[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Ahoj mami, tak co děláte? My jsme teď s Anetkou dopekly chleba a je výborný! Dostala jsem od Hanky kvásek, docela jsem se toho bála, ale je to hračka. Mám perfektní hrnkový recept, nechceš ho taky? Tátovi by určitě kváskový moc chutnal, stále vzpomíná na starou kyselou Šumavu. Tenhle je chuťově hodně podobný,“ vyprávěla jsem mamce do telefonu a doufala, že mi už konečně nahlásí, co potřebují nakoupit a kolik roušek jim mám ušít. Nedočkavě jsem stražila uši, jak si vyslechnu, že se byli s taťkou vyvětrat v lesíku, který mají hned za panelákem. Bohužel jsem se nedočkala!
Opakoval se stejný scénář jako minulý hovor: „Ale Majdo, co bych to pekla, nám chutná ten z Kauflandu, a ještě si ho tam pěkně nakrájíme! Jo a zajeď si do Lidlu pro pomeranče, byly tam levnější a počkej, kde jsme to brali ty vajíčka? No ale co ti to vyprávím, ty korunky moc nepočítáš, viď!?“ řekne mamča už rýpavě a mně se opět začne vařit krev. Mamka je rok po onkologické léčbě, měla velké štěstí, že se na vše přišlo včas, ale následné chemoterapii po operaci neunikla. Táta je zase „srdcař“ a astmatik. Dodávám, že oba jsou v důchodu, mají svůj vlastní byt a důchody mají slušné. Vůbec nechápu, proč se nyní chovají jako dva výbojní adolescenti, kteří se snaží ošálit rodiče a sytém! Raději tu nebudu psát, jak to mají s nošením, a hlavně sterilizací roušek.
Ale chraň bůh, naprosto nechci působit tak, že si myslím, že se takto chovají všichni senioři! Třeba má „extchyně“, s níž jsem v pravidelném kontaktu, si nákup zásadně objednává a pravidelně přes poledne, kdy je všude nejméně lidí a venku nejvíce sluníčka, chodí na dvouhodinovou procházku do nedaleké obory. A myslím, že se ani doma nenudí! Brousí a lakuje si staré skříňky, chystá se natírat parapety, přesazovat kytky, mýt okna a podobně – seznam se jí každý den rozrůstá, a tak mám někdy pocit, že bude muset zůstat v karanténě ještě minimálně půl roku. Naproti tomu naši lítají po krámech (jezdí MHD) anebo sedí u televize a nadávají (a nadávají a nadávají), kdo a co udělal špatně. Informací mají moře, až mám pocit, že se v něm někdy možná trochu topí.
Upřímně řečeno, jsem nyní ze všeho trochu zoufalá a nedokážu být nad věcí. Když mi tatínek, kterému je 71 let, líčil, že prostě musí někde koupit to lepení na kolo a že kvůli tomu jezdil půl dne po Praze po nákupních centrech, kde mívají v potravinách i jiné spotřební zboží, málem mě odvezli. Táta jezdí na kole jen v létě, a to ještě vcelku sporadicky, mám pocit, že se poněkud svérázně baví tím, že mě vytáčí. „Včera jsem projel snad 3 obchoďáky, byl jsem u vás na Chodově, v Letňanech, na Černém Mostě a lepení jsem nesehnal. Vyrazím ještě pozítří, zítra pojedeme s mámou pro nějaké sazenice na balkon, znáš mámu, zase se bude předhánět s babama, kdo to má hezčí!“ vyprávěl mi s lehce vyzývavým tónem otec, anebo jsem už paranoidní, že mi to tak připadalo. Snažila jsem se držet, co to šlo, ale ve chvíli, kdy mi začal vyčítat, že se s malou nestavíme, jsem to opět nevydržela a připomněla mu, že maminka minulý rok utekla hrobníkovi z lopaty a já jsem neskutečně vděčná, že vše dopadlo, jak dopadlo. Pochopitelně jsem mu znovu řekla, že mi jejich chování přijde strašně nezodpovědné a svým způsobem i sobecké.
Jak potěšit seniory v době koronaviru?
„Táto, když už kašleš na sebe a na mámu, tak ber ohledy na mě a malou, máme vás rádi, jste naše nejbližší rodina a máme o vás opravdu strach! A když budu hodně drsná, tak ti ještě řeknu, že pokud by si to chytil, tak svou nezodpovědností a puberťáckou rebelií akorát způsobíš to, že v nemocnici zabereš místo někomu, kdo se možná choval daleko zodpovědněji než ty!“ vyhrkla jsem a pak si ještě dlouho říkala, zda jsem své emoce neměla držet víc na uzdě. Táta mi praštil s telefonem a mamka napsala vyčítavou zprávu o zbytečné hysterii. Nejenže jsem sama s dcerou, což je nyní psychicky i materiálně vcelku náročné, protože počítám každou korunu a kdo ví, kdy se vrátím do práce a dcera do školy, ale ještě mám strach a starost o rodiče, s nimiž jsme si měli být nyní oporou.
Magdaléna Z., 31 let
Koronavirus se objevil poprvé na začátku prosince 2019 v čínském městě Wu-chan. Onemocnění, které tento koronavirus způsobuje, dostalo označení COVID-19. Koronaviry vyvolávají nemoci od běžného nachlazení po syndrom akutního těžkého onemocnění dýchacích cest. Onemocnění se přenáší vzduchem kapénkovou infekcí a nejčastěji zasahuje sliznice horních a dolních dýchacích cest a spojivky. Inkubační doba je 7 - 14 dní. Mezi příznaky koronaviru patří zvýšená teplota, dušnost, kašel, únava a bolesti svalů.