Maminka.czNovorozenec

ROZHOVOR: Dana: Musela jsem rodit s vědomím, že dítě není živé

Adéla Vedralová 17.  5.  2012
ROZHOVOR: Dana: Musela jsem rodit s vědomím, že dítě není živé
Od okamžiku, kdy budoucí maminka zjistí, že je těhotná se těší na emotivní chvíli, kdy si z porodnice odnese malý uzlíček obsahující vysněné miminko. Jenže bohužel se může stát i nejhorší: odchod domů, ale bez dítěte. Přesně toto tragické drama se stalo před několika lety paní Daně, která se s námi o svůj příběh rozhodla podělit.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vaše těhotenství probíhalo v pořádku?

Do sedmého měsíce ano. Šlo o mé druhé „zdárné" těhotenství, v té době jsem měla desetiletou dcerku Elišku a o druhé dítě jsme se s manželem dlouho snažili. Během pěti let jsem bohužel dvakrát potratila a tak už jsme ani nedoufali v dobrý konec. Všechno vypadalo ideálně, jen na konci šestého měsíce lékařka doporučila, abych odešla z práce na nemocenskou. Prý, že už nejsem nejmladší maminka. Nic nenasvědčovalo té katastrofě, která přišla o měsíc později.

Co přesně se stalo?

Byla jsem na běžné prohlídce, na kterou chodí všechny ženy ke konci těhotenství. Měla jsem jen takový zvláštní výtok. Doktorka mě vyšetřovala a najednou se zarazila. Poslouchala mi ozvy srdíčka a tvářila se divně. Už mi bylo jasné, že se něco děje a zastavila se ve mně skoro krev. Když jsem se záhy dozvěděla, že miminko nejeví známky života, zmocnila se mě hysterie a šílený řev.

Co následovalo?

Přišla snad nejhorší hodina mého života. Odvezli mě na porodní sál a vyvolali porod. Musela jsem své dítě porodit a to s vědomím, že není živé. Dodnes nechápu, jak jsem to zvládla. Naštěstí to šlo rychle a já celou dobu myslela na svou Elišku, že to kvůli ní prostě vydržím. Dítě hned odnesli a já jej ani neměla sílu vidět. Byl to chlapeček. Jeho pohřbu jsem se ani nezúčastnila, protože jsem tehdy byla pod silnými psychofarmaky.

Jaké byly pocity, když jste se vrátila domů?

"Manžel naštěstí zlikvidoval všechny věci, které jsme pro miminko měli nachystané, takže na mě doma nevybafly dětské věcičky. Byla tam Eliška, která mi strašně pomohla a držela nás všechny nad vodou, měla jsem důvod se vzpamatovat. Kdybych ji neměla, asi bych se zbláznila.

Jak se vám s tak silnou tragédií žije dál?

Dodnes se mi ve snech vrací zážitek z toho šíleného porodu, to už mi z hlavy nikdo nevymaže. Prodělala jsem i intenzívní terapii u psychologa, která mi pomohla. Ale jak už jsem řekla, největší motivací se se situací vyrovnat byla moje dcerka.

Přemýšlela jste potom ještě někdy o dalším těhotenství?

Nikdy. Nechtěla bych pokoušet osud a už bych asi na další těhotenství neměla kuráž po tom všem. Manžel o dalším dítěti už nikdy nemluvil a vždycky stál při mě. Bez něj i dcerky by pro mě bylo o dost těžší vyhrabat se z toho.

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Předškolák, Novorozenec, Rozhovor, Školák, Batole, Kojenec, Vědomí, Daň, Zdárné těhotenství, Dán