Maminka.czPorod

Rodíme? Rodíme!

Petr Pospíšil 2.  12.  2010
U prvního porodu jsem byl dobrovolně a po tom, co jsem viděl, jsem si myslel, že ke druhému nebudu muset. Opak byl ale pravdou a představa absolvování dalšího mě děsí. Ženy jsou silné, muži ne.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Otevřeně přiznávám, že kdyby rození dětí bylo na mužích, nejspíš bychom vymřeli. Spolu s kamarády jsme se shodli na tom, že po absolvování porodu partnerku sice milujeme za to, co dokázala, ale trochu jsme na ni naštvaní, že to zvládla bez nás.

Muži mají touhu všechno ovládat a řídit a najednou jsou u něčeho, do čeho zasáhnout nemůžou a co se jich kromě aktu plození vlastně netýká. Já sám mám pocit, že děti by se měly rodit tak ve stáří dvou let, protože novorozence se pochovat bojím, kojence nenakrmím a ani nerozumím jeho neustálému pokřiku.

Takže ideální věk u mě začíná, když má prcek dva roky a z človíčka, kterého jsem zplodil, je parťák, s nímž můžu na kolo nebo na procházku, aniž bych s sebou potřeboval zavazadlo, či manželčina ňadra.

Příběh první

„Jestli si myslíte, že se vás týká až porod samotný, tak se šeredně pletete,“ začíná své vyprávění Eda (38), který byl na porodním sále celkem dvakrát.

„Partnerka vás totiž potřebuje od samého počátku těhotenství, takže si s ní projdete celodenními nevolnostmi, přibývajícími kilogramy, změnami nálad a já nevím, čím ještě. Některé ženy tvrdí, že ten, kdo považuje jiný stav za nejhezčí období v životě ženy, se musel zbláznit, a já dodávám, že je to naprostá pravda a platí to i pro muže.

Celých devět měsíců totiž bylo jako na houpačce. Večer jsme usínali v dobrém rozmaru a ráno jsme se probudili do bolestivého a plačtivého jitra. Navíc moje partnerka je stydlivá, takže projít všemi těmi vyšetřeními pro ni muselo být peklo. A já byl jako ocásek a hromosvod. Vždy připraven zajet o půlnoci pro čínu, když dostala chuť. Stejně tak jsem smontoval postýlku, když jsme byli ve čtvrtém měsíci, aby se mohla kochat.

Neodvážil jsem se dát si narozeninový doutník, aby mě nenařkla, že zabíjím naše dítě. Na tatarák jsem chodil tajně do hospody, abych jí doma nedělal chutě. Ale pochvalu? Tu jsem tedy za celých devět měsíců nedostal. Ženy jsou hrozné v tom, že všechno berou jako samozřejmost a pak se ukrývají za velké břicho. Chápu, že mají problémy, ale proč by je měli mít také muži? A navíc, my většinou, jak jsem stačil zjistit od kamarádů, v této době, až na výjimky, trpíme nedostatkem sexu.

Ale abych se dostal k porodu... Bylo to peklo hned od začátku. Jistý tím, jestli tam chci být, jsem si nebyl ani náhodou. Ale i kamarádi mi dávali najevo, že se to má, tak jsem se vlastně moc nebránil, když mi manželka řekla, že mě tam chce. Chtěl jsem být v partě těch statečných, co prošli těhotenstvím i porodem s partnerkou bok po boku. Zapsal jsem se na listinu, zaplatil porodnici příslušný poplatek a jen se modlil, aby všechno proběhlo tak, jak má, a nedošlo na skalpely a podobné komplikace.

Jenže opak byl pravdou. Na sále jsem všehovšudy strávil asi půl hodiny, pak se zjistilo, že porod nepostupuje, jak má, takže jsem byl vykázán za dveře a po deseti minutách, když bylo po císaři, jsem byl zase vpuštěn zpět.

Víte, že na jednu stranu jsem sice byl rád, ale na tu druhou mě dodneška mrzí, že jsem to neviděl? Upřímně řečeno vím, že jsem manželce na sále nebyl k ničemu, nevnímal jsem, co po mně chce, nestíhal jsem příkazy lékařů a v zásadě jsem se jim jenom pletl do cesty. Ale i když mi nebylo příjemně, měl jsem pocit, že kdyby se ženě někdo nevěnoval, mohl bych ho třeba uškrtit. Taky jsem podvědomě cítil, že když u porodu budu, nikdo nám nevymění naše dokonalé dítě za jiný model. Řeknu vám něco, co neví ani moje žena – pohled na bolest a krev mě opravdu dostává do kolen.“

Příběh druhý

„U porodu jsem nebyl, protože si to moje partnerka nepřála, a já přitom tolik chtěl,“ přiznává Michal (33). „Je mi líto, že mi moje přítelkyně řekla, protože jsem si ji nestihl vzít, že nemám jako cizí osoba na sále co dělat. Sakra, u plození jsem byl taky, nebo si mám myslet, že ne? Tak proč na finále nemůžu? Kamarádi se mi dneska smějí, že jsem si nedokázal zjednat pořádek, ale to je mi docela jedno.

Chápu také argument partnerky, podle které porod odjakživa byl a je ženskou záležitostí a to, že se posledních pár let do něj pletou muži, je zcela scestné. Respektuji také její obavy, že kdybych ji viděl v bolestech na sále, neměl bych na ni už chuť jako na ženu a pak bych se s ní nechtěl milovat.

Jenže tohle všechno vyčetla v ženských časopisech, případně si vyslechla od kamarádek, které zatím děti nemají. Rodinná známá, která má tři děcka, zase tvrdí, že ji partner u porodu nesmírně štval, ale jen proto, že se jedná o emočně vypjatou situaci. Když to hodnotí zpětně, jako nejdůležitější jí připadá právě fakt, že ji v tom nenechal samotnou.

Už se doma bavíme o druhém dítěti a přítelkyně mi pomaličku říká, že by byla ráda, kdybych s ní tentokrát u porodu byl. Teď bych se mohl zase zaseknout, že tentokrát nechci já, ale neudělám to. Jestli se nám totiž další ratolest zadaří, chci být u toho. Od počátku až do konce. Chci ze sebe udělat blbce, klidně v porodním boxu omdlít, ale to všechno s pocitem, že jsem ji v tom nenechal samotnou. Už nikdy. A jsem rád, že ačkoli to ona nikdy nahlas neřekne, možná si myslí, že při prvním rozhodování udělala chybu. Já jí to připomínat nebudu, navíc do ženy a do melounu nikdy nevidíš. Schválně, zeptejte se mě třeba za rok, jaké to bylo. Možná si budu přát, aby svůj postoj byla bývala nezměnila.“

Co vás čeká?

Připravte se na to, že svou partnerku uvidíte trpět. Minimálně do doby, než se dostane do péče lékařů, kteří jí nabídnou některý z tišicích prostředků. Proto byste měl na internetu nastudovat, jaké varianty jsou, vědět, co znamená epidurální analgezie, kdy je vhodné podat rajský plyn nebo v jaké chvíli je na tišení bolestí pozdě a podobně. To je právě jedna z možností, jak můžete být partnerce co platný. Ona už totiž nebude schopna příliš vnímat, a jestliže víte, že například nechce prožít celý porod v bolestech, můžete to být právě vy, kdo jí nabídne ulevující alternativu.

A v jakých případech se vlastně chce rodící žena tišicím prostředkům raději vyhnout?

  • pokud je odmítá například z náboženských důvodů
  • jestliže se na porod dlouhodobě připravovala a uvědomuje si, že bolest je součástí celého procesu
  • když má ve vás psychickou podporu
  • v případě, že je průběh porodu normální, bez komplikací

Možnosti tišení bolestii?

  • Analgezie. Analgetika jistě znáte sám, o jejich užití ale musí rozhodnout lékař.
  • Anestezie. Látky znecitlivující bolestivá místa podává anesteziolog. Možnosti tišení bolesti raději konzultujte předem.
  • Celková anestezie. Při porodu se používá výjimečně, je plánována dlouho dopředu, případně se provádí v okamžiku, kdy nastanou závažné komplikace, jež na životě ohrožují plod nebo vaši partnerku.

Praktické tipy

Rozhodně zapomeňte na vtipné porody z amerických seriálů a romantických komedií. Že by žena dvakrát vykřikla, přelomila se v pase a dítě bylo na světě, je nemožné. Porod jako takový trvá několik (někdy i desítek) hodin, takže se vybavte nejen pochopením, láskou a trpělivostí, ale i svačinou pro sebe a svou partnerku.
Nezapomeňte na nabíječku na mobil a mějte v zavazadle do porodnice připravený fotoaparát tak, aby skutečně fungoval.

Můj nejhorší zážitek

Rozhodně to bylo to, když mi porodník nabídl, jestli nechci přestřihnout pupeční šňůru. To jsem tedy nedal a navíc si dodnes pamatuji zvuk, který se při tom nesl celým sálem. Bylo to, jako když střiháte nůžkami na kuře právě ugrilovanou drůbež. Přiznám se, že od té doby ji doma neděláme, protože vzpomínka na porodní sál se mi k nedělnímu obědu příliš nehodí.

Kromě toho se připravte na to, že svou partnerku uvidíte neupravenou, unavenou až vyčerpanou, takže pánové, vy, kteří si myslíte, že musí mít neustále perfektní make-up, vyčesané vlasy a úsměv na tváři, se možná leknete. Jestliže doma hrajete podobné divadlo, na sál nechoďte, mohl byste být v šoku. I když dodávám, že mně se moje žena nejvíc v životě líbila právě pár minut po porodu, kdy jí bylo absolutně jedno, jak vypadá. A já ji miloval. Za to, co pro nás udělala a jak to zvládla.

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Porod, Časopis Maminka, Jen pro tatínka, Celková anestezie, Cizí osoba, Náboženský důvod, Rajský plyn, Velké břicho, Celý sál, Nejhorší zážitek, Dokonalé dítě, Ženský časopis, Naprostá pravda

Video