[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Mám za sebou dvě zamlklá těhotenství, při kterých jsem přišla o tři andílky,“ napsala nám do redakce čtenářka Andrea.
Pokusme se tedy jí i dalším ženám, které na vlastní ratolest čekají marně, podat co nejvíce informací o tom, proč se jejich touha možná zatím nenaplnila a jaká je šance, že si děťátko z porodnice nakonec přece jen odnesou.
Podle gynekologa Jana Řičánka asi čtvrtina těhotných žen prodělá v prvním trimestru gravidity epizodu krvácení z rodidel, přičemž polovina z nich bohužel potratí.
„Lidská reprodukce se jeví jako velmi zranitelná, když uvážíme, že je typická vysokým podílem těhotenských ztrát, tedy potratů. Odhaduje se, že pravděpodobnost samovolné těhotenské ztráty se pohybuje mezi 50 až 70 % všech gravidit, kdy těhotenství často ještě není diagnostikováno a potrat proběhne zcela nepoznaně jako opožděnější či silnější menstruace. Potrácí se asi 12 až 15 % všech diagnostikovaných gravidit. Tato statistika je zneklidňující, nicméně většině párů zatížených anamnézou potratu se nakonec podaří mít zdravé dítě v kočárku,“ dodává naději doktor Řičánek. Jeho slova potvrzuje i šestatřicetiletá Eva z Prahy.
„O svém prvním těhotenství jsem se dozvěděla až poté, co jsem přišla ke své praktické lékařce s vysokými horečkami a velkou bolestí v krku. Měla jsem hnisavou angínu, dostala jsem antibiotika, a když jsem za dva dny začala silně krvácet, poslala mě na gynekologii. Tam mě čekaly dvě zprávy. Na jednu jsem se moc těšila, ta druhá mě hrozně zklamala. Gynekolog mi oznámil, že jsem těhotná, ale silná infekce způsobila, že právě potrácím. Odcházela jsem v slzách a vlastně nevěděla, jestli si mám přát, aby miminko přežilo, protože kdyby se mu to podařilo, riziko postižení by bylo vysoké,“ vzpomíná Eva.
Dítě nakonec skutečně potratila, což potvrdilo jak ultrazvukové vyšetření, tak klesající množství tzv. těhotenského hormonu v krvi.
Z hnisavé angíny se dostala poměrně rychle, z potratu se vzpamatovávala mnohem déle. „Dokud se vám to nestane, tak to prostě vůbec nepředpokládáte. Ta možnost tu není – chcete mít dítě, pak otěhotníte a je to. Trochu mě utěšovalo, že příčina potratu byla jasná, takže lékaři říkali, že naděje na udržení další gravidity je vysoká. Jenže psychika je mocná čarodějka, takže jsem na druhé těhotenství čekala ještě skoro rok. Každou menstruaci jsem oplakala a myslím, že ke konci tohoto období už se mnou skutečně nebylo k vydržení. Když navíc v té době otěhotněla švagrová, naprosto nepokrytě jsem jí záviděla a vůbec jsem se s ní nechtěla vidět,“ vzpomíná Eva, jejíž druhé těhotenství proběhlo zcela bez komplikací a dnes má tři zdravé děti.
Nejčastější příčinou potratu – asi v 70 % případů – je podle doktora Řičánka geneticky abnormálně založená gravidita. „Jde o takzvané chromozomální abnormality, kdy se při procesu reprodukce budoucímu zárodku špatně namixují chromozomy od obou rodičů. V takovém případě se setkáte s nic neříkajícími odbornými pojmy, jako jsou trizomie, polyploidie a podobně. Zjednodušeně řečeno je prostě chromozomů příliš mnoho nebo naopak moc málo. Zbývajících 30 % těhotenských ztrát je způsobeno nechromozomálními příčinami, kam lze zařadit relativně široké spektrum důvodů. Jde o příčiny endokrinní, jako jsou například nedostatek progesteronu, neléčená cukrovka či choroby štítné žlázy. Poslední dobou jsou intenzivně studovány imunologické a hematologické důvody potrácení. Další neopomenutelnou příčinou jsou infekční choroby, například toxoplazmóza, zarděnky, chlamydie nebo listerie,“ vysvětluje gynekolog.
Do poslední jmenované skupiny patřila také Eva se svou hnisavou angínou, časté jsou potraty po prodělané chřipce nebo jiné silné infekci. Opomíjeným, ale velmi důležitým tématem je také profesionální kontakt těhotných s chemickými látkami a jejich vystavení radiaci. Jakmile se žena pracující v rizikovém prostředí dozví, že je těhotná, měla by požádat o přeřazení na jiné pracoviště.
Ideálně by tak ale měla učinit už při plánování gravidity. Oproti tomu různé vrozené vady dělohy (nějakou děložní anomálii má asi 0,1 % populace) způsobují spíše předčasné porody a abnormální uložení plodu v děloze, i ony se ale mohou na potratu podílet.
U mnoha těhotných však k osvětlení příčiny ztráty miminka nedojde a tyto ženy se pak logicky trápí otázkou, proč se to stalo zrovna jim.
„Lékař vám dovede vyjmenovat desítky příčin, které mohly zavinit těhotenskou ztrátu nebo se alespoň na ní spolupodílet. Identifikace konkrétní příčiny u konkrétní ženy je ale v reálném životě velmi obtížná až nemožná, což bohužel laici velmi obtížně chápou. U opakovaných potratů je navíc mnohdy na vině víc než jedna příčina,“ uvádí MUDr. Řičánek.
Co tedy lékař doporučuje pacientkám, které opakovaně potratily? "O opakovaném potrácení hovoříme pouze v případě, že žena potratí třikrát za sebou. Jeden nebo dva potraty vnímáme jako zcela náhodný jev se stejnou pravděpodobností opakování jako u ženy, která nikdy nepotratila,“ upozorňuje doktor Řičánek. Naděje na úspěšnou graviditu je po dvou po sobě jdoucích potratech 80 %. Po třech spontánních potratech se šance pohybuje mezi 55 až 75 %.
„Vyvolávající příčina je bohužel odhalena jen asi v 10 % případů, což vede u lékařů k určitému diagnosticko-terapeutickému nihilismu. Přesto se domnívám, že je dobré se o odhalení vyvolávající příčiny alespoň pokusit,“ dodává.
Zásadním postupem je v těchto případech genetické vyšetření páru s vyšetřením tzv. trombofilních mutací, tedy vrozené dispozice ke zvýšenému srážení krve. Současně se doplňuje vyšetření hematologické, sérologické na infekční choroby, endokrinologické k vyloučení skrytých poruch štítné žlázy a imunologické.
Samozřejmostí je pak celkové a gynekologické vyšetření včetně ultrasonografie.
Doktor Řičánek ovšem upozorňuje na to, že opomíjená, ale velmi důležitá je rovněž psychologická péče o potrácející ženy.
„Osobně na ni kladu podstatně větší důraz než na výše uvedená vyšetření. Umíme se velmi dobře postarat o ženinu dělohu, ale podstatně hůře se staráme o její duši. Potrat i v časné fázi těhotenství je nesmírně traumatizující záležitost s častým prvkem sebeobviňování. Zdravotnický personál konfrontovaný denně s lidským neštěstím může být mnohdy emočně dosti okoralý anebo nedostatečně připravený k pochopení a uznání zármutku, k pochopení a pokusu o rozptýlení pocitu viny. Je dobré zhodnotit míru smutku a ujistit pacientku o její budoucnosti,“ říká gynekolog.
Jeho slova potvrzuje i další z žen, která má tuto smutnou zkušenost za sebou. „Když jsem poprvé potratila, šlo o zamlklé těhotenství. Šla jsem na běžnou kontrolu ve 12. týdnu gravidity, prožívala jsem nejšťastnější období svého života, všem jsem nahlásila, že se těšíme na miminko. Můj lékař mi jen suše oznámil, že už těhotná nejsem. Když jsem se na něj nechápavě dívala, řekl mi, ať proboha hlavně nedělám scény, že je to úplně normální a že jednou dítě určitě mít budu. Asi mě chtěl uklidnit, ale udělal to způsobem, který mě hrozně ranil. Následující den jsem šla na čištění dělohy, bohužel jsem se nedokázala ovládnout a už při příjmu jsem brečela. Sestra mi velmi odměřeně řekla, že můžu být ráda, že se mi nenarodilo postižené dítě. Byla jsem v šoku! Nechápala jsem, že jim nedochází, jak strašně mi je,“ popisuje dnes už šťastná maminka dvojčat.
Problémem často bývá také komunikace v páru, protože řada mužů se sice trápí stejně jako jejich ženy, ale činí jim potíže o svém smutku hovořit.
„Viděla jsem, že manžel je na tom možná hůř než já, takže jsem si myslela, že budeme svoje trápení sdílet a tím se s ním společně vyrovnáme. Jenže on o tom absolutně odmítal mluvit. Tvrdil, že je to skončené, vyřešené, nedá se s tím nic dělat, tak proč se v tom pitvat. Pro mě ale bylo důležité rozebrat, proč se tak stalo, a to i přesto, že jsme příčinu neznali. Prostě jsem si v tom chtěla udělat pořádek, protože mě samozřejmě neustále napadalo, že za to můžu já. Bohužel jsem totiž těsně předtím, než jsem zjistila, že jsem těhotná, absolvovala rozlučku své nejlepší přítelkyně se svobodou, kde jsem toho opravdu hodně vypila a také padla krabička cigaret,“ říká Eliška, které z pocitů viny pomohla psycholožka.
„Ta mi opravdu zachránila psychické zdraví. Muž se mnou mluvit nechtěl, jenže já cítila, že když to s někým nerozeberu, zblázním se. Na druhou stranu mluvit s kamarádkami, které jsou svobodné, bezdětné a po dítěti zatím netouží nebo naopak mají miminka, se mi nechtělo. Trochu jsem se i styděla za ten mejdan. Nakonec jsem prostě vytočila číslo psycholožky, kterou jsem našla na internetu. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Především mě hodinu a půl jen poslouchala, už to mi hrozně pomohlo utřídit si myšlenky a rozebrat, co cítím. Pak mě přiměla pojmenovat své strachy a podívat se na ně zvenčí, nezaujatě. Během sezení mi došlo, že ať se stalo cokoli, pokud se budu obviňovat, nezískám vůbec nic, natož dítě,“ dodává Eliška, která půl roku po potratu znovu otěhotněla a donosila zdravého chlapečka.
Mnoha ženám také pomáhá, pokud své představy o miminku zkonkrétní, s děťátkem se „rozloučí“ a nechají je jít. To nemusí nutně znamenat, že na potrat úplně zapomenou, spíš tuto záležitost vnitřně uzavřou, aby se mohly připravit na nové těhotenství. Teprve pak tělo často „poslechne“ a dovolí si další graviditu. Zapomenout na malé srdíčko bušící pod velkým srdcem ani není potřeba, jde ale o to, aby se žena se ztrátou vyrovnala.
Co vlastně představuje zamlklé těhotenství? Zamlklý potrat, odborným výrazem missed abortion, představuje zánik embrya, tedy zárodek bez srdeční akce.
„V době rutinního používání ultrazvukového vyšetření v rané graviditě stanovujeme lokalizaci těhotenství, tedy zda jde o graviditu nitroděložní, či mimoděložní, četnost (zda je v děloze jeden plod, nebo je jich tam více) a viabilitu, tedy přítomnost srdeční akce zárodku. Sonografista nejprve detekuje plodový váček, který roste rychlostí jeden milimetr za den, následně pak žloutkový váček a embryo. U embrya velikosti pět milimetrů musí být prokázána srdeční akce. Pokud není prokázáno prosperující těhotenství, pak by s ohledem na emoční aspekt těhotenské ztráty mělo být ultrazvukové vyšetření zopakováno za týden za účelem potvrzení diagnózy, což není nutné, pokud nejde o časnou graviditu. Následně je žena zpravidla odeslána k vyprázdnění dutiny děložní – kyretáž nebo vakuumaspiraci,“ vysvětluje MUDr. Řičánek. A co znamená, když lékař označí těhotenství za udržované?
„Udržovaná gravidita je velmi nešťastný termín, který má patrně ženám imputovat myšlenku, že jejich těhotenství se bez lékaře nebude vyvíjet,“ usmívá se doktor Řičánek. „Není tomu tak. Pokud vycházíte z faktu, že čtvrtina těhotných krvácí a z této čtvrtiny polovina potratí, pak doporučíme-li krvácející ženě v prvním trimestru jakoukoli léčbu, logicky jsme úspěšní v polovině případů.
Z příčin časných těhotenských ztrát, které jsme si nastínili, vyplývá, že léčebné možnosti jsou velmi omezené. Je vědecky dokázáno, že mnohdy doporučovaná opatření v tzv. prevenci a léčbě hrozícího potratu, jako je klid na lůžku nebo nedej bože hospitalizace či podávání řady léčiv, jsou neefektivní, neúčelná, nákladná a naprosto zbytečná.
Přesto jsou naše nemocnice naplněny krvácejícími těhotnými, aniž by byl kdokoli schopen prokázat či doložit prospěšnost tohoto postupu. Je tedy otázkou, zda jsme schopni měnit zažité postupy v péči o gravidní. Jedinou možnou a správnou cestou je efektivní diagnostický postup, který se zaměří na lokalizaci a viabilitu těhotenství. V opačném případě se my lékaři odsuzujeme do role léčitelů, neřkuli šarlatánů,“ říká doktor Řičánek.
Pro ženy, které po předcházejících potratech překlenou nejvíce rizikový první trimestr, má ale dobrou zprávu.
Pravděpodobnost těhotenské ztráty klesá s délkou gravidity, na počátku je až třicetiprocentní, postupně však klesá a k předpovědi vývoje těhotenství se dá použít ultrazvukové vyšetření.
„Samotná přítomnost plodového váčku je spojena s pravděpodobností potratu asi desetiprocentní, pokud už je přítomno víc než desetimilimetrové embryo se srdeční akcí, riziko je jen půl procenta,“ dodává gynekolog.