou lží představím tu bolest a pocit zrady, které by její odhalení v dceři vyvolalo, a zase jdu s pravdou ven. I když je těžké vysvětlovat, že třeba na očkování se musí. Ale vyhnu se tím tomu trapnému okamžiku, kdy by přišla a na rovinu řekla: „Ty jsi kecala!“ Co bych pak řekla? „Nejlepší při přímé konfrontaci s mou rodičovskou lží je přiznat chybu. Přiznat, že jsem tehdy ve spěchu nedokázala najít energii na vysvětlování, že jsem jako máma byla unavená… Při přímé konfrontaci jde o to, jestli to unesu, jestli se ke své chybě – kterou může udělat každý – postavím čelem. Protože tím opět naučím své dítě stavět se čelem k jeho vlastním přešlapům,“ vysvětluje Iva Kyselá. Lhaní je podle ní přípustné v jediném případě: Když jde o tzv. milosrdnou lež, když opravdu není šance, že by dítě pochopilo realitu, nebo by na něj realita měla silně devastující vliv.