[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Moderátorka a PR manažerka se může na svého manžela, filmového producenta Petra Jákla, ve všem spolehnout – a to dokonce i v péči o dcerku Sofii.
Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděli, že budete mít dítě?
K takovým emocím se dost těžko přiřazují slova. Miminko jsme hrozně moc chtěli, ale vůbec jsme se neodvážili doufat, že by se nám to podařilo téměř napoprvé. Navíc jsem to, že jsem těhotná, zjistila den před svatbou. Byl to ten nejkrásnější svatební dar!
Kdo byl z vašeho okolí první, komu jste to řekli?
Ode mne se to samozřejmě jako první dozvěděl Petr, a pak jsme to společně řekli oběma rodinám.
A jak na to rodiče reagovali?
S nadšením, dojetím a možná i trochu s úlevou… už se totiž nenápadně vyptávali, kdy že se Petr „pochlapí“. Roztomilá byla Péťova mamka, která mě v období našeho „snažení“ zásobovala výstřižky s radami, jak nejlépe přispět k tomu, aby „to“ vyšlo. Díky těmto úžasným radám jsem se například měsíc v kuse cpala zmrzlinou.
Říká se, že těhotenství je nejrásnějším obdobím v životě ženy... co si o tom myslíte?
Ono je to celé tak neuvěřitelný zázrak, že ještě pořád balancuji mezi dojetím a úžasem. Těhotenství bych ale klidně zkrátila na polovinu. Ze začátku jsem si samozřejmě užívala ten neskutečný pocit, že ve mně roste živé miminko, ale pak už jsem se spíš nemohla dočkat, až tu naši mazlinku pomačkám v náručí. Navíc fyzicky jsem se zrovna moc dobře necítila. Hodně mě trápily nevolnosti a migrény, pak se přidala únava, bolesti v zádech, otoky a čas od času se ze mne stávala hormony napěchovaná neřízená střela.
Měli jste před narozením dcery výbavičku, nebo dáte na pověry?
Všechno jsem měla připravené, jenom kočárek Petr vyzvedával až ve chvíli, kdy už byla malá na světě. Ale předem jsme ho společně vybrali. Na pověry nevěřím, i když paradoxní je, že právě kvůli nim jsem nakonec měnila termín svatby. Původně jsem se chtěla vdávat v květnu, ale rodiče přišli s tím, že se prý říká, že „nevěsta v máji přijde brzy na máry “ nebo tak nějak. Každopádně jsem je tím nechtěla stresovat, takže jsme svatbu přesunuli na srpen.
Petr byl prý u porodu, jak vám jeho přítomnost pomohla?
To, že byl se mnou, mě hodně uklidnilo. Netušila jsem, co mě čeká, byl to obrovský krok do neznáma, ale díky němu jsem měla pocit, že se nemůže stát nic špatného. S Petrem se cítím v bezpečí.
A najednou jste byli tři! Vzpomínáte si na emoce, které to ve vás vyvolalo?
Naprosto mě pohltila láska... absolutní, bezmezná. Ta její síla mě překvapila. Samozřejmě jsem se těšila na miminko a počítala jsem s tím, že ho budu milovat, milovala jsem ho, už když bylo v bříšku. Ale to, jak bezmezná je láska k dítěti a jak silně vás to zasáhne... to vůbec není možné si dopředu představit, to musíte zažít.
Jak jste prožívali první dny v tom nekonečném kolotoči s novorozenětem?
Manžel si vzal prvních čtrnáct dnů volno, takže jsme do těch rodičovských radostí zapluli společně. Spal s námi i v porodnici, byli jsme tak strašně nadšeni, že jsme se dokonce „přetahovali“, kdo malou vykoupe a kdo ji po krmení odnese zvážit. (smích) Když jsem ještě byla těhotná, říkal mi Petr, že se vynasnaží pomáhat mi ve všem, kromě kojení. A ve výsledku zvládl i tuhle činnost.
Manžel za vás i kojil?
No vážně... (smích) hodně mi pomáhal. V šestinedělí jsem kojila každé tři hodiny, a tak jsem vždycky v noci odstříkala mateřské mléko do lahvičky a Petr pak Sofinku nakrmil, než šel ráno do práce. Díky tomu jsem se aspoň trochu vyspala. Kolem malé zvládá úplně všechno – vykoupat, přebalit, nakrmit, nemá s ničím problém, naopak ho to hrozně baví. Teď už se samozřejmě zase věnuje hlavně práci, ale snaží se s námi být co nejvíc to jde. Mám v něm velkou oporu a hlavně jistotu, že mě v případě nutnosti ve všem zastane.
A kdo Sofii hlídá, když moderujete počasí?
Převážně manžel. Je to jenom pár dnů v měsíci, do práce to mám kousek a za hodinku jsem zase zpátky, takže to v pohodě zvládáme. Někdy nám vypomůžou rodiče.
Jak vypadal a vypadá Sofiin jídelníček?
Ze začátku jsem nás obě docela potrápila, protože jsem chtěla co nejdéle kojit. Dělala jsem všechno možné. Vypila jsem litry „kojicích“ čajů, vyzkoušela různá mléka na podporu kojení, homeopatika, slepičí vývar dvakrát denně, ale nikam to nevedlo... Mléka bylo čím dál méně a po čtyřech měsících jsem musela začít přikrmovat. Navíc asi Sofince mateřské mléko moc nevyhovovalo, protože od té doby, co jsem jí přidala Nutrilon, byla spokojená a přestala plakat. Teď, v devíti měsících, má už osm zoubků, takže jí oběd nemixuji, ale jen rozmačkám. Ráno a večer má mlíčko a během dne ještě dvě svačinky.
Máte nějaký pravidelný režim?
Donedávna se její režim odvíjel hlavně od toho, jak moc a kdy spinkala, ale teď už ji přes den tolik spát nenechám a snažím se jí nastavit pevný režim. Občas se totiž stávalo, že ještě v jedenáct večer „řádila“ a ráno chrupkala třeba do půl desáté.
Radí vám co a jak babičky, kamarádky, nebo knihy?
S výchovou a péčí o dítě nemám žádné zkušenosti, všechno je pro mě nové, takže čtu pochopitelně spoustu knížek, časopisů, brouzdám po internetu... Ráda si vyslechnu i rady babiček a kamarádek, ale problém je v tom, že nejenom ony, ale dokonce i lékaři si v některých názorech dost odporují. Ve výsledku dám hlavně na vlastní intuici. Koneckonců, každé miminko je originál a co nevyhovuje jednomu, může být pro druhé nejlepším řešením.
Plánujete větší rodinu?
Jednoho nebo dva sourozence Sofince určitě pořídíme. Kdy přesně to bude, to netuším, ale děťátko pro nás bude požehnáním, ať přijde kdykoli. Záměrně se teď ale o miminko zatím ještě nesnažíme. Hrozně moc si mateřství užívám a Sofince se chci maximálně věnovat. Ráda bych, aby byly mezi dětmi třeba tříleté rozestupy. Hodně maminek mi říká, že jsem se zbláznila, když chci žít deset let mezi plínkami, nejlepší je prý děti „nasekat“ co nejrychleji za sebou s tím, že nejhorší je přežít první tři roky. Já něco takového naprosto nechápu. Netuším, proč mám chtít „přežít“ nejkrásnější období svého života.
Jaké to je být otcem?
Je to paráda a už se hrozně těším, až si se Sofinkou budeme povídat. Teď si s ní povídám jen já a ona mě musí poslouchat, což jí teda někdy moc nezávidím. Asi bych se divil, co by mi na ty moje historky a vymyšlené pohádky řekla.
Jak Sofii zabavíte, když jí hlídáte?
Nejvíc se jí líbí moje hodinky, telefon a ovládač na televizi, takže při hlídání mám tohle všechno pro jistotu u sebe a Sofinka se tím zabaví sama. Minule sice vytočila zoubkem při kousání do telefonu jednoho mého filmového kolegu, který si tak vyslechl můj oduševnělý monolog o tom, že se do telefonu nekouše, ale jinak je to pohodička.
Co byste své dceři nikdy nedovolil?
Pokud by se pro něco rozhodla, nechtěl bych jí to zakazovat, ale nebavíme se o tom, že se v sedmi letech „zamiluje“ do Brada Pitta a bude za ním chtít odletět do Ameriky. Myslím to tak, že až bude v nějakém rozumném věku, budu spoléhat na to, že je vychovaná tak, aby se dobře rozhodla sama. Moc by se mi ale třeba nelíbilo, kdyby se potatila a byla z ní kaskadérka. To bych o ni měl strach.
Má už Sofinka nějaké maličké kamarády?
Zatím si hraje hlavně s dcerou mého kamaráda, která je o něco starší. Když je u ní na návštěvě, pokaždé se vrátí s několika kousanci. Bohužel to kousání od Nelinky okoukala a zkouší ho i na nás.
Co byste chtěl ze sebe předat svému dítěti?
Chtěl bych, aby ráda sportovala, protože sport je v životě hodně důležitý a v dnešní době ještě víc než dřív. Také by po mně mohla zdědit vůli jít za svým cílem, ať je jakýkoli. Nejsem si jistý, jestli jsem měl tuhle vlastnost už částečně geneticky danou, ale každopádně jsem si ji vypěstoval právě sportem.