Maminka.czSlavní rodiče

Sandra Nováková: Nejlepší byl bonding

Dita Mrázková 24.  4.  2016
I když si herečka Sandra Nováková svůj porod dopředu vysnila, realita byla nakonec úplně jiná. Synu Mikulášovi se nechtělo na svět, a tak jeho příchod musel být vyvolávaný. Sandra si ale nestěžuje, po všech peripetiích si s Mikulášem společně užili nejkrásnější hodinku „seznámení“…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

To, že hraje většinou role žen typu femme fatale, má možná na svědomí to, jak vypadá. Jenže ona není jen atraktivní tvář s pěkným tělem. Je to i silná „ženská“. Důkaz? 

Herečka nás v době hektického šestinedělí pozvala k sobě domů, do malého útulného bytu, který obývají celkem čtyři členové. Kromě rodičů a malého Mikuláše i neúnavná fenka Bambulka, která na nového člena rodiny malinko žárlila. Vojta, Sandřin osudový muž (hned po Mikulášovi, pochopitelně), při focení šikovně asistoval, pohotově svého syna převléknul i nakrmil, pokud bylo třeba.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

I když je tahle čtyřka spolu teprve pár měsíců, je vidět, jak sehraná je. Rozhovor se odehrál pár dnů po focení. Když se Sandra rozpovídala o svém poměrně těžkém porodu, o boji s bulvárem, a pak navíc přiznala, že noc předtím nespala ani minutu, protože Mikuláše trápila osmihodinová kolika, bylo vše jasné. Sandra je důkazem toho, kolik síly dokážeme my matky mít, když na to přijde… 

Zastihla jsem vás v období šestinedělí. Jak ho prožíváte? 

Ze začátku jsem měla strach, jestli tu péči o miminko zvládnu. Do té doby jsem ani žádné nedržela v ruce. Snad jediné, co mě překvapilo, byl fakt, o kterém všichni mluvili, a to, že se už nikdy pořádně nevyspím. Tomu jsem se doslova smála, říkala jsem si, co pořád všichni mají? Vždyť „to“ většinu času spí a jednou za dvě tři hodiny akorát nakrmíš a přebalíš. Teď se musím té svojí velice naivní představě smát… 

Všechny matky chápou… A co hormony? Ty vás taky přepadly nepřipravenou? 

Po porodu jsem téměř tři dny nezamhouřila oka a ze začátku ani nepociťovala únavu, takže ano, tohle supermanství bych hormonům určitě přiřkla. Ale výraznější přecitlivělost než tu, která u mě nastoupila už s otěhotněním, jsem nepocítila… jen obrovskou lásku. 

Jaké jste měla těhotenství? 

Celý průběh byl tak hladký, až jsem se někdy strachovala, že si to vyžeru u porodu. Nebylo mi špatně, vyhnuly se mi snad všechny těhotenské komplikace, i ty nejběžnější. Kdyby mi nenarostlo břicho, nepoznala bych, že jsem těhotná. 

Co všechno vás coby nastávající matku vlastně zajímalo? Měla jste načteny stohy odborných knih, nastudováno z internetu...?

Od všeho kus. Snažila jsem se to hledání na internetu nebo v knihách moc nehrotit. Ale například informace o různých vývojových fázích plodu v jednotlivých týdnech těhotenství jsem celkem hltala. To nás s Vojtou strašlivě zajímalo.

Kdy Mikulášovi narostly prstíčky, kdy se s nimi začal tahat za uši nebo šťourat v nose, kdy poprvé začal vnímat naše hlasy, hudbu, kterou jsme mu pouštěli… Bylo skvělé mít dostupný tenhle druh odpovědí on-line. Týden po týdnu přesně vědět, co se děje. V tomhle je internet fakt geniální. 

Pár dnů před porodem jste se v jednom rozhovoru přiznala, že vaším přáním je rodit co nejpřirozeněji a bez anestezie. Podařilo se to nakonec? 

Toho, čeho jsem se v tom hladkém průběhu těhotenství obávala, se nakonec vyplnilo. „Vyžrala“ jsem si to všechno až u porodu. Nic z toho, co jsem si vysnila, se mi nesplnilo. Mikulášovi se nechtělo na svět, přenášela jsem téměř čtrnáct dní a stále bez odezvy, takže mému mimochodem neskutečně trpělivému porodníkovi ta trpělivost nakonec došla a museli jsme přejít k porodu vyvolávanému.

Od té doby už bohužel nešlo nic zcela přirozeně, ačkoli jsem se to snažila vydržet asi devět hodin. Dalších sedm už s pomocí anestezie až do finále, které už naštěstí přirozené bylo. Ale jak jsem říkala před porodem, že nejdůležitější bude stejně jen ten výsledek, tak byl. A je! A já jsem za něj neskutečně šťastná. 

Měla jste s sebou porodní plán? 

Ano. A velice detailní. A vlastně bych tímto chtěla poděkovat svému porodníkovi Janu Matěchovi a motolské porodnici, že mi ve všem vyšli vstříc. I když, moje požadavky vlastně nebyly nijak přehnané. Největší prioritou pro mě byl hodinový bonding, který proběhl a byl to ten nejkrásnější zážitek z celého porodu. Zavedla bych tuhle praxi v porodnicích povinně. Povinně pro všechny matky. Ne aby o něj musely žádat, ale aby musely žádat, pokud ho nechtějí… 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek



Proč podle vás vlastně tolik nastávajících matek sepisuje svá přání? Myslíte si, že je to dáno tím, že se dnes porod a vše kolem početí přeceňuje, nebo naopak jde o jakousi ochranu před personálem porodnice, který bere porod mnohdy spíš jako rutinní záležitost? 

Rozhodně bych si netroufla tvrdit, že personál porodnice bere porod jako rutinní záležitost. Ale opět mluvím pouze ze své zkušenosti. Nemohu přece soudit rutinu u porodů, když jsem zažila jenom ten svůj. Každopádně si myslím, že prioritou každého porodníka je přivést na svět zdravé dítě, a ne odškrtnout si čárku nebo si odsloužit svoji směnu.

Rutinou u porodu může být třeba jenom zavedená praxe, a proto je fajn, aby rodička, pokud s čímkoli z této zavedené praxe nesouhlasí, měla svůj porodní plán, který předem zkonzultuje s porodníkem a on se jím, pokud to situace dovolí, může následně řídit. Když jdete ke kadeřníkovi, tak mu přece taky detailně sdělíte, jak to chcete. 

Tak mě napadá, jak se díváte na domácí porody? Umíte si teď takový představit? 

Absolutně ne. Ale já nezažila přirozený porod s přirozeným nástupem, takže těžko soudit. Dokonce jsem díky nečekané komplikaci musela po porodu do celkové narkózy, tudíž jsem přesně ten případ, který vyvrací argumenty pro domácí porody. Neumím si zpětně představit, jak by to probíhalo bez pomoci lékařů. A po pravdě ani nechci.

Na druhou stranu respektuji rozhodnutí každého. Pokud je ale svéprávné. Když má rodička zajištěný plán B v případě komplikací, například sanitku v pohotovosti před domem, ať si klidně rodí doma. Já sama bych si to ale „nelajsla“. Kdyby se cokoli zvrtlo, nikdy bych si to neodpustila. 

 Jak teď vypadají vaše dny oproti těm, kdy jste byla single a o dítěti nepřemýšlela? 

Když jsem otěhotněla, říkali jsme si s Vojtou, že se v našem životě vlastně nic nezmění. Že stejně žijeme dost rodinný život a že s příchodem dítěte o nic nepřijdeme. Večírky nás netáhly, nejradši jsme si doma udělali dobrou večeři a pustili pěkný film. Měli jsme pravdu jen s tím rozdílem, že teď si film po večeři nepustíme. A když jo, většinou u něho usneme. 

Ptát se, kolik vám vzal Mikuláš osobní svobody, asi nemá moc smysl, že… 

Od porodu jsem si ještě nestihla ani nalakovat nehty! (směje se) Ale vážně, do doby, než jsem se stala matkou, jsem si nedovedla představit, co se skrývá pod pojmem mateřská láska. A je to vážně neuvěřitelný pocit a cit! Takže chybějící osobní svobodu nahradilo nepopsatelně velké obohacení.

Ty chvíle, kdy si vezmete to svoje nádherné a voňavé miminko do náruče a úplně se zachvějete a zatetelíte takovou láskou a radostí, div že neprasknete, to je tak šimrající pocit, jako byste se měla rozskočit. 

Líp bych to nepopsala… Jak dlouho chcete s Mikulášem zůstat doma? 

O tom jsem ještě příliš nepřemýšlela. Momentálně ale před sebou nemám žádnou časově náročnější pracovní nabídku, takže si zatím plně užívám jenom tenhle zápřah. A že to fakt je zápřah.

Obdivuju všechny matky, které jsou na miminko samy. A taky obdivuju všechny rodiče s dvojčaty nebo vícerčaty. A moc obdivuju svoji mámu, že zvládla dokonce čtyři děti. To mi momentálně přijde naprosto nezvladatelné! (směje se) 

Sandro, víte, co se na internetu objeví, když do vyhledávače napíšete své jméno? 

No… asi nějaký bulvár o mně? Určitě i pár obnažených prsíček? 

Jako první vyskočí zpráva o tom, že nějaký „vtipálek“ na svých stránkách vyvěsil seznam smrti některých českých osobností. Na něm bylo vedle Jaromíra Jágra, Karla Gotta a dalších i vaše jméno. Nechává vás podobný styl „zábavy“ chladnou? Není to už trochu za čarou?

Tohle konkrétně mě chladnou nechalo. Pár známých mi rozčíleně volalo a psalo, že bych si to neměla nechat líbit a měla to nějak řešit. Ale po pravdě, mám teď úplně jiné, krásné starosti. Vážně se nepotřebuju zabývat někým tak frustrovaným či zoufale prahnoucím po výdělku, nebo z jakého důvodu to ten člověk psal… Vlastně je mi ho líto. Evidentně to bude nešťastný člověk. 

Dá se vůbec s bulvárem bojovat? Dotkl se vás někdy natolik, že jste si to nenechala líbit? 

Ano a řešila jsem to soudní cestou. 

Bezmála deset let jste byla jednou z tváří seriálu Ordinace v růžové zahradě. Umíte si představit, že byste znovu naskočila do tak velkého pracovního tempa i teď? 

Po pravdě mi účinkování v Ordinaci příliš času nezabralo. Ono to tak jenom vypadá, že musíte točit pořád, pokud máte výraznější linku a jste na obrazovce často. Ve skutečnosti se ale točí v takovém tempu a množství, že celou paranoidní psychózu, což byla moje úloha, odtočíte za pár dní. Takže pokud by přišla nabídka na nějaký seriál, asi bych se úplně nebránila. 

V Ordinaci jste hrála zdravotní sestru. Odnesla jste si za tu dobu nějakou „lékařskou“ zkušenost? 

Dýchání z úst do úst nebo masáž srdce bych asi zvládla. Základní kurz jsme měli možnost absolvovat. Ale doufám, že v reálném životě nebudu nic z těchto praktik nikdy potřebovat. A pokud jo, tak doufám, že je zvládnu správně a s pozitivním výsledkem. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Teď, pokud dovolíte, k mužům vašeho života… Který vás v životě zatím nejvíc ovlivnil a inspiroval? 

Ovlivnil mě asi každý. I když to bylo třeba jen tím, že jsem se pak po tom prozření ponaučila, abych se příště podobnému muži obloukem vyhnula. A největší inspirací je pro mě samozřejmě Vojta. Proto jsem mu taky dovolila udělat mi… vlastně NÁM udělat dítě. 

Po vašem boku se většinou objevovali starší muži. Teď však žijete s mužem, který je mladší o pět let. Co to? 

Co to? Vojta je jednoduše ve všech ohledech dospělejší než někteří starší muži, kteří se vedle mě objevili. Vždycky jsem potřebovala k muži vzhlížet, obdivovat ho, vážit si ho. Chtěla jsem někoho inspirativního. A tohle všechno u Vojty nacházím. On je prostě dokonalý i ve své nedokonalosti. (směje se) 

Už pět let jste hlavní postavou Barování, tedy pravidelných večerů se zajímavými hosty, které sama vybíráte a zvete. Podle čeho se při výběru rozhodujete? 

Za těch osm let, kdy na Barování vystoupilo zhruba přes dvě stě, možná přes dvě stě padesát účinkujících, se z některých stali už vlastně skalní Barovníci. Kdybych se koukla do historie playlistů, bude to možná čtyřicet jmen, která se v Barování objevují pravidelně. Jinak ale spoléhám na instinkt nebo doporučení účinkujících, kamarádů, někdy i diváků. Když se náhodně setkám s muzikantem, hercem nebo člověkem, kterého si vážím nebo z něho mám pocit, že by mohl zapůsobit na publikum, hned ho do Barování lanařím. 

Jak si vysvětlujete úspěch Barování? 

Protože to je nejenom hudební, ale taky poloimprovizovaný, trochu kabaretní pořad. A taky v něm hraje obrovskou roli politická satira. Vystupuje v něm spousta známých, ale i zatím úplně neznámých umělců z herecké a hudební branže a zazpívají vždy to, na co mají zrovna náladu a chuť. Spousta skvělých věcí vzniká přímo na místě. A proto má ten pořad neopakovatelnou atmosféru.

Diváci přitom sedí u stolků, můžou popíjet, takže mají vlastně večírek v baru i kulturní zážitek zároveň. Taky všichni umělci vystupují bez nároku na honorář, pouze za útratu na baru, kterou se pokrývá vstupné. Takže si jdou vždycky zazpívat fakt jen pro radost. Ne proto, že to mají ve smlouvě. Proto je jejich energie vždycky úplně fascinující. 

Kdy se pustíte do další přípravy? 

Právě mám jedno za sebou, připravovala jsem ho během šestinedělí. Tentokrát bylo benefiční pro Nadační fond „N“, který pomáhá zkvalitňovat veškerou péči o nedonošená miminka ve Fakultní nemocnici Motol. Přispěli jsme nakonec pěknou částkou dvaatřiceti tisíc korun na přístroj, který dokáže pomocí světla vyhledat žíly. Tak snad se povede v dohledné době získat částku celou, je to asi tři sta padesát tisíc. Ale na malý sál Malostranské besedy je to myslím moc hezký výsledek. 

Vzala jste s sebou i Mikuláše? 

Mikuláš byl samozřejmě s námi, musel být přece u toho! Taky na něj všichni účinkující a diváci byli šíleně zvědaví. Prožívali těhotenství se mnou. A teda zvládl to naprosto skvěle. Celý večer seděl a pospával u táty v nosítku, poslouchali kapely ze zákulisí a občas je šli na pódium společně vyfotit. Vůbec neplakal, byl prostě doma. Za celé těhotenství jsem produkci Barování jedinkrát nevynechala, byl tam se mnou vlastně každý měsíc. 

Sama jsem tu otázku po porodu neměla ráda, ale nejspíš neminula ani vás. Co sourozenec pro Mikuláše, je v plánu? 

No tak úplně v dohledné době asi ne, zatím si zvykáme na tenhle maraton. Ale o bráchu nebo ségru bychom ho asi ochudit nechtěli. Sama jsem ze čtyř dětí a bylo to skvělé. Vlastně se o nás máma skoro nemusela starat, vystačili jsme si sami v našem dětském kouzelném světě. 

Foto: Ivy E. Morwen, Profimedia.cz

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Bonding, Nova, Sandra Nováková, Jaromír Jágr, Osudový muž, Bond, Jágr, Úloha, Lana, Honorář, Vtipálek, Obohacení, Femme fatale, Fenka, Večírek, Kulturní zážitek, Novák, Pěkný film, Novak, Zákulisí, Celý večer, Anestezie, Pódium

Video