Maminka.czSlavné maminky

Romana Jákl Vítová: S Petrem jsme se v porodnici dohadovali, kdo bude děti po kojení vážit a kdo koupat

Dita Mrázková 10.  8.  2022
Za měsíc jde do kin Jan Žižka – dlouho očekávaný film režiséra Petra Jákla. Jeho žena Romana, bývalá televizní moderátorka, v něm dostala menší roli, díky které se mohla vrátit zpátky do dětství. Je dvojnásobnou maminkou náctiletých slečen Sofie a Elisy a prozradila, jak se doma perou s jejich pubertou.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Váš muž se pustil – na české poměry – do nevídaného filmového projektu. Ptát se, jestli jste na něj pyšná, asi nemá smysl, tak to zkusím jinak: Věřila jste, že dokáže takový formát dotáhnout do konce bez „ztráty kytičky“?

Věděla jsem, že pro to udělá maximum. Neznám nikoho jiného, kdo má tak obrovskou vnitřní sílu, vůli a disciplínu. To je do určité míry dané i tím, že byl vrcholový sportovec, takže si ani neumím představit jiného filmaře, který by něco takového ustál. Každopádně utáhnout tak velký projekt není o jednom člověku. Záleží na velkém množství dalších lidí a je běžné, že někde něco nevyjde. Nejtěžší na tom všem bylo, že vedle režie filmu byl Petr zároveň i jeho producentem a scenáristou. A zvládat tak zásadní náročné profese současně je neuvěřitelná zátěž.

VIDEO: Film Jan Žižka obsahuje více než 600 trikových záběrů

Slyšela jsem, že mnohdy musel při natáčení řešit hodně netypické problémy. Můžete přiblížit nějakou tu perličku z natáčení?
Byla jich spousta, ale asi bych to uvedla na tomto příkladu. Představte si, že se rozbije nasmlouvaný jeřáb. Sice vám seženou jiný, ale ten je mnohem dražší a vy se jako producent musíte držet rozpočtu. Takže musíte vyřešit, kde jinde můžete ušetřit, a přizpůsobit tomu natáčení. A protože jste i scenárista filmu, tak musíte danou část přepsat. Souběžně s tím se ale musíte soustředit na jinou část scénáře, ve které právě režírujete hollywoodské herce. Na něco takového se nikdy nemůžete dopředu připravit. To se prostě učíte za běhu a zjišťujete svoje limity. I když u Petra to bylo spíš o tom, jak daleko dokáže svoje limity překročit.

Petr musel být asi hodně vytížený, jak jste doma zvládali natáčecí dny?

V té době fungoval samozřejmě jenom pro film. Sice máme podobné vnímání a vždycky ho zajímaly moje názory nebo nápady do scénáře, ale samotné natáčecí dny, to byl čistý masakr. Díky tomu se ale ukázaly jeho výjimečná mentální síla a schopnosti. V tom jsem se ho snažila v těžkých chvílích nejvíc podporovat. Aby si mohl ulevit od obrovského tlaku a pustit z hlavy věci, které nemůže ovlivnit. Aby pak měl v sobě víc prostoru zase dál tvořit.

Vy se ve filmu taky objevíte, hrajete středověkou vesničanku.

I když se mi do toho zpočátku nechtělo, mohla jsem se díky té roli na chvilku vrátit do dětství. Jako malá holka jsem byla taková bojovná divoška. Nejraději jsem si hrála s kluky na indiány a ze všeho nejvíc mě bavily různé bitvy. Role vesničanky je podobně bojovná, takže jsem si to užívala. Největší radostí a zároveň největším šokem byla pro mě možnost stát na place s Michaelem Cainem. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych se s takovou legendou mohla někde potkat, a už vůbec ne ve filmu. Mít možnost pozorovat zblízka jeho herectví bylo neuvěřitelně silný zážitek. Michael má obrovské charisma a nádherný podmanivý hlas.

Letos slavíte s Petrem patnáctileté výročí svatby. Když se za těmi společnými roky ohlédnete, co se vám vybaví nejintenzivněji?

Vlastně jsme spolu už 19 let. Petr ke mně přišel na návštěvu a už nikdy neodešel, takže jsme spolu od úplného začátku i bydleli. Vzpomínám si, že už na druhém rande jsme plánovali, kolik budeme mít dětí. A když nad tím přemýšlím, tak nejsilněji se mi ze společných let vybavuje právě to období, kdy se holčičky narodily. Přiznám se, že jsem byla tak moc uchvácená tím malým velkým zázrakem, že jsem téměř nevnímala nic jiného. Naštěstí se ukázalo, že Petr nepatří k mužům, které je třeba opečovávat, aby se necítili opomíjení. Navíc byl uchvácený úplně stejně jako já, byli jsme na stejné vlně, takže to asi i chápal. Dokonce si vzal na první měsíc dovolenou, chtěl u všeho být. Už v porodnici jsme se spolu dohadovali, kdo malou odnese po kojení zvážit a kdo bude koupat (směje se). Byly to nádherné roky a Petr byl pro mě celkově velkou oporou. Když jsem byla hodně vyčerpaná, vzal obě holky na víkend na chatu a sám se o ně staral. Elince přitom ještě nebyl ani rok. A to jsou chvíle, kdy si uvědomujete, jak úžasného člověka vedle sebe máte.

Romana Jákl Vítová porodila dceru Elisu

Patříte k typu maminek, které své děti úzkostlivě střeží, nebo jim necháváte dostatek svobody na to, aby zkusily, co život obnáší?

Myslím si, že děti potřebují mít jasné hranice, ale také svobodu se mezi nimi volně pohybovat. Takže když je to možné, nechávám je, aby se rozhodovaly a zakoušely vše samy. Protože i já jsem k tomuhle svému přístupu musela dorůst vlastními zkušenostmi. První dítě tohle asi vždycky trochu odnese. Tím, že se s příchodem miminka zároveň poprvé „rodí“ i maminka. Je to životní role, kterou prostě nechcete pokazit. Snažíte se všechno dělat co nejlépe a nevíte, že je lepší nechat to plynout a zasahovat co nejméně. Takže když se narodila Sofinka, byla jsem stejně úzkostná jako ostatní prvorodičky.

Po kom holky jsou?

Sofinka je víc po Petrovi. Je hodně cílevědomá a organizovaná. Na každý den má svůj plán, co bude dělat, a ten dokáže dodržet. Zároveň je ale i hodně citlivá, to má spíš po mně. Někdy je to pro ni dost náročné, mít tuhle kombinaci v jednom těle… Elinka je, jak říkáme, celá maminka. Takže bohém, který skáče z jedné věci na druhou, protože je přece tolik věcí, které může dělat! Je hodně kreativní a všechno jí jde, což jí ztěžuje dotahovat věci do konce, protože ji hned napadne něco jiného. Je i hodně senzitivní a otevřená a o všem si ráda povídá. Jen u sportů je to obráceně. Sofinka dělá atletiku, která i mě v dětství hodně bavila. A Elinka chodí, stejně jako tatínek, na judo.

Obě jdou do pubertálních let, pociťujete to už doma nějak?

Sofince je čtrnáct, takže tam už to jede v plném proudu. Momentálně ale snáší hormonální změny o něco hůř Elinka, ta se s tím vším teprve seznamuje.

Máte nějaké konkrétní případy?

Jsou to takové ty běžné projevy, kdy jsou přecitlivělé a vztahovačné, a někdy se k tomu přidá vzdor a výbušnost. Rozdíl je u nich v tom, jak to celé zpracovávají. Sofinka je víc uzavřená a měla i období, kdy nechtěla příliš komunikovat. Snažila jsem se ji podpořit aspoň tím, že jsem jí vysvětlila, co se s jejím tělem děje a proč. Že za to nemůže a nemůže s tím ani nic moc udělat. Že tím musí projít, aby mohla dál růst do své síly. Elinka je naopak hodně otevřená, takže se sama chodí ptát na to, co se v ní děje. Proč se cítí jinak a proč to nejde ovládat. Společně se pak snažíme vymyslet, čím bychom ji mohli podpořit.

Holky se prý vyjádřily, že by chtěly brášku. Co na to rodiče?

To je už pár let nazpátek. Řekla jsem jim, že je to skvělý nápad. Jen musí poprosit tatínka, aby jim na to pořídil další maminku, že já už to nedám. Tak už pak bratříčka nechtěly!

Témata: Láska a vztahy, Kojení, Mateřství, Slavné maminky, Slavní tatínci, Porodnice, Životy slavných, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Dětství, Dcera, tatínek, Celebrity, Puberta, Filmová novinka, Dcery, Ondřej Vetchý, filmová role, natáčení, Moderátorka, Roman, Výročí, Jan Žižka, Elin, Romana Jákl Vítová