Rodičovství po našem: Mít děti neznamená změnu životního stylu

Ráno si zabruslit s kočárkem, odpoledne zajít s rodinou na oběd do restaurace a večer si užít ruch velkoměsta. Že je to pro vás s dětmi nepředstavitelné? Opak je pravdou.

Na některých místech by to mohlo vypadat, že mít děti je krajně nepopulární. Absence dětských koutků, přebalovacích pultů i jídel na jídelním lístku (ne každá maminka chce krmit svoje děťátko smaženým řízkem a hranolkami) to jen potvrzuje.

Baby friendly míst je stále zoufale málo, ale rodičů, kteří chtějí trávit s dětmi co nejvíc času, je naopak mnoho. Na maminku, která sedí večer s miminkem v restauraci, nebo rodinu, co vyrazí na půl roku do Thajska, se někteří dívají jako na krajně nezodpovědnou.

Přitom potřeby malých miminek jsou jasné: hodně mlíčka, blízkost maminky, potřeba chovat v náručí. Malé děti potřebují především pouto, vztah, který dává jistotu, zkrátka takovou svoji ochrannou jeskyni. A je jedno, jestli se to všechno odehrává doma na terase, v karavanu cestou po Evropě nebo na karnevalu. Z hlediska evoluce je to absolutně smysluplné. Po stovky generací přece byly děti vychovávané v loveckých a sběračských tlupách, které se se svými stany neustále stěhovaly.

Rodiny v akci

Tři rodiny se s námi podělily o zkušenosti s tím, jak to vypadá, když se pár po narození dětí rozhodne, že nebude sedět doma a nevzdá se všeho, co jeho život naplňuje. Denisa s Pavlem a s malým synem se nechtěli vzdát práce, kterou milují, zároveň mu však chtěli věnovat maximum času.

Oba se společně shodují na tom, že se to zvládnout dá. Jsou chvíle, kdy zvládnou všechno ve třech, a jindy se o péči o syna podělí. Veronika s Radkem, kteří žijí v Berlíně, se snaží seznámit obě děti se vším, co život obnáší. Ať už jde o návštěvu muzea, kavárny nebo věšení prádla, všechno dělají společně. Martin s Michalou zase vychovávají tři děti, z toho dvě už jsou starší, a sladit volný čas s dvouletou sestřičkou není vždy jednoduché. Přesto stále cestují společně, pravidelně vyrážejí za kulturou i za sportem. Anebo hledají jiný kompromis.

Máme jiné potřeby, život je rychlejší

Žijeme ve zrychlené době, vedeme životy, které si sami určujeme, jsme zvyklí, že naše potřeby a přání jsou rychle uspokojeny. Staré ctnosti jako odříkání a sebeomezování tak působí dnes už trochu staromódně. Přesto platí, že je třeba najít správnou rovnováhu mezi silným impulzem po svobodě a vědomým sebeobětováním.

To, jak se to podaří, záleží i na emocionální vyzrálosti rodičů a temperamentu dětí. Tak jako u nás dospělých, i u dětí je rozdílné, jak snášejí hluk, světlo, změny a kdy jejich vyrušování překročí hranice. Dokud komunikace s dětmi probíhá citlivě, zvyknou si jako malé na leccos.

Podmínkou takového života v pohybu je, že se rodičům takový stav daří udržet a dětem stále naslouchají. Pokud se někdo z rodiny dostává do stresu, ať už děťátko, nebo rodič, zmizí rovnováha a děti ztrácejí svoji ochrannou jeskyni. Být spolu kdekoli ve třech jsou pro nás ty nejkrásnější okamžiky.