[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak se posunulo fungování rodiny za posledních 30 let?
Ještě o generaci zpátky děti trávily čas v rámci rodiny, kde se o ně prarodiče a ostatní členové rodiny starali. V posledních letech se ale rodiny stěhují do měst, oba rodiče pracují a je mnoho matek samoživitelek. Děti chodí do různých institucí, kde se o ně starají, rodiny jsou pak rozdělené a vazby oslabují, protože s dítětem tráví rodiče méně času. To samozřejmě dětství velmi ovlivňuje. Moderní rodiny zároveň žijí s velkým pocitem stresu, protože spoustu lidí vnímá, že nezvládají uspokojit nároky, které jsou na rodiny kladené, a tak žijí dost v běhu a v budoucnosti. A dítě žije v přítomnosti.
Je prožívání dětství stále stejné?
Myslím si, že na jednu stranu zůstává dětství stejné, ale změnily se podmínky toho „jak být dítětem“. Negativní vliv má na děti přebytek nezdravého jídla a nedostatek spánku, který způsobuje problémy jako poruchy koncentrace, problémy s jídlem, chováním... Svou roli hraje stres, který se děje kolem dětí, nedostatek vazeb a emocionálního kontaktu s rodiči. Z lásky k dětem je za děti děláno hodně věcí, takže nemají možnost se samy oblékat nebo prostě jen některé věci zkoušet a zkoušet, když do toho dospělí hodně vstupují. Děti jsou také zvyklé, že jsou neustále baveny. Tato schopnost překonat nudu rozvíjí schopnost dítěte, aby se samo překonalo a rozvíjelo svoji tvořivost a představivost. Když je prožití dětství nedostatečné, pak si tyto následky řeší člověk po celý život.
V důsledku životního tempa doby nemíváme tolik času na rodinu. Jde to nějak změnit?
V tomto případě je myslím největší problém v hlavě. Existuje mnoho míst, kde není možnost volby, ale pokud bychom to vzali obecně, pak jsme ještě nikdy neměli tolik času, jako nyní. Rodina nutně nemusí mít dva plné úvazky, ale samozřejmě má tato volba i své následky – nemusí mít pak dostatek financí na to, co je zvyklá. To se myslím stalo mladé generaci, která měla materiálně bohatý život se svými rodiči, ale nedalo jim to štěstí, a proto hledají nové hodnoty. Vidíme vývoj v různých pedagogikách, například v lesních školkách, waldorfské pedagogice, montessori.
Vnímáte nějaké výhody školského systému, tak jak je nyní nastaven?
V dnešní době mívají rodiny jedno, dvě děti, které jsou někdy věkově dál od sebe. Proto si myslím, že pro tyto děti je výhoda v tom, že děti získávají sociální interakci, které by se jim doma nedostávalo. Na druhou stranu si myslím, že děti by tato zařízení měly navštěvovat na 6–7 hodin denně. Problematické je, že vzhledem k dlouhé otevírací době převzaly školky a školy spoustu funkcí, které náleží rodině. Pevně věřím, že rodina má stále ještě silný základ. Malé děti milují své rodiče tak moc a potřebují s nimi trávit hodně času.
Jak mohou rodiče podpořit zdravý vývoj svých dětí?
Pro děti je důležité mít prostor pro hru, protože je to pro dítě způsob, jak se může zapojit do života. Dítě své okolí vnímá a napodobuje a zkouší si tak, jak by se potýkalo s výzvami každodenního života. Chce zažít svět všemi smysly, ochutnává, zkouší, jaká je věc na omak. Hrou se učí na to, co je zralé. Rodiče by tak neměli děti zatěžovat intelektuálními věcmi, ne v prvních sedmi letech. Děti musí cítit, že jsou úspěšné. Pokud budeme mít očekávání vůči dětem, na které nejsou připravené, pak budou mít od velmi brzké doby pocit, že nejsou dost dobré. Což je často nesmysl, protože děti zrají různě a potřebují mít času, kolik je potřeba. Rodiče by si také měli uvědomit, jak je důležité být pro dítě tím správným vzorem, jak chtějí, aby je dítě vnímalo. Druhou věcí je, že jim jsou připraveni vytvořit rytmus, který je přizpůsoben z velké části potřebám dítěte. V tom smyslu, že se ráno nasnídáte, budete si hrát, pak oběd, nějaký odpočinek odpovídající věku dítěte a bude to pokračovat tak, že se ty věci opakují a pro dítě jsou tak čitelné.
Školky a školy převzaly spoustu funkcí, které náleží rodině...
Vnímáte nějaké výhody, které přináší dětem hraní si venku?
Venku je mnohem více výzev v podobě střídání ročních období, objevování živočichů, je tam více prostoru. Možná, že bude sedět venku a nic nedělat a my si budeme myslet, že je pasivní, ale když nic nedělá, pak je naopak aktivní "uvnitř sebe". Přičemž to bychom měli podporovat, aby dítě jen pozorovalo, protože v tom pozorování je učení. Musíme být mnohem lepší v tom, abychom neaktivovali dítě, ale abychom mu důvěřovali, že se dokáže aktivovat samo, až na to bude čas.
Máte nějaké tipy, jak si hrát uvnitř?
Pokud budeme uvnitř, pak bychom měli čím dál tím více dítě zapojit do domácích činností. Například když děti přibereme k vaření, pak si samy budou hrát na restaurace, na vaření. Dítě to inspiruje. Zároveň je důležité učit dítě věci týkající se péče o druhé, intelektuální věci přijdou v životě později. Dětství je jedinečné a nikdy více už nepřijde. To je důležité, proč je potřeba ho chránit. Je to základ pro zbytek života.
Helle působila jako konzultantka v oblasti péče o dítě a zdravého dětského vývoje ve více než padesáti státech po celém světě. Přijala pozvání Asociace lesních mateřských škol do České republiky, kde uspořádala workshopy na téma důležitosti hry pro vývoj dítěte a co znamená být moderní rodinou.