[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naše Klárka se na nás ani ve druhém měsíci neusmála.
Dokonce ani nereagovala na hlasitý zvuk. U první dcery to bylo úplně jinak, tak jsem se raději obrátila na naši paní doktorku, protože se mi to nezdálo. Bohužel se u Klárky potvrdila sluchová vada,“ vypráví třicetiletá Helena z Prahy. Je jasné, že to, že se vaše dítko pořádně usměje třeba až v průběhu druhého měsíce, ještě nemusí nutně znamenat, že s ním není všechno v pořádku.
Stejně tak, když začne zvedat hlavičku později než kamarádčin synek. Jak ostatně potvrzuje MUDr. Petr Karger, veškeré údaje o vývoji dítěte, duševním i fyzickém, byste měli brát jako hodnoty průměrné. Pokud se tedy vaše miminko nebude umět v půlroce obracet z bříška na záda a naopak nebo nezačne chodit v roce, neznamená to automaticky, že je postižené.
Ve finále jste vy jako matka nejlepší pozorovatel – vy si všimnete, že Honzíček hýbe jednou ručičkou více než druhou, nebo že šilhá. Je proto dobré své ratolesti pozorovat – a to skutečně neustále, jedině tak postřehnete rozvíjející se změny hned v počátku. Chcete se řídit tabulkami?
Tím, co by dítě mělo umět ve druhém, třetím, pátém či osmém měsíci? Jako pomocníkem ano, ale jako striktní doktrínou nikoli. Každé děťátko je jiné, individuální, ne každé se vyvíjí po psychomotorické stránce naprosto stejně. Berte to tak – a nepanikařte, když se vám nebude něco zdát.
Čtěte také: Duševní potřeby dítěte
U malého dítěte musí nejdříve dozrát správné držení těla a to se následně musí vzpřimovat, aby se mohla realizovat (později samozřejmě) chůze. Nejdříve se váš potomek musí umět postavit na nohy, naučit se chodit po dvou. Tento vývoj není nahodilý, jak by se mohlo zdát, ale má své zákonitosti (opět s přihlédnutím k individuálním rozdílům mezi dětmi) – nejdříve se zvedá hlavička, pak trup a nakonec se zapojují končetiny směrem od centra k periferii – tedy nejprve hrubá, pak jemná motorika, nejdříve pohyb celou paží, pak pohyb prsty.
Postupně se v kojeneckém věku rozvíjí také koordinace svalových skupin. Například takové zvedání hlavy. Dítě se neučí ji zvedat, ale jde o automatické zapojení příslušných svalů, a to v závislosti na optické orientaci a emoční potřebě. Zvláště při poruchách mozku však k tomuto automatickému zapojování nedochází. Proto je velmi důležité kojence sledovat a případné odchylky včas odhalit. Ovšem opět zdůrazňujeme a uklidňujeme: ne každé „opoždění“ musí nutně znamenat postižení. U některých dětí dojde k samovolné úpravě, kdy své vrstevníky dohoní, jiným pomůže například rehabilitace.
„Když bylo synovi asi sedm týdnů, paní doktorka si všimla, že má neustále sevřené ruce v pěsti a otáčí se stále na jednu stranu. Poslala nás na neurologické vyšetření, které sice žádnou poruchu mozku neodhalilo, nicméně lékař nám doporučil speciální rehabilitační cvičení.
Cvičili jsme poctivě Vojtovu metodu a za několik měsíců se Radečkův vývoj srovnal s ostatními dětmi jeho věku,“ vypráví maminka Irena. Klíčovými obdobími pro zachycení případných poruch držení je šest týdnů, třiapůl měsíce a šest měsíců. Buďte proto bedliví, statistiky říkají, že v průběhu prvního roku života děťátka lze očekávat odchylky od normy psychomotorického vývoje u 7–12 % kojenců, což není tak moc, ale zase ani tak moc málo.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.