Rozhovor s Liliou Khousnoutdinovou o podpoře porodů do vody a projektu Koza ven

Vy sama jste mediálně známá tím, že se zabýváte celou škálou ženských témat, máte velmi široký záběr. Byl o jednu z iniciativ vaší nadace, nabídku porodního gauče, zájem hned?

Celá iniciativa se vyvíjela jako spolupráce mezi Nadačním fondem Propolis a gynekologicko-porodnickým oddělením Fakultní nemocnice Ostrava. Zastáváme strategii toho, že reagujeme na poptávku. Za nadační fond jsme tedy vyřizovali žádosti ať už o finanční podporu na zřízení gauče, nebo o školení, které se snažíme nabídnout všem pracovištím, a to zcela zdarma. Na začátku to bylo opatrnější. Jednalo se spíš o několik odvážnějších pracovišť, která už měla pověst toho, že zkoušejí inovativní metody a vycházejí ženám vstříc. Nicméně, i díky spolupráci s těmito průkopníky se nám podařilo udělat z toho jakýsi trend. Svou roli beze sporu sehrála i média a sociální sítě. Nutno říct, že gauč je poměrně sexy téma, což nás velice těší. Odezva byla vždy velká. Dnes jsou gauče v polovině českých porodnic, takže není debaty o tom, že se z nich stala zcela normální pomůcka. Od jakéhosi experimentálního kusu vybavení ušly gauče dlouhou cestu.

Čím dál víc se mluví o reálných změnách v základním přístupu v oblasti porodní péče – začíná být vstřícnější vůči potřebám žen, zohledňují se i potřeby větší intimity a laskavého přístupu. Dalo by se říct, že třeba právě ten porodní gauč v rámci projektu „Koza ven“ byl důležitým obratem? Že lepší než tisíc abstraktních slov je tu konečně jedna konkrétní věc, která se dá s trochou vůle celkem bez problémů zavést na jakémkoli porodním oddělení?

Gauč zcela jistě poskytuje hmatatelné benefity. Je to vidět ze zpětné vazby žen, ze zpětné vazby jejich partnerů a je to vidět i z toho, jak se „gaučovým“ porodům daří. Detailní statistiku vede například Fakultní nemocnice Ostrava. Nejzajímavější kolonkou je tam pro mě asi to, jak srovnávají vícerodičky zkušenost porodů na gauči se zkušeností porodu na lůžku. Tuším, že podle aktuální statistiky 86 % žen preferuje gauč. To mluví samo za sebe.

Svým způsobem je gauč i symbol. Symbol vycházení vstříc ženě a také způsob, jak na porodním pokoji navodit domáčtější atmosféru. Ostatně se sloganem „v porodnici jako doma“ pracujeme několik desítek let a tento konkrétní kus vybavení tuto představu dokáže do velké míry zhmotnit. 

Pochopitelně gauč sám o sobě nic neudělá ve chvíli, kdy nemáme vstřícný, respektující a laskavý personál, což je alfa a omega porodnictví a přístupu, o který se tady snažíme. Všechno je to o lidech. Zároveň se ale lidem pracuje líp, když mají vybavení, které zajišťuje jejich komfort a pomáhá jim v práci.

Setkáváte se s tím, že pozitivní zkušenosti s porodním gaučem u konzervativnějších lékařů porodníků nějak posunuly jejich vnímání, co je a není „alternativní“? Vy sama máte zkušenost i s domácími porody a porody do vody. S jakými reakcemi se setkáváte? Jak čelíte kritice ze strany lékařů, kteří to považují za hazard?

Co se týká mých domácích porodů, mám spíše zkušenost, že do očí se mi nikdo neodváží říct nic konfliktního. Samozřejmě se o tom však dozvídám z médií. Je i paradox, že často stejný doktor, který vyjádří radikálně nesouhlasný názor do médií, je při osobním setkání se mnou velice milý. S tím jsem se setkala mnohokrát.

Nicméně se stává i to, že se mě na téma domácího porodu určití porodníci ptají spíš s upřímnou zvědavostí. Zajímá je, proč jsem se pro něj rozhodla, jestli jsem tuto variantu skutečně považovala za moudrou a bezpečnou, zda jsem se nebála. A na takové otázky, pokud jsou položeny s upřímným zájmem, odpovídám ráda. Já se svými domácími porody netajím a ani tak s důvody, proč jsem si tento způsob vybrala. Zároveň nikdy nezapomínám podotýkat, že u mých domácích porodů byly vždy dvě porodní asistentky, krátký dojezd do porodnice, zajištění veškeré návaznosti v případě nutného transferu a že jsem této možnosti byla otevřená. Pokud by bylo třeba, do porodnice bych se přijet nebála. Nicméně můžu poděkovat svým dětem za to, že mé porody byly skutečně velice krásné, jednoduché a domácí prostředí nám poskytlo mnoho benefitů, které si myslím, že by ani v té nejlepší porodnici ve stejné míře nedokázali zajistit. 

Druhou vysokou školu mám zčásti i v oboru navrhování, implementace a evaluace programů v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, kam spadá zajisté i porodnictví. Troufám si tedy říct, že studie a data číst umím. A z těch vyplývá, že porod doma pro ženu, která k tomu má příslušné předpoklady, žádným brutálním hazardem není. Věřím tedy, že tento mýtus je potřeba vyvracet, a jsem ráda, že v dnešní době už je dostatek odborných publikací i ve velmi vlivných časopisech, které takovou kultivovanou diskusi mohou aktivně podpořit.

Jsou lékaři ochotní měnit na taková „kontroverzní“ témata názor? S porodem doma je to těžké, ale snad všichni se shodneme na tom, že by žádná žena neměla rodit doma, protože se bojí jít do porodnice. A dostáváme se do konverzace o tom, co můžeme víc udělat pro ženy v  porodnicích. Polohy při porodu nebo porod do vody, tam je ta konverzace možná téměř vždycky a mnoho lékařů i přiznává, že v průběhu let na tyto metody změnili názor. 

VIDEO:  Porodní gauč je geniální pomůcka! Být žena, chci na něm rodit, říká lékař

Na jaké zdroje se v rámci koncepce svých projektů odvoláváte? Je vědecky ověřené, jaké polohy při porodu jsou „úspěšnější“ z hlediska případných komplikací? Má jít klasická „koza“ opravdu z kola ven, jak název vašeho projektu napovídá?

Není to o koze, ale o poloze. To, že aktivní vertikální polohy v průběhu porodu podpoří jeho dobrý průběh, je velmi dobře doložené. Ve všech materiálech odkazujeme na velké množství studií, primárně z posledních dvaceti let, i když občas referujeme i ty starší. Výsledky jsou zcela jednoznačné. Pokud je toho žena fyzicky schopná, chce a stráví většinu porodu v aktivních vertikálních polohách, které bude zároveň střídat, statisticky bude mít lepší výsledek. Porod je kratší, subjektivně je vnímán jako méně bolavý, je tam menší potřeba vakuumextrakce, kleští i syntetického oxytocinu, epiziotomie, akutního zakončení císařským řezem, jsou lepší ozvy dítěte a efektivnější činnost děložních kontrakcí. Ženy též vnímají takový porod pozitivněji. Zároveň je nutné podotknout, že to samozřejmě neplatí v každém individuálním případě. I v aktivní vertikální poloze se může něco stát. Nicméně tu pravděpodobnost jsme schopni ovlivnit právě tím, v jakých polohách se ženami u porodu jsme. V tomto směru je velmi klíčová role porodní asistentky, která rodičce pomůže a podpoří ji jak fyzicky, tak slovem k tomu, aby se hýbala a aby polohy měnila.

Některé ženy jsou pochopitelně velmi spokojené na zádech či na koze, což je naprosto v pořádku. Přání ženy by se mělo respektovat. Ale je zde tenká hrana toho nabízet efektivnější a lepší postupy, vysvětlovat jejich benefity a zároveň respektovat vůli ženy.

Na koze je též možné zaujmout jinou polohu než na zádech, ale je to o něco náročnější, protože koza je užší, nemá tolik variability a je relativně vysoko nad zemí, což ženy referují jako omezující faktor. Často se bojí, že kdyby měnily polohy, například by jim uklouzlo koleno a mohly by spadnout. Gynekologické lůžko má také kovový rám, který v některých polohách může nepohodlně tlačit. Toto všechno gauč řeší, navíc je blízko zemi, takže ženě zajišťuje pocit stability a bezpečí.

I lůžko má však u porodu jistě své místo. Jak už jsem naznačila, určitě jsou ženy, které na něm rodit chtějí a určitě jsou případy, které se na něm budou rodit lépe. Šití větších poranění pak patří na lůžko v každém případě. Zároveň můžeme zmínit, že moderní verze porodnického lůžka se též čím dál víc profilují jako pohodlnější podpora pro aktivní vertikální porodní polohy. Gauč je však levnější a snazší na ovládání. Nejsou zde potřeba žádné manuály a je to svým způsobem geniálně primitivní varianta. Myslím tedy, že pro zdravou mobilní ženu je to jaksi přirozenější a příjemnější první volba. Lůžko by však mělo být také vždy k dispozici. 

Jak byste co nejkonkrétněji popsala termín „podporující porodní prostor“, na který často odkazujete? Co v něm nesmí chybět? Jak finančně náročné je takové zázemí vytvořit?

Podporující porodní prostor je definován pochopením základních potřeb rodící ženy, která potřebuje vylučovat určitý hormonální koktejl, aby dobře rodila. A není těžké zjistit, jaké faktory to podporují, a jaké naopak brzdí. Teplo, tlumené světlo, fyzický komfort, pocit bezpečí a důvěra k těm, kteří mě obklopují, možnost se uvolnit, to jsou věci, které ženu podpoří, aby porodila dobře. Stejně tak jako chlad, pocit ohrožení nebo dezorientace, lidé, které neznám nebo kteří mi nejsou sympatičtí, ke kterým nechovám lidsky důvěru, nelaskavá komunikace, jasná světla, rušivé zvuky a jiné elementy, to budou věci, které porod spíše zbrzdí.

Je důležité, aby měla žena na porodním pokoji pocit soukromí, aby měla možnost a vybavení ke komfortní změně porodní polohy, aby se mohla různě opírat a zavěšovat přesně tak, jak potřebuje. Také se ukazuje, že teplá voda je obrovsky podporující faktor, takže optimálně by měla mít přístup k vaně, bazénku nebo alespoň sprše. Důležitý je i určitý protokol toho, jak se do místnosti vstupuje, aby se neotvíraly dveře na rozsvícenou chodbu. V místnosti by samozřejmě mělo jít světlo ztlumit. 

Ženy obecně preferují pocit určitého „hnízda“, možnost „zalézt si do rohu“, a to jde i na běžném porodním pokoji zcela jistě vytvořit. Nejedná se zpravidla o obrovské investice. Naopak to jsou spíše drobné částky v porovnání s tím, kolik jinak stojí nemocniční vybavení. Je to víc o nějakém záměru personálu a určité péči. Svou roli hrají i tak malé věci, jako například barva zdí nebo třeba fotografie, obrázky a ilustrace, které pomohou ženě navodit pozitivní atmosféru. Například scény z hezkých porodů. 

Připravujete nějaké další projekty, ať již v oblasti porodní a poporodní péče, nebo i jiných témat?

Aktuálně jsme v nadačním fondu vydali materiály na téma porodu do vody, což je další téma, které v Česku ještě není zcela běžné, byť s tím mají na mnoha pracovištích rozsáhlé pozitivní zkušenosti. Zároveň v rámci podcastu Na porodu záleží otevíráme široké spektrum témat, která souvisejí s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Vyplývá z toho například, co je potřeba pro efektivnější podporu kojení a nebo bonding a třetí dobu porodní – jak bychom mohli lépe vycházet vstříc potřebám ženy i dítěte.

Další velké téma, které bych ráda otevřela, je těhotenství a porod ženy se zkušeností sexualizovaného násilí. Nutno si připomenout, že takovou zkušenost má velmi nezanedbatelné procento populace a je doložené, že tyto zážitky ovlivňují pravděpodobnost snadného porodu. Myslím si, že máme velký nedostatek materiálů, které by pomohly uzpůsobit péči pro takové ženy a podpořit je tak k lepšímu porodu navzdory jejich složité historii. A to je něco, co rozhodně stojí za to.  

Proč u nás nejsou porody do vody tolik rozšířené?

Porody do vody jsou v České republice poměrně novou věcí a dá se říct, že první pokusy vidíme teprve před 20 lety. Nicméně do širšího povědomí veřejnosti i zdravotníků se začínají dostávat tak před pěti deseti lety. Dá se říct, že to jsou takové vlny, kde z nějakého důvodu, ať už kvůli zahraničním trendům, vlastní komunikaci pracovišť, která porod do vody umožňují, nebo třeba i díky influencerům, se stávají populárnějšími. Má to takové dvě roviny, jedna se týká praktické, ve smyslu pořízení vany, potažmo uvedení do provozu porodní bazénky, které jsou snadnou alternativou pro pracoviště, která vanou nedisponují, ani nemají možnost si ji pořídit. A na druhé straně je změna provozní rutiny. Porod do vody může být pro zdravotníky a obzvlášť pro neonatology otázkou toho, že musí přehodnotit některé své zažité zvyklosti a dívat se na dítě i na situaci trochu novou optikou. Tato změna může být pro některé náročnější, a proto jsem velice ráda, že u nás v republice existují experti, jako například magistra Welge, která přednáší na fakultě v Pardubicích o porodech do vody a zároveň jezdí školit na pracoviště, kde se s touto novou metodikou teprve seznamuje. Další otázkou je rozšíření osvěty. Porod do vody je pro širokou skupinu žen zcela bezpečnou a příjemnou alternativou, která může mít prokazatelně příznivé dopady na průběh i výsledky porodu. Nicméně je to proces.

V čem jsou hlavní rozdíly, když si zvolíme porod do vody, nebo na porodnickém gauči?

Z pohledu dítěte je porod do vody jemnější přechod z plodové vody v bříšku do teplé vody v bazénku a následně na hruď maminky. Je to něžnější a laskavější způsob, o kterém lze předpokládat, že pro dítě není tak traumatizující. Pro matku je to zpravidla mnohem méně bolestivá varianta. Ostatně teplá voda ve sprše nebo v první době porodní ve vaně nebo v bazénku se prokazuje jako velmi účinný způsob analgezie a snižuje potřebu farmakologického způsobu tlumení bolesti. Zpravidla se žena v bazénku také lépe uvolní a vnímá větší intimitu a soukromí tím, že jí voda poskytuje její vymezený prostor. Voda nadnáší, takže žena se zpravidla necítí tolik unavená, netlačí ji tolik klouby, kolena, je tam i prostor pro velmi aktivní participaci partnera v blízkosti a něze, o které víme, že pomáhá produkovat oxytocin. Bavíme se tedy o velmi pozitivní kombinaci různých benefitů, které ve finále přispívají k tomu, že žena svůj porod lépe zvládá i vnímá.

Porodní gauč a porod do vody jsou velmi dobře kompatibilní a navzájem se doplňují. Na gauči logicky provozujeme „porody na suchu“. Tedy takové, které díky využití mobilizace a vertikálních poloh při porodu pak můžou být jednodušší a rychlejší. Vodu používáme na uvolnění a na lepší vnímání bolesti. Ideální je, když na porodním pokoji máme obě možnosti – jak gauč, tak vanu, a dovolíme ženě je střídat podle libosti, samozřejmě ne v případě kontraindikací. V různých fázích porodu totiž můžou být spíš vhodné jiné aspekty obou metod. Například, když chceme pracovat s bolestí, tak uvolnění v teplé vodě může být klíčové, naopak když porod nepostupuje a potřebujeme podpořit jeho průběh, tak aktivní práce s vertikálními polohami může být tím klíčem. Tudíž ve chvíli, kdy porodní pokoj disponuje oběma možnostmi, tak máme širokou škálu toho, jak můžeme zcela bez zásahu podpořit co nejlepší průběh porodu pro danou ženu. Takto například právě začínali ve Fakultní nemocnici Ostrava s historicky prvním porodním gaučem v České republice, a to tak, že v z jednoho porodního pokoje udělali pokoj pro fyziologický porod s vanou a gaučem. Není divu, že právě z tohoto pokoje dostávali od žen velice pozitivní zpětné vazby. Mají tam i velmi dobré výsledky. Myslím si, že minimálně jeden takový pokoj by měl být na každém pracovišti, lépe dva, aby se nestávalo, že žena přijde natěšená a její vysněný porodní pokoj bude zrovna plný.

My za Nadační fond Propolis jsme tu pro všechna pracoviště, která potřebují pomoct s vybavením pokojů a myslím si, že potom, co jsme pomohli desítkám pracovišť k porodnímu gauči, nebo k jeho implementaci, tak teď jsou například na řadě porodní bazénky pro ty nemocnice, které vanou nedisponují, ale chtějí porody do vody vyzkoušet nebo rozšířit stávající kapacitu. Je nám ctí a radostí, že můžeme společně měnit prostředí i zvyklosti kolem porodu k tomu, co ženu a dítě lépe podpoří.