Maminka.czSlavní rodiče

Sabina Laurinová: "Při výchově je nejtěžší nastavit hranice"

, Časopis Maminka
22. 6. 2009
Sabina Laurinová: "Při výchově je nejtěžší nastavit hranice"
„Každé dítě je úplně jiné, a to je na tom to zajímavé,“ prozrazuje dvojnásobná maminka Sabina Laurinová, která září štěstím stejně jako první jarní paprsky.

„Každé dítě je úplně jiné, a to je na tom to zajímavé,“ prozrazuje dvojnásobná maminka Sabina Laurinová, která září štěstím stejně jako první jarní paprsky.

Podruhé maminkou

Poprvé jste rodila před sedmi lety. Co se za tu dobu v porodnictví změnilo?

Porod je velmi citlivé téma. Žena si připadá jako na horské dráze a podpora jak ze strany lékařů, tak i ze strany rodiny je důležitá. Znovu jsem si vybrala porodnici v Podolí, pana primáře Kovaříka, a opět mě tato porodnice nezklamala. Narodila jsem se tam já i obě mé dcery. Jedinečný a velmi laskavý přístup lékařů a sestřiček se za těch sedm let vůbec nezměnil. Velkou zásluhu má také můj gynekolog MUDr. Homola, je to velice citlivý a laskavý lékař. Takový přístup je pro nás ženy důležitý.

Změnil se váš pohled na mateřství?

Situace se po letech opakuje a vy máte pocit, že začínáte znova. Do té doby, než se Maja narodila, jsem si myslela, že je Vája moje malé děťátko. Když jsem si přinesla domů miminko, zjistila jsem, že v postýlce Váji najednou leží téměř dospělá holka. Pohled nás rodičů je relativní. Naše děti budou po celý život ta malá děťátka, která musíme ochraňovat. A stejně tak zůstáváme i my malými dětmi pro své rodiče.

Srovnáváte mezi sebou své holčičky?

Stejně jako Valentýnce, i Maje píšu deník. Tento zvyk jsem převzala od své maminky. Vím přesně, co první dva roky Vája jedla, jakou jsme používaly dětskou kosmetiku, ale i co jsme ten den třeba dělaly. Srovnávám třeba výživu. V pátém měsíci jsme s Vájou začínaly ovocem, kdežto s Majolenkou jsme nejdřív od šestého měsíce dávaly masozeleninové příkrmy a teprve teď, v sedmém měsíci, začínáme s ovocem.

Školačka Valentýnka


Jak Vája přijala sestřičku?

Trochu jsem se toho obávala, přece jen už jsme byly dlouhou dobu zvyklé žít samy v určité symbióze. Vája se ale ukázala jako skvělá ségra. Ráda mi s čímkoli pomůže – přebaluje, krmí, bez říkání udělá Maje zábavu. Má ji jako živou panenku Chou Chou. Samozřejmě že je to vždycky na chvíli, chodí do první třídy a má přes den spoustu svých povinností a kroužků.


Žárlí na Maju?

Nedává příliš najevo, že by žárlila, jen chce občas být víc vidět a strhává na sebe pozornost – z ničeho nic začne třeba přeskakovat sedačku, dělá vrtule na podlaze, zkrátka chce ukázat, že ona je tady také. Nedávno mě mile překvapila slovy: „Maminko, děkuji ti, že jsi mi dala sestřičku.“ To jsem byla opravdu naměkko. Když se holčičky po celém dni vidí, obě se rozzáří. Je dojemné pozorovat jejich emoce, komunikaci. Kéž by jim to takhle vydrželo.

Co Valentýnku baví, na co je šikovná?

V našem rozhovoru před třemi lety jsem říkala, že je Vája malá výtvarnice, že ji baví pořád něco vyrábět. A to jí zůstalo. Má ráda práci s hlínou, kytičkami, baví ji keramika. Odmalička byla velmi aktivní (nechci říkat hyperkativní, jak je dneska mezi maminkami moderní), takže ji výtvarná činnost do určité míry zklidňuje. Baví ji hudební nástroje, má ráda knížky a také chodí na divadelní kroužek a aerobik. Ale v první třídě je ještě těžké najít to pravé ořechové, všechno se teprve ukáže.

Jaká je Vája školačka?

Myslím si, že zodpovědná. Nástup do školy je pro dítě radikální řez, vstupuje do dospěláckého života, má nové povinnosti a vlastní zodpovědnost. Začíná si uvědomovat své místo na slunci a postavení v dětské společnosti.

Jakou má povahu?

Odmalička je velmi pozitivní, veselá a hodně citlivá. Často o všem přemýšlí. Hlavně před spaním máme spolu takovou důvěrnou půlhodinku, kdy si povídáme a svěřujeme se. Mezi kamarády je energická. Já jsem byla také taková, pořád jsem vymýšlela a organizovala nějakou dětskou zábavu. Jednou jsme byli parta detektivů, příště parta zahradníků nebo stěhováků. Než rodiče přišli domů, stačily jsme s kamarádkami přestěhovat celý byt. Vája je živa z mých lumpáren, baví ji poslouchat mé příběhy z dětství a pak je nenápadně začleňuje i do svého života.

Výchovné hranice

Jaký způsob výchovy je vám blízký?

Čím je člověk starší, tím je možná trpělivější a má větší nadhled. Při druhém dítěti jsem už vyzrálejší a snad i klidnější. Snažím se dát oběma holkám prostor a být benevolentní. Samozřejmě je třeba myslet na nastavení určitých hranic…

Kdy a jak proslulé výchovné hranice nastavit?

Tak to je to nejtěžší na výchově. Univerzální recept neexistuje. Člověk vychází se svého podvědomí a ze své vlastní výchovy a navíc si každý z partnerů přináší něco ze svého dětství. Každý má zkrátka na výchovu jiný pohled, takže pak zákonitě může docházet mezi partnery k různým střetům, ale to je ten „proslavený“ rozdílný ženský a mužský pohled na svět.

Máte nějakou rodičovskou radu?

Jedna věc je zásadní – nepodceňovat děti a naslouchat jim! Zachytit to podstatné. Což bývá dost těžké, protože děti se projevují celé dny a občas jejich poznámky hned vypustíte. Jste unavená z práce a z věčného kolotoče kolem nich. A pak když se najednou něco stane, uvědomíte si, že už vlastně dříve přicházely určité signály, které jste brala na lehkou váhu. Často jsem až později pochopila, proč to Vája dělala a co tím sledovala.

Jak se váš partner zapojuje do péče o děti?

Karel je pracovně hodně zaneprázděný, ale pomáhá mi se vším. Když hlídá děti, nemám nejmenší strach z toho, že by něco nezvládl. Nebo o tom raději nepřemýšlím. (smích) Mohu se na něj spolehnout.

Jak jste přišli na tak krásné jméno Maja?

Vymyslela ho Valentýnka. Sledovala v televizi seriál „Maya a Miquel“ a tohle jméno se jí hrozně zalíbilo. Ještě štěstí, že se nám nenarodil chlapeček a není to Miquel. (smích) Zato Maja se nám zalíbila. Dá se krásně tvarovat – Majolenka, Majuška, Majenka, Majda…

Práce versus rodina

Jak rychle po porodu jste začala pracovat?

S Vájou jsem pracovala už během šestinedělí, měla jsem tehdy nějakou smlouvu a musela jsem natáčet. S druhou dcerou jsem práci vědomě na čas přerušila, abych si její miminkovské období užila, ale také abych byla oběma hokám užitečná a měla na ně čas. Člověk pořád někam spěchá a ono mu stejně nic neuteče. Tyto okamžiky už se nikdy nebudou opakovat. Navíc se říká spokojená maminka = spokojené miminko. Děti mají vynikající mimoverbální komunikaci, když vás čeká něco důležitého, dokáže to vycítit i miminko. Máma musí být zkrátka pořád v dobré kondici, což není tak úplně jednouché.

A jak se v té dobré kondici udržujete?

Čím dál víc si vážím toho, když mám chviličku času jenom pro sebe. Žena se po porodu stává vlastně především produkční a stěhovákem. Musí mít všechno zorganizované do posledních detailů. Také proto jsou ženy schopné dělat v jedné minutě pět věcí najednou. Relax je pro mne i moje práce, třeba zrovna při dabingu si krásně odpočinu. Dneska se na svoji profesi dívám jinak než před deseti lety. Je to náročná práce jak po fyzické, tak po psychické stránce. Odpočinkem je pro mne třeba i to, když jedu sama v autě nebo zalévám kytky na terase.

Kdy se chcete vrátit do práce?

Budu se navracet do představení, které znám. Jsou to shakespearovské slavnosti a představení Sen noci svatojánské. Po prazdninách bych se chtěla vrátit do divadla Kalich do Jacka Rozparovače. Zkoušet nové představení budu asi pravděpodobně až po Novém roce. To už Majolence bude rok a půl, do té doby se také budeme muset porozhlédnout po paní na hlídání.

Myslela jsem, že vám hlídají rodiče?

Ano, hlídají. Maminka byla odjakživa do hlídání zapojená na plný úvazek. Oba rodiče jsou zlatíčka, moc si jejich pomoci vážím, ale zvládat dvě děti je často kolotoč, ale také časově i fyzicky dost náročné. Snažíme se s Karlem a rodiči vycházet si vstříc, jak to jde, ale ještě jedna „dobrá duše“ by se nám hodila.

Sabina Laurinová

Narodila se v Praze v podolské porodnici 8. 4. 1972. Do filmové branže nahlédla už jako malá, a to díky svému tatínkovi Františku Laurinovi, který pracoval jako režisér. V roce 1991 absolvovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři. Hostovala v divadle Semafor, v Národním divadle, v Divadle Bez zábradlí, v Divadle na Starém Městě, v divadlech Kalich a Broadway, 16 let měla angažmá v Divadle ABC. Vidět jste ji mohli v řadě televizních a filmových rolích (např. Kainovo znamení, Konec letních prázdnin, Zdivočelá země III., Jak se krotí krokodýli, pohádka Z pekla štěstí…), věnuje se také moderování a dabingu. Propůjčila svůj hlas například Audrey Hepburnové, Cameron Diazové, Charlize Theronové. Televizní diváci ji znají i jako moderátorku zábavného pořadu DOREMI. Jejím partnerem je primář stomatologického oddělení Thomayerovy nemocnice Karel Kameník, kterému porodila v srpnu 2008 dceru Maju. Z předchozího vztahu se zpěvákem Pepou Vojtkem má dceru Valentýnku (7).

Témata: Časopis Maminka, Slavní rodiče, Poslední detail, Hra, Náš, Mužský pohled, Dobrá duše, Vrtule, Malé děťátko, Hraní, Hranice, Radikální řez, Výtvarná činnost, Laskavý přístup, Citlivé téma

Mohlo by vás zajímat
Přiznání matek! Nejtrapnější zážitky z porodnice. Tohle nás nenapadlo!
Něžné, dojemné i smutné. Prarodiče se poprvé vidí s vnoučaty
Matky jsou jak elitní vojáci ve výcviku, píše Marie Doležalová
Vše o preventivní onkologické cytologii. Chodíte pravidelně?
Lékařka mi řekla, že dcera je autistka. Ona ale špatně slyšela!
Narodila se bez rukou. Lékaři byli pro potrat, rodiče ho odmítli
Těhotenství je zásah do sebevědomí, říká tenistka Andrea Sestini Hlaváčková
Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí
Proč pořád tak zlobí? Možná za to můžete vy! Ovládejte se

Horoskopy

Štír Finále pracovního týdne je přímo učebnicový materiál, jak se blýsknout před nadřízeným. Už se sice…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Světluše, Oleg, Světluška





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu