Maminka.czSlavné maminky

ROZHOVOR: Herečka Martina Preissová: Důslednost ve výchově je utopie. Který rodič nechce dělat svým dětem radost?

Dita Mrázková 17.  1.  2023
Je nejen divadelní a televizní herečkou a autorkou několika knih, ale i hrdou moravskou patriotkou. Na co ze svého dětství vzpomíná nejradši? Od koho si nechávala radit v těhotenství? A čím ji denně překvapují její dva synové Šimon a Matouš?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ve vaší knize Mají v nebi skleničky? popisujete postřehy z rodiny, které jste jako malá vnímala. Na co z dětství vzpomínáte nejradši?

Na tu bezstarostnost a na náš velký stůl v kuchyni, kde se při každém obědě setkalo hodně lidí a hodně jsme si povídali. A pak taky na ta parná léta u nás na Moravě. Zralé třešně, meruňky a studená řeka Dyje.

Hlavní hrdinka Marjánka – vaše alter ego – prožívá bezstarostné dětství v období před i během revoluce. Pro dnešní děti je tato doba už tak trochu sci-fi. Pamatujete, co vám v té době zásadně chybělo – ať už hmotného nebo nehmotného?

Dítě nevnímá úplně zřetelně, že mu něco chybí, dokud neví, že to existuje. Do té doby to neumí pojmenovat. To se bavíme o té rovině hmotné. Až když jsem viděla v televizi rakouské reklamy, začala jsem toužit po tričkách s nápisem a plísňových džínách. To byly ty malé věci, které jsem jako malá chtěla, a záviděla jsem dětem za železnou oponou, že si je mohou koupit. Ty nehmotné věci jako svoboda a s ní spojené například cestování, poznávání jsem jako malá nevnímala. Až když jsem vyrostla, pochopila jsem absurditu té doby.

VIDEO: HEREČKA MARTINA PREISSOVÁ PROMLUVILA O SVÉ VÁŠNI

Povídali jste si doma se syny o tom, jak se u nás žilo za totality? Co třeba kluky hodně zajímalo a co nemohli pochopit v kontextu dnešní doby, kdy mají děti mnohem větší nabídku všemožných lákadel?

Je to pár let, kdy jsme jeli na výlet. My se v létě docela snažíme objevovat místa v Čechách, kde jsme ještě nebyli. A zavítali jsme k památníku, který měl totalitu připomínat. Je to nedaleko Znojma u Lukova. Podél asfaltové cesty je tam zbytek hraničního opevnění. Řeklo by se, že pár drátů a vysoké stožáry nebudou děti zajímat, ale kluci se ptali a ptali. Nechápali, proč se za ten plot nesmělo, a už vůbec nechápali, proč se to tehdy neřešilo. „Přece jste si měli někde stěžovat! A s někým o tom mluvit! Protestovat!“

Jak já jim rozumím... Snažíte se je vést „zkrátka“? Tedy tak, že nekupujete vše, na co ukážou prstem?

Snažíme se. Držíme balanc mezi tím, co opravdu potřebují, a tím, co už ne. Synům připomínáme, že některé benefity si třeba musí i zasloužit. Nikdy nebyli ani ze strany široké rodiny zahrnováni nadstandardními dárky. Vyrostli v oblečení, které z velké části dědili, hračky nevyjímaje, a o to větší radost měli, když dostali jako malí něco opravdu svého. Přiznejme si – který rodič nedělá svému dítěti rád radost? Ona ta důslednost je podle mě utopie. Ale myslím, že i tak se nám podařilo vychovat syny, kteří jsou si vědomi hodnoty peněz a jsou poměrně skromní.

Čím vás za poslední dobu oba překvapili? 

Starší Šimon, kterému je čtrnáct, mě překvapuje svým zápalem pro výtvarné umění. Zničehonic začal chodit po galeriích a maluje jeden obraz denně. Nedávno řekl, že za tu špatnou známku, kterou donesl ze školy, si klidně nechá zabavit mobil, ale štětce ať mu nebereme. A mladší Matouš? Ten mě překvapuje poměrně často. Denně mi předvede nějaký argumentační zázrak. Umí totiž velmi dobře vysvětlovat a argumentovat.

Kdy se o ně jako máma bojíte nejvíc?

Snažím se strachu o ně vyvarovat. On totiž strach paralyzuje jak je samotné, tak samozřejmě i mě. Nechci, aby se na základě mého strachu nenaučili samostatnosti, aby se nenaučili postavit se za sebe a být svébytnými jednotkami. Poměrně brzy jsem je odehnala „od sukně“. Vše je o důvěře a komunikaci. Mám-li strach, když třeba mají zpoždění cestou ze školy, zavolám a snažím se jim vysvětlit, že se zapomněli ozvat, a ať se to příště neopakuje. Věřím jim a oni se stávají jistějšími a rozumnějšími každým dnem.

 

V těhotenství jsem nejvíc naslouchala mamince, tchyni a panu doktorovi. To byly moje tehdejší sociální sítě...

 

Má některý z nich herecké geny, láká je film nebo divadlo?

Geny by tam byly. To je jisté. Ale geny jsou jedna věc a předpoklady druhá. U toho mladšího je vnímám, ale nijak to neakcentujeme. Asi ze strachu, že by tohle povolání snad chtěl někdy dělat. (směje se)

Čím by chtěli být, až budou dospělí?

Jeden chce být malíř a ten druhý vývojář počítačových her. Takže asi tak. Ale je krásné, že mají sny. Já v jejich věku chtěla být modelka, a kdyby nevyšla modelka, tak pokladní v potravinách. 

Rodila jste v době, kdy ještě nehrály tak zásadní roli internet a sociální sítě. S kým nebo kde jste se o mateřství radila? 

Už v roce 2008, kdy jsem poprvé rodila, jsem některé informace na internetu hledala také. Ale tehdy ještě tak silný rozmach sociálních sítí nebyl. A v tom je myslím velký problém dnešní doby. Je to nepřehledný tok informací, mezi kterými se jen těžko rozlišuje pravda od lži. Naslouchala jsem nejvíce své mamince, tchyni a panu doktorovi. To byly mé těhotenské sociální sítě té doby. A také jsem poslouchala intuici. Ta vás nikdy nezklame.

Ptám se, protože se dnešní nastávající nebo čerstvé maminky hojně účastní všelijakých diskusí, předhání se v radách, co je zrovna in a co už ne, radí (si), jak na to či ono… Nevytrácí se tak trochu starý dobrý selský rozum?

Já bych to nenazývala selským rozumem. Já bych to nazývala právě intuicí. Pokud si žena vybere lékaře, který ji tímto obdobím provede a kterému důvěřuje, není potřeba, aby se mátla nějakými neodbornými bláboly na internetu. Dostala jsem od maminky tehdy knihu, už ale nevím, jak se jmenovala, a ta mi opravdu postačila i celý první rok života se synem.

Vy a váš muž Martin jste oba herci. Jak jste řešili hlídání, když byli kluci malí a vy oba zrovna hráli nebo natáčeli? Pomáhaly babičky?

Jelikož se nám druhý syn narodil necelé dva roky po narození prvního, byla jsem s oběma pět let doma. V podstatě se mi překryly dvě mateřské a já si nějak ani nedokázala představit, že bych s nimi doma nebyla. Obě babičky byly v té době ještě aktivní, pracovaly, takže na jejich plné služby jsme se nemohli spolehnout. A potom, když už jsem nastoupila zpátky do práce a stalo se, že „hrála celá rodina“, pak obyčejně hlídala moje maminka, která přijela až ze Znojma. Ale zvládnout se to dalo.


Martinina pozvánka

"Právě zkouším v souběhu dvě inscenace. V Národním divadle Naše furianty, v Divadle Lávka (doufám) vtipné a svižné představení Pink Freud. Je o ženách, které si myslí, že mají problém, aby nakonec zjistily, že žádný problém nemají. Tam se potkám s Pavlou Tomicovou, Jitkou Sedláčkovou, Natálkou Řehořovou a Dášou Zázvůrkovou. Přijďte! A přečtěte si třeba i mou první knihu Jak jsem nebyla na Lvech, kde se o mém vztahu k mateřství dozvíte mnohem víc!"

Témata: Těhotenství, Láska a vztahy, Slavní rodiče, Mateřství, Rodina a vztahy, Rodiče, Výchova, Slavné maminky, Životy slavných, Syn, herečka, Babička, Rozhovor, Dětství, Dospívání, Hračky pro děti, Sociální sítě, Puberta, Kniha, Znojmo, Inspirativní ženy, internet, Komunikace, malování, divadlo, Hračky na Heureka.cz
Mohlo by vás zajímat
Neuvěřitelné – tahle holčička se narodila přeložená napůl!
len
Kuriozita
Pobuřující a zvrhlé? Nikoli, takhle se vychovávalo za dob našich prababiček. Neuvěřitelné fotografie jsou důkazem!
Mrázková Dita
Retro
Před pěti lety získala titul Nejkrásnější dívka světa. Jak vypadá Anastasiya dnes a čím by chtěla být, až vyroste?
Mrázková Dita
slavné děti
Intimní partie dětí: Přetahovat, nebo nepřetahovat předkožku u chlapečků? A jak na srůsty u holčiček? Poradí dětská uroložka
Láchová Michaela
Zdraví
Porod v detailu a bez příkras. Podívejte se na 102 snímků, které vás ohromí svou krásou i syrovostí
Stöckbauerová Vanda
Galerie
Největší těhotenská bříška ve své přirozenosti. Tyto mámy za ně sklidily obdiv i urážky. A to, světe div se, i od žen!
Mrázková Dita
Těhotenství
Dejte „to” do ústavu, řekli jí o dceři. Jana se nevzdala a z „hadrové panenky” Johanky křeše denně zázraky
Víchová Tereza
Příběhy
První těhotný muž světa porodil 3 děti. Nechtěl jsem zůstat lesbickou ženou, opačné pohlaví je pro mě přirozenější, říká
Formánková Simona
transgender
Je jí 23, ale vypadá na 8: Uvízla jsem v těle dítěte, říká dívka, která trpí vzácným onemocněním
Mrázková Dita
Životní příběh