[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako bych to už viděla – desítky silně rozhořčených maminek budou oponovat, že nebyl nikdy prokázán negativní dopad této formy dětského dovádění. Vždyť se u nás dokonce pořádají kurzy „létání“ miminek. Ovšem na druhou stranu, lékaři se chytají za hlavu a rezolutně takové akce odmítají.
„Nepovažuji to za pohybovou aktivitu, která je vhodná pro kojence a batolata. Používá se při ní totiž rychlý kmit velkého rozsahu. Tím je zatěžován pohybový aparát dítěte, který se nachází ve stadiu vývoje, a hrozí poškození mozku jako při SBS (Shaken Baby Syndrome).
Je pravda, že pokud instruktorka provádí pohyb správně, celé cvičení je plynulé. Stačí ale malé zaváhání a prudká změna kmitu může způsobit trvalé poškození dítěte. Navíc nelze před zahájením ‚létání‘ důsledně vystopovat všechny rizikové jedince (vrozené vady pohybového aparátu, větší volnost kloubů a vazů, vrozené vady centrální nervové soustavy, oční vady a podobně).
Pro tyto děti může mít i dobře prováděné cvičení negativní následky, například vykloubené končetiny či krvácení do mozku nebo sítnice. Zatím jsem v literatuře nenašla zmínku o výzkumu, který by potvrzoval pozitivní efekt tohoto ‚adrenalinového sportu‘. Potenciálních rizik je však hodně,“ říká neonatoložka MUDr. Mária Fedorová.
Zkratka pro Shaken Baby Syndrome neboli syndrom třeseného dítěte se v poslední době používá stále častěji – bohužel. Jde vlastně o označení pro děti traumatizované otřesy. Většinou chybějí zevní známky poranění a důvodem k návštěvě lékaře je obava z nemoci (infekce, otrava), kterou si rodiče nespojují s nešetrnou manipulací.
Postiženi mohou být podle doktorky Fedorové jak kojenci, tak batolata i mladší děti. Jen v USA je každý rok zaznamenáno 1200–1400 případů. Jeden ze čtyř dokonce končí smrtí a další tři potřebují neustálou lékařskou péči po zbytek svého života. A to „jenom“ proto, že s nimi jejich rodiče, chůvy nebo jiné osoby příliš třásli.
Poprvé byla definice tohoto syndromu stanovena v roce 1946 radiologem dr. Johnem Caffeyem a dále v roce 1971 neurochirurgem dr. Normanem Guthkelchem ve Spojených státech amerických. „Koncepce obou vycházela ze širokého spektra patologických nálezů při nedostatku zevních známek poranění u jiných pacientů. Rozvoj nových moderních zobrazovacích metod (CT nebo magnetická rezonance) pak následně umožnil diagnostikování Shaken Baby Syndromu v dalších letech,“ vysvětluje MUDr. Mária Fedorová.
Přestože se diagnóza třeseného dítěte začala používat nejdříve ve Spojených státech, není dnes raritou ani v Evropě. Bohužel. SBS nelze rozpoznat podle jednoho specifického příznaku. Jak říká neonatoložka MUDr. Mária Fedorová, z klinických projevů se objevuje zvýšená dráždivost, nebo naopak apatie, dokonce až bezvědomí či kóma, zvracení, křeče, poruchy zraku, sluchu a psychického i motorického vývoje. Zní to všechno dost hrůzostrašně, zvláště když uvážíme, kdo za to může. Dítě s touto diagnózou patří do skupiny týraných.
Neštěstím je, že toto poškození může vzniknout (a často tomu tak skutečně je) bez zjevného špatného úmyslu rodičů. „Honzík pořád plakal, stále dokola, nešlo ho utišit, bylo to k zbláznění. Neměla jsem mléko a manžel byl na služební cestě. V zoufalství jsem s ním silně zatřásla. Pak jsem se ale strašně lekla, jestli jsem mu neublížila,“ vypráví svůj příběh paní Erika z Prahy.
Jistě není jediná máma, která ve stresovém momentu neví, co dělat, a tak s potomkem zatřese nebo ho „hodí“ na postýlku.
Raději ale počítejte do deseti a zhluboka dýchejte, protože poškození, které by mohlo vzniknout, může mít následky na celý život. „V boji proti syndromu třeseného dítěte má důležité místo prevence, poučení rodičů, jaká manipulace s miminkem je vhodná, jak velkou hrozbu utišování třesením představuje a co všechno se může stát. Poškození často nezpůsobuje samotná matka, ale její partner nebo osoba, která o dítě pečuje během její nepřítomnosti. Nedostatečná trpělivost vede k nešetrné manipulaci,“ říká MUDr. Fedorová.
Není to vždy snadné odhalit, ale na základě zobrazovacích metod a souboru klinických příznaků dokáže lékař tuto diagnózu stanovit. „Ovšem prokázat zjevný úmysl je těžší. Ale i pokud je dítětem třeseno bez špatného záměru a to je v důsledku toho poškozeno, jedná se o týrání.
Dokázat úmysl musí právník a od toho se také odvíjí výška trestu,“ vysvětluje neonatoložka. Třesení potomkem je prostě špatné – byť k újmě může dojít i tím, že tatínek se svým broučkem „lítá“, hraje si na letadlo, vyhazuje ho do výšky a podobně. „Takový pohyb může způsobit různá mozková mikrotraumata nebo krvácení, při silnějších otřesech může být porušena také páteř, dlouhé kosti a žebra.
Ublížit může hodně – od problémů s psychomotorickým vývojem mírného stupně až po těžkou invaliditu (poruchy pohybu, zraku, sluchu) nebo v nejhorším případě i smrt. Podle statistických údajů končí letálně (smrtí) přibližně dvacet až třicet procent postižených dětí,“ varuje MUDr. Mária Fedorová. Proto ani tátovské hry s létáním nevidí ráda.
„Poškodit vaše dítě můžete i bez špatného úmyslu. O to víc by pak rodiče mrzely následky, které nejdou napravit. Při diagnóze SBS je jedním z nejdůležitějších bodů prevence, tedy poučení laické veřejnosti, jak vzniku tohoto syndromu předcházet. Možná v 99,9 % jsou tátovské hry zábavou, ale ten zbytek může končit tragédií, tak proč bychom to měli pokoušet,“ dodává lékařka.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.