[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Honzu znám dlouho, a jelikož jsem sama několikrát měla tu možnost pozorovat „akci“ vodních záchranářů – „vodníků“, jak si říkají – zblízka, vím, jak záslužnou práci dělají a jak moc do ní zapojují srdce. Kromě záchranářské a instruktorské činnosti působí Honza navíc jako soudní znalec. Za roky své praxe byl bohužel svědkem velkých malérů s tragickými důsledky a zblízka viděl neveselé konce „chvilek nepozornosti“ nebo „náhlých nápadů“.
Není. Utonutí patří statisticky mezi druhou nejčastější příčinu úrazového úmrtí dětí. Celkově je na tom Česko dokonce tak špatně, že na počet obyvatel máme až pětinásobný počet utonulých než třeba Německo. Ročně nám utone okolo 150 až 200 lidí, z toho je 10 až 15 % dětí. Naštěstí se tento stav dlouhodobě spíše snižuje.
Nenechat je ani vteřinu bez dozoru! Vnímáme to jako samozřejmost, jenže to pochopitelně nelze dodržet vždycky na sto procent. Čím dříve se dítě naučí správným návykům, respektu z vody, tím lépe. Až do mladšího školního věku, ale i déle neodhadne hloubku, vzdálenost, své schopnosti, natož sílu proudu nebo vln. Lidé často podceňují hrozby domácího prostředí. Případy utonutí v zahradním jezírku nebo vaně jsou smutnou realitou. Nejmenší děti by měly v první řadě vidět vzor u rodičů. Například že v létě je potřeba se osmělit, než si jdu zaplavat do rybníka, že se do vody neskáče bez rozmyslu a tak dále.
BEZPEČNÉ DĚTSTVÍ – U VODY BEZ NEHODY: Projekt, jehož cílem je šířit osvětu ve školách, školkách, plaveckých školách, u bazénů a na koupalištích i různých veřejných akcích u vody, ale i jinde. Učí děti prevenci, sebezáchraně i základům vodní záchrany a postupům neodkladné resuscitace. DESATERO BEZPEČNÉHO POBYTU U VODY: Vzdělávání dětí, jak se správně chovat, a to zábavnou formou s maskotem záchranářem žabákem Kvakym, který se stal oblíbeným symbolem. Kdo jiný je přece lepší „plavčík“ než žabák, který se neutopí. Desatera jsou k dispozici v tištěné obrázkové podobě i jako videospoty. Více TADY.
Děti musejí vědět, že do vody mohou jen s doprovodem a vhodnou plaveckou pomůckou. Ať už je to plavecký pásek a destička nebo třeba plavecká vesta. I když jsou ratolesti už větší a považují se za plavce, stejně bychom je měli vést k tomu, aby u sebe měly třeba vodní nudli (žížalu) nebo plaveckou bójku. Zkrátka jakoukoli pomůcku, která pomáhá unavenému plavci k sebezáchraně nebo záchraně tonoucího. Obecně jsou všechny nafukovací pomůcky a hračky nevhodné v hluboké vodě, pokud se nejedná o certifikované vesty či bójky. Ale i pak hrozí určité riziko protržení.
U rukávků hrozí protržení, lepší jsou pěnové či plastové pomůcky...
Určitě raději pěnové či pevné plastové pomůcky. Ty nafukovací se snadno prorazí, protrhnou nebo prasknou. Jsou také případy, kdy dítě plavalo s nafukovací pomůckou, ale vzal ji vítr – a nestihlo ji doplavat. Oblíbené „rukávky“ nebo „křidýlka“ jsou hlavně nevhodné na výuku plavání. Neumožňují volný pohyb paží a nedrží dítě ve splývavé poloze. To je špatně. Lze je asi tolerovat na brouzdališti nebo u rybníka na břehu jako „pojistku“, kdyby dítě vběhlo do vody, než k němu doběhnu.
Další riziko je pak při pádu či skoku do vody, kdy „rukávky“ prasknou nebo spadnou. Dítě pak skončí pod hladinou, což v případě rybníků a přehrad může být smrtelné. Nikdo ho včas nenajde.
Hlavní zásadou je trvalý dozor. Ale pozor, platí, že čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané! Znamená to podvědomé přelévání odpovědnosti na druhého, nedojde k předání dozoru a tím se často ztratí přehled, kde nebo s kým dítě vlastně je a co dělá. Musí fungovat týmová komunikace, říct „teď hlídej ty, jdu pro pití“ a podobně.
Asi bych nedoporučoval, ani na klidnější vodu, brát děti mladší pěti nebo šesti let. Zejména pokud člověk není zkušený vodák. Vezměte ty menší pádlovat na rybník. Dnes je ale také spousta „pseudovodáků“. Sednou si do raftu, zdá se jim, že se nic nemůže stát. Obvykle neřeší ani záchranné vesty, neznají rizika vody a s raftem se pustí i na splouvání těžších úseků nebo nebezpečných jezů. Raft se pak převrátí velmi snadno. Děti, ale i dospělí patří na plavidlo jen se záchrannou vestou, řádně upevněnou.
Opět, zásadní je stálý dozor! U bazénů, ale třeba i u zahradních jezírek se podceňuje jejich zabezpečení. Lidé si třeba myslí, že když mají na bazénu nataženou krycí fólii, je to bez rizika. Naopak, pád do bazénu s fólií, kdy je reálná šance, že dítě skončí pod ní, je o to větším rizikem. Zpod fólie mnohdy nedokáže vyplavat ani starší člověk, začne panikařit a utone.
Lidé v panice utonou dokonce i tam, kde třeba stačí. Bazén tedy ideálně zajistit posuvným přístřeškem nebo plůtkem se zamykací brankou. Jezírka třeba vypustit nebo zamřížovat na těch pár let, než dítě povyroste. Záleží na věku, ale děti jsou velmi vynalézavé bytosti. Pokud nelze bazén zajistit mechanicky, jsou různé možnosti elektronického zajištění.
Rozhodně to úzkostné není. Úzkostné jsou spíše pak pohledy na matky, co o dítě přišly svou nepozorností nebo i nehodou, nešťastnou náhodou. Klasická záchranná vesta může být někdy pro volný pohyb u vody nepohodlná. Dá se to řešit třeba plaveckou vestou, která má menší výtlak, ale i tak spolehlivě udrží dítě na hladině, nebo „plaveckým“ tričkem s pěnovými výplněmi. Nahradit to může i „koupací“ krátký neopren, pokud je dítě už lepší plavec, zabrání třeba alespoň náhlému potopení. I tak je potřeba neustálý dozor, ale s takovou pomůckou alespoň nezmizí pod hladinou.
Klasickou záchrannou vestu bychom rozhodně měli mít s sebou vždy, když se vydáváme na plavbu na plachetnici nebo motorovém člunu, ale i na malém nafukovacím člunu či matračce. A i při vodních hrátkách dále od břehu. Jinak postačí alespoň ta plavecká. Každopádně, vesta musí být bezpečně upevněna, a to i v rozkroku, aby třeba nesklouzla přes hlavu, a opatřena límcem k udržení hlavy nad vodou v poloze na zádech. A velikost musí odpovídat věku a postavě dítěte.
Ptáš se dobře. Filmové pojetí tonoucího je úplně mimo realitu. Tonutí je obvykle rychlé a tiché. Tonoucí nevolá o pomoc, v době, kdy je nad hladinou, se chce nadechnout. Dítě buď náhle zmizí pod hladinou, nebo to vypadá, že si hraje, potápí se nebo dělá kotouly. Pokud si nejste jistí, chyťte ho a zeptejte se, zavolejte na něj, upozorněte okolí… Raději desetkrát zbytečně než to jednou podcenit.
Zásadní jsou návyky sebezáchranných technik, existují i kurzy. Tou základní je poloha na zádech, vznášení. Dětem to ukazujeme jako „hvězdičku“ nebo že si žabák hřeje bříško. Musí pochopit, že je voda nese, a pokud zvednou ruce, ty je zatlačí pod hladinu.
Pro samotnou záchranu platí: Do vody vždy s plovoucí pomůckou. Pokud není po ruce, improvizujte, například dvě prázdné PET láhve v zauzlovaných rukávech. Rizikem je napadení takzvaným aktivním tonoucím, těm je lépe podat pomůcku z bezpečné vzdálenosti.
Nezkušeného dospělého může utopit i malé dítě v nesnázích. Volejte o pomoc okolí. Pokud jste tonoucího vytáhli z vody, volejte linku 155 k přivolání Zdravotnické záchranné služby. Ta vám bude po celou dobu před příjezdem záchranářů asistovat.
Vodní záchranka není jen první pomoc tonoucím, těch je relativně málo. Navíc v těchto případech záleží na včasné pomoci okolí, tonoucí má obvykle zhruba dvě minuty, než zmizí pod hladinou, a i když jsou posádky připravené vyjet okamžitě, dojezd k tonoucímu nemůže být nikdy tak rychlý, zejména na velkých vodních plochách. Řešíme stejné případy jako záchranná služba, která vyjíždí současně, jen jsme na místě dříve díky možnosti využít motorová plavidla.
Nejzávažnější jsou náhlé zástavy oběhu s nutnou resuscitací, a to i třeba právě po tonutí, kdy pacienta přebíráme od laiků na místě. Pak řešíme drobné i závažnější úrazy. Hodně případů je způsobeno přemírou konzumace alkoholu, především u mladých lidí. To je asi fenomén současnosti, bohužel. Mimo zdravotnické zásahy pak do naší činnosti patří i technická pomoc, ať už se jedná třeba o odtažení poškozených plavidel nebo jejich záchranu při převržení a podobně. Co se týká dětí, mezi nejčastější „prohřešky“ patří, že nemají na plavidlech vesty, jsou daleko od břehu, v plavební dráze, chtějí skákat ze skal a tak dále.
Hledáte inspiraci, co podniknout a kam vyrazit s dětmi o prázdninách? Kde si užijete sport, zábavu a dobrodružství? Přinášíme spoustu inspirativních nápadů, praktických tipů a rad. Dozvíte se, kde najdete nejkrásnější místa na výlety, rodinné cyklo a pěší turistické stezky, kam se vydat za kulturou, kde objevíte zajímavá místa. Nechybí ani praktické tipy a důležité informace, týkající se dovolené a cestování, které potřebujete vědět.